• Vlaky do stanice nostalgie

    Recenze
    vlaky-do-stanice-nostalgie

    Trainspotting 2 se v originále bůhvíproč jmenuje T2, tedy stejně jako Terminátor 2. Terminátora tu tentokrát (nebo vlastně opět) hraje Robert Carlyle alias Begbie, ten psychouš s kulečníkovým tágem. Trainspotting dvojka je delší než jednička, je dějovější než jednička a nemá cenu bavit se o tom, jestli je lepší než jednička. Jde jen o to, zda T2 není tak špatný, aby nám pokazil dojem z T1. T2 má podobný soundtrack jako jednička, hrají tu všichni staří známí (aka „dobří feťáci se vracejí“) a člověk by si těch slz nostalgie mohl nakapat celou lžičku a pak si v ní připravit další dávku heráku.

    Ano, filmové dvojky se staly naší novou globální drogou. Musíme si je šlehat znovu a znovu a vždycky litovat, že opakovaná aplikace už není tak bájo jako ta první. Mimochodem, vzpomínám si, jak jsem svou teenagerskou recenzi na T1 psal ještě v T602 doma ve Znojmě. To už je dvacet let! Tehdy jsem si myslel, že drogy jsou jenom v Praze a v Edinburghu. Byl jsem vskutku naivní, nepoznamenané dítko devadesátek, které se mi jevily hodně prosluněné.

    Ale pochopil jsem už tehdy, že filmová forma může reprodukovat a téměř i navodit jistý změněný druh vnímání. Alejandro Jodorowsky dávno předtím říkal, že chce, aby jeho filmy divákům působily stejné rozšíření vědomí jako psychedelické drogy. Trainspotting, který přišel v době, kdy se z tvrdého „punkového“ heroinu začalo přecházet na měkčí, taneční drogy jako extáze, možná jako první film vůbecn nejenom ukázal, že feťáci jsou sice trosky, ale také to, že fetování má možná větší smysl, než žít obyčejný nudný život jako průměrní, spořádaní občané. Dvojka se pak zaměřuje na to, jaké to je žít poté, co drogy brát přestanete. Vypořádává se s jednou z nejtěžších otázek na světě: „Co přijde po orgiích?“

  • Nejvíc oscarový La La Film

    Glosa
    nejvic-oscarovy-la-la-film

    Muzikál La La Land mi při recenzování nějak proklouznul mezi prsty. Přitom je to hlavní oscarový favorit a sluší se k němu napsat článek. Naštěstí tu byla prosba studentky Lucie Jurčové pro časopis Generace 20, jestli bych neodpověděl na pár otázek, což je obvykle nejlepší způsob, jak stimulovat mozkové závity. Nevím, v jaké podobě rozhovor vyšel (nebo vyjde), původně mělo jít jen o podklady pro článek, do nějž měli přispět nejspíš i další respondenti. Na Ještě větším kritikovi uveřejňuji odpovědi tak, jak jsem je odeslal e-mailem.

    La La Land je komerčně nejúspěšnější film z letošní oscarové nabídky (bereme-li v potaz náklady a celosvětové tržby), má nejvíce nominací a velice vřelé přijetí u běžného publika i kritiky. Tento článek půjde za hezkou fasádu Ryana Goslinga (kterým bychom skoro všichni, my muži, aspoň občas na krátkou chvíli chtěli být) a podívá se teoretičtěji na žánr muzikálu a dějiny oscarových filmů. Berte ho jako předběžný komentář k nedělnímu udílení cen Akademie, ať už dopadnou jakkoli.

  • Reportáž z Oscarů 2017

    Text zdarma
    reportaz-z-oscaru-2017

    Stenopisný záznam vzniklý během noci z neděle na pondělí.






    La La Land (6) – výprava, kamera, píseň, hudba, herečka v hlavní roli, režie

    Moonlight (3) – herec ve vedlejší roli, adaptovaný scénář, nejlepší film

    Místo u moře (2) – původní scénář, herec v hlavní roli

    Hacksaw Ridge (2) – mix zvuku, střih

    Příchozí (1) – střih zvuku

    Fences (1) – ženský herecký výkon ve vedlejší roli

    Zahraniční film – Klient (Írán)

    Suicide Squad – masky 

    Fantastická zvířata a kde je najít – kostýmy

    Kniha džunglí – vizuální efekty

    Zootopia – animovaný film

    O. J. Made in America – celovečerní dokument 

     

Systémové upozornění
Hlavní informace