Systémové upozornění
Hlavní informace
umi-cesi-tocit-erotiku

Po zběžném prolétnutí zahraničních encyklopedií a učebnic bychom mohli nabýt dojmu, že co se týče filmové erotiky, Česko patří k velmi pokrokovým, ba dokonce průkopnickým zemím. Téměř nikdy v nich nechybí zmínka o němém Erotikonu a raně zvukové Extasi od Gustava Machatého-Hanbatého. Velmi často bývá v této souvislosti uváděna i Valérie a týden divů od Jaromila Jireše; veleslavný obrazový výřez z Lásek jedné plavovlásky, kde má Vladimír Pucholt hlavu položenou v klíně nahé Hany Brejchové a scéna z Ostře sledovaných vlaků s razítkováním dívčího zadečku (který se musí vždy uvést zdrobněle, protože se pak rýmuje se jménem výpravčího Hubičky).

Méně světovou, víceméně jen domácí auru má ještě scéna koupání paní sládkové v podání Magdy Vášáryové v Postřižinách a mnozí cítí pýchu za to, že jsme měli kdysi svou playmate a hvězdičku pozapomenutých zahraničních filmů Olinku (Scho)Berovou, z níž se padouši v tuzemských filmech neustále snažili strhávat šaty.

Ale jakmile odhlédneme od těchto několika málo případů, zjistíme, že v Česko-Slovensku jsme měli naopak s filmovou erotikou značný problém. Vždy tu působila nějaká cenzura, ať už prvorepubliková, protektorátní, komunisticko-budovatelská nebo normalizační. Krátká období tání v 60. letech, kdy se zkracovaly sukně, a postupný podivný rozklad v době socialistické přestavby v 80. letech nemohly saturovat dlouhodobé potřeby publika. Dalo by se jistě oponovat, že právě cenzura má vliv na to, jak něco sdělovat mezi řádky, čímž mimoděk přispívá i k tomu, že se erotika rozvíjí jako hra náznaků, nikoli zcela explicitní pornografie. Jenomže v české kinematografii to nevedlo k žádnému typu rafinovanosti.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit



Facebook komentáře