Systémové upozornění
Hlavní informace
vidlacka-verze-dannyho-partaku

Čtyřiapadesátiletý režisér, scenárista, producent a dokonce i kameraman a střihač Steven Soderbergh je mistr odchodů a návratů. Již tolikrát říkal, že s natáčením celovečerních filmů do kin končí, až to připomíná pohádku o pasáčkovi, co volá: „Pomoc, vlk!“ Oním zlým vlkem je pro Soderbergha celý hollywoodský systém, který tvůrce omezuje v rozletu. Soderbergh se přitom v rámci něj naučil dobře žít, neustále balancuje na hraně mezi chytrou komercí (jako jsou lupičské komedie Dannyho parťáci nebo apokalyptický thriller Nákaza) a dosti úletovými nezávislými projekty (jako třeba Bublina nebo životopis Che Guevary). Těmi prvními si vydělává na ty druhé, ale zdá se, že už ho to přebíhání přestalo bavit.

Chvíli dokonce vyhlašoval, že se bude věnovat jenom fotografii a malbě, ale přitom usilovně pracoval pro televizi. Stal se jednou z hlavních osobností americké kinematografie, která nepohrdla televizním médiem, jež bylo donedávna považováno za zcela úpadkové. Svým televizním snímkem Behind the Candelabra o slavném, velmi excentrickém gay klavíristovi Liberacem, jehož ztvárnil Michael Douglas, ukázal, že televize je ideálním místem pro projekty, které se třeba v 60. a 70. letech běžně točily pro kina a které nyní pomalu mizí. Jeho seriál Knick: Doktoři bez hranic byl zase potvrzením toho, že televize snese dlouhé románové vyprávění a drobné experimenty s formou realismu. Příběh z 19. století o počátcích medicíny má mimořádně věrnou dobovou výpravu, ale zároveň zvláštně odlehčenou kameru a moderní hudební doprovod – zkrátka žádná sázka na jistotu, ale pokus o přiblížení minulosti co nejnovějšími metodami.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit



Facebook komentáře