Systémové upozornění
Hlavní informace
8-hlav-silenstvi-uplne-mimo-i-totalne-v-sobe

Srovnávat utrpení ruské novinářky a básnířky Anny Barkovy, jež strávila na dvacet let v gulazích, s utrpením režisérky a scenáristky Marty Novákové, která o ní devět let připravovala a čtyři roky točila životopisný film, a utrpení diváků, kteří 107 minut sledují výsledek tohoto tvůrčího zápasu, je nemožné. I když to bereme jako žert, každá tato bolest má zcela jinou kvalitu.

Barkova byla označována za jeden z největších talentů své země, dokud její verše nebyly shledány jako pobuřující, nihilistické a „formalistické“, jak zněly tehdejší hříchy v dobách tuhého sovětského socialismu. Do lágrů se dostávala opakovaně, „když si na mě vzpomněli“, a přes své chatrné zdraví byla nasazována na těžké nucené práce.

Je s podivem, že po ní zbyly vůbec nějaké verše, protože většina z nich skončila v archivech KGB. Pro generace ruských písničkářů, ale vlastně i českých hudebníků (Vladivojna La Chia, Lenka Dusilová, The Kittchen) v čele s Anetou Langerovou, jež si tu zahrála hlavní roli, však zůstává inspirativní svou absolutní vnitřní svobodou. I v době nejtužšího útlaku psala o zakázané lesbické lásce a její básně byly naplněné něhou a smyslností, přičemž z nich nikdy nezmizel hrozivý kontext. Odehrávají se v jakémsi horečnatém vytržení, neboť Barkova trpěla téměř ustavičně zvýšenou teplotou.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

# Jana 2017-10-12 13:46
Barkovová v titulcích - posedlost přechylováním přechýleného... A přitom příjmení Barkova (už z úcty k básnířce) díky recenzentovi obstálo a nezbouralo text.
Odpovědět


Facebook komentáře