• Letní plážový klystýrek

    Recenze
    letni-plazovy-klystyrek

    Jít v roce 2017 do kina na Pobřežní hlídku a dívat se, jak se nám to na plátně všechno nově zpomaleně natřásá, vlaje a šplouchá, působí poněkud nesmyslně. Už jsme si to přece odkoukali a máme to jednou provždy za sebou. Hlavním tématem nového filmu je ale překvapivě otázka, proč jsme se vůbec na Baywatch dívali celá 90. léta. Okolo ní se točí celá zápletka i většina vtipů a využitých stylistických prostředků. Jako by se novodobou celovečerní Pobřežní hlídkou Hollywood ptal sám sebe, proč dělá remaky a kam až s nimi může zajít.

    A v jistém ohledu dosáhl limitů možného. Snímek za 70 milionů dolarů (kde nejvíc musely spolknout honoráře herců a náklady na opalovací krémy a honoráře pro natěrače a natěračky opalovacích krémů) totiž během dvou týdnů v amerických kinech utržil jen kolem 50 milionů, což není dobré. Celosvětově se asi nebude jednat o propadák, ale zároveň je zjevné, že kulturní síla bývalého fenoménu Baywatch už notně vyprchala. Nakonec nepomohlo ani to, že hlavní role hrají Dwayne „The Rock“ Johnson a Zack Efron, jeden čtyřicátník a jeden stále-ještě-dvacátník, kteří potenciálně mohli přilákat generačně různorodé publikum.

  • Znásilnit publikum filmem

    Glosa
    spina-rozlita-do-publika

    Ženské filmy, ženské autorky, ženská témata... Často se hodí dávat tyto výrazy do uvozovek, protože se jimi ani ne tak neutrálně popisuje, jako spíš dál předepisuje, jak co chápat a co si třeba muži nemají přisvojovat, protože ženy to mají zdánlivě zabráno pro sebe. Spousta autorek při jakémkoli dotazu na „ženský film“ zařazuje zpátečku, aby se často vyhnula nařčení z „jednostranného feminismu“. Na tom, že by témata dospívání, sexuálního probouzení a také třeba zneužívání měla být univerzální, a to jak srozumitelná, tak i diskutovaná v celé společnosti, se nakonec nějak „moudře“ shodneme všichni.

    Potíž je, že v Česku tomu dosud tak není. Proto je takovým zjevením psychologické drama Špína devětadvacetileté režisérky Terezy Nvotové, jež nejen pro koprodukční povahu jeho vzniku můžeme pokládat i za tuzemské dílo. Nikdo se dosud nepustil do tématu znásilnění s takovou otevřeností a nemilosrdností (nikoli vůči hlavní postavě, ale spíše vůči publiku).

    V dějinách české kinematografie každopádně vyznívá lehce podivně, že o dospívání mladých dívek a žen točili filmaři jako Karel Kachyňa (Robinsonka, Pavlínka, Sestřičky, Vlak dětství a naděje), Vít Olmer (Sonáta pro zrzku, Skleněný dům) či Otakar Vávra (Panenství). Možná je to nějaká moje podezíravost, ale vždycky jsem v tom cítil spíš mužskou vilnost. Nikoli jednoduše citlivost, ale zájem o „mladé masíčko“. Nevidím v těch filmech prožitou subjektivní zkušenost, snahu o maximální přiblížení se druhému nebo jinému, ale jakýsi druh paternalismu. V lepším případě otcovsky chápavý, ale pořád vzdálený pohled, v horším spíš dohlížení, kárání či celkovou nadřazenost.

  • Trailery a videa 14. června

    Týdenní info
    trailery-a-videa-14-cervna

    Nálož trailerů a videí: dvě pixarovky, jedna marvelovka, návrat hry Wolfenstein 3D, první upoutávka na Miladu Horákovou, neviditelné detaily ve filmech Davida Finchera, půlhodina reklam, které natočil David Lynch, a hezká porovnávačka, jak se různé filmy inspirovaly klasickými malbami.

  • Aki Kaurismäki na Aerovodu

    Tip
    brutalni-relax-s-kaurism-kim

    Přehlídka šesti klasických snímků Akiho Kaurismäkiho nabízí příležitost připomenout si svérázný styl kultovního filmaře, pověstného výrazným smyslem pro humor, lakonickými dialogy a osamělými hrdiny zahalenými do oblaků cigaretového dýmu. To vše na Aerovodu.

Systémové upozornění
Hlavní informace