Systémové upozornění
Hlavní informace

Snowdenova nečitelnost

12. 12. 2016
Glosa

Životopisný film Snowden zapadá v díle Olivera Stonea do řady podobných kousků jako JFK (1991), Nixon (1995), W. (2008, o Georgi Bushovi) a vlastně i The Doors (1991) a Alexandr Veliký (2004). Příští rok má takhle do sbírky přibýt projekt o Martinu Lutheru Kingovi. Sedmdesátiletý autor si vybírá výrazné osobnosti a známé kauzy amerických dějin a v hávu vzrušujících dramat se pokouší vzdělávat publikum o událostech, činech a myšlenkách, které jinak mohou zapadnout prachem. K tomu, aby se to povedlo, musí být „surová data“ přeměněna v něco vzrušujícího a pochopitelného, ideálně filtrovaná přes osobně zaangažovaného a zasaženého hrdinu.

Kosmo a humor vacui

28. 11. 2016
Glosa

Rozmohl se nám tady v poslední době takový nešvar. Recenzovat seriály po zhlédnutí jednoho dvou dílů a pak to na závěr neshrnout v pořádném bilančním textu. Nebudu ukazovat prstem, ale ty, ty, ty! Česká televizní minisérie Kosmo byla dlouho dopředu „hajpovaná“, po uvedení prvního dílu solidně „hejtovaná“ a její hlavní tvůrce Tomáš Baldýnský si průběžně rituálně lehce sypal popel na hlavu v rozhovorech pro DVTV či Lidovky. Takže, jako by už skoro nebylo co říct. Anebo ano, nebojte...

Od nerda k intelektuálovi

17. 11. 2016
Glosa

Následující text vznikl poté, co mě oslovila spisovatelka Petra Hůlová, jestli bych nepřispěl do 105. čísla revue Prostor s velmi širokým tématem, a sice jak chápu (svou) úlohu intelektuála ve společnosti. Časopis je v prodeji od 15. listopadu. Téma bylo nakonec formulováno do titulku České trápení, což možná popisuje i stav Petry Hůlové coby hostující editorky. Do daného čísla přispěli rovněž Roman Joch, Apolena Rychlíková, David Zábranský, Tereza Stöckelová, Radka Denemarková, Roman Týc, Roman Rops, Marika Pecháčková, Ondřej Slačálek, Daniel Prokop či Marek Šindelka. Nabízím vám o něco delší verzi textu, než jakou najdete v Prostoru.

Trump z popkultury zrozený

9. 11. 2016
Glosa

Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách může být nazíráno z mnoha úhlů pohledu. Necítím se být kompetentní objevit v sobě svého „vnitřního politologa“, tak jako se většina Čechů čas od času cítí být odborníky na fotbal a cokoli dalšího. Není v mých silách popsat, proč se tak zásadně spletly sebekomplexnější předpovědi expertů, ani není mou snahou opakovat poznatek, že Trump je hlasem „nevyslyšené naštvané většiny“, respektive chudnoucí střední třídy či bigotních rasistických bělochů, kteří se náhle cítili ve vlastní zemi cizinci a menšinou. Chtěl bych jen přispět pár poznámkami k tomu, že Trump byl zrozen z pěny popkultury a že jde o mediální typ, jenž tu s námi byl již poměrně dlouho.

Sexistické prasátečko 2016

6. 11. 2016
Glosa

Tento komentář se chystám ještě aktualizovat, až se 11. listopadu v Brně vyhlásí oficiální výsledky, ale o celkovému letošnímu výběru i smyslu podobné ankety a anticeny lze psát už teď, po uzavření hlasování. Sexistické prasátečko je tady s námi již osm let, což je doba vhodná k bilancování. (Doposud jsem o něm nikdy nepsal, ani se neúčastnil hlasování.) Co se tedy z Prasátečka dozvídáme o sexismu v českém veřejném prostoru a v médiích a nakolik může být upozorňování na sexismus produktivní? A proč by měl vůbec sexismus vadit, jak ho rozpoznat a proč se na něj zaměřovat? Všechno to zní velmi oficiálně a ušlechtile, až z toho mizí zábava a nastupuje zaujímání pozic na barikádách.

Romantické komedie počesku

21. 10. 2016
Glosa

V Česku neexistuje tradice romantických komedií, pouze tradice komedií rodinných, kdy se dávají dohromady maminka, tatínek a jejich děti, na což měla svého času monopol Marie Poledňáková. Teprve v posledních několika letech přišly tituly jako Ženy v pokušení a Muži v naději, za nimiž stál scenárista a režisér Jiří Vejdělek spolu s producentem Tomášem Hoffmanem. Tyto filmy zaznamenaly každý zhruba milionovou návštěvnost a zdálo se, že došlo k objevu nového obchodního modelu, jak přilákat davy. Další počin stejné dvojice, Něžné vlny, ale již moc neuspěl, zdál se být možná příliš jemný a málo lidový. Nyní přicházejí s celovečerním snímkem Bezva ženská na krku. Zvláštní je, že se pokusili změnit na svém dosavadním přístupu téměř vše.

Co ještě čekat od Woodyho Allena?

14. 10. 2016
Glosa

Samotná otázka zní trochu rezignovaně. Jak bychom si ale mohli myslet, že by Woody Allen v osmdesáti letech a po více než padesáti filmech, které napsal (a většinu z nich i režíroval), mohl každoročně přicházet s něčím výjimečným? Nemá cenu smutnit nad únavou mozkového materiálu. Podstatnější je otázka, jakou pozici mají Allenovy filmy v současné filmové nabídce.

IMDb.com a věk herců

26. 9. 2016
Glosa

Guvernér Kalifornie Jerry Brown podepsal zákon, který vyžaduje, aby zábavní databáze typu IMDb.com odstranily v biografiích herců datum jejich narození, pokud o to dotyční požádají. Zdůvodněním je dlouholetá věková diskriminace herců a hereček. Zprávu o tom přinesly časopisy jako Variety a Deadline.com. Jedná se o bezprecedentní zásah do svobody šíření informací na internetu, nebo o žádoucí krok směrem k tomu, aby herci a herečky mohli dostávat role podle svého talentu, nikoli věku?

Klub vykastrovaných tygrů

24. 8. 2016
Glosa

Většina textů vznikne v konzultaci s editorem, málokterá recenze nebo komentář jsou dílem jednoho člověka. V poslední době jsme s mou editorkou Ivou Baslarovou viděli několik hrozných českých filmů a řekli jsme si, že by byla škoda psát na ně jen recenze, protože dialog nad nimi bude obsažnější. Naší první obětí byla Strašidla od Zdeňka Trošky, druhou Teorie tygra od Radka Bajgara. Ačkoli většina recenzí a ohlasů na tyto dva filmy se dost liší a Teorie tygra je považována za podařenou smutnou komedii, nám připadala v něčem ještě víc alarmující než Strašidla. Zatímco u nich si člověk mnohých motivů ani nevšimne nebo je přejde jako komediální nadsázku, v Teorii tygra se řeší vše navážno a jen zdánlivě s nadhledem.

Troškova Sračidla

23. 8. 2016
Glosa

Za každým kritikem hledej editora nebo editorku. V Respektu a na Aktuálně.cz mě osm let láskyplně plísnil a usměrňoval Pavel Kroulík, nyní na Ještě větším kritikovi totéž dělá moje kamarádka, socioložka Iva Baslarová, s níž jsem vlastně zhruba před patnácti lety začínal ve Filmových listech na Letní filmové škole. Později jsme se potkávali nejen v Cinepuru, ale třeba i v Aktuálně, kde jsme vedli společné debaty. S Ivou jsme se rozhodli potrápit, abychom přehlušili mizérii našich vlastních životů, proto jsme si dali v posledních dnech několik českých filmů. Prvním z nich je letní komedie Strašidla od Zdeňka Trošky. Co je vlastně na jeho filmech nejhorší? A dělá nám to schválně?