Systémové upozornění
Hlavní informace
zabiti-posvatneho-jelena-meni-lidi-v-monstra

Poslední dvě dekády nás řečtí filmaři zásobují velmi divnými filmy, až se pro ně ujala nálepka „divná řecká vlna“. Tři pilíře tohoto stylu – nepříjemně vtíravé obrazy, odcizení hrdinové a absurdní dialogy – jsou odrazem světa, v němž věci přestávají dávat smysl. Řecká společnost, která vlivem ekonomické a politické krize balancuje na pokraji kolapsu, nejspíš ani nemůže produkovat tradičně vyprávěné oddechové snímky.

Tedy, jistě nějaké vznikají, ale do zahraničí míří jako zpráva o stavu mysli řeckých obyvatel ty filmy, v nichž se rozpadají základní pravidla komunikace a jakékoli další pilíře jistot. Tvůrci a tvůrkyně jako Athina Rachel Tsangari, Panos H. Koutras nebo Yannis Economides se samozřejmě vědomě neformují do nějaké vlny, tak o nich píší novináři, aby se diváci snáze orientovali, ovšem jejich filmy v nás zanechávají podobné pocity. V podání asi nejslavnějšího tvůrce této generačně spřízněné skupiny, 44letého Yorgose Lanthimose, se ona podivnost nejčastěji stáčí k černému humoru.

Už jeho první slavný film Špičák (2009), v němž otec terorizuje svou rodinu, zavřenou ve vile, kterou jim zakazuje jim opouštět, protože venku propukla údajně jakási apokalypsa, obsahoval šílené scény incestu, trhání zubů a podobně, a přitom člověku u těchto hrůz a utrpení cukaly koutky, protože se postavy chovaly jako bezduché loutky. (Rým byl záměr.) Za Špičák byl Lanthimos dokonce nominovaný na Oscara. Publikum pak zcela zmátl dalším snímkem Alpy (2011) o skupince lidí, která se řídí patnácti zdánlivě nahodilými pravidly – takový Klub rváčů, kde se čeká na Godota a lidé se mlátí po hlavě kuželkami („Když se to zbarví bíle nebo modře, tak je to dobré, když červeně, tak je to špatné.“).

Svou poetikou se mu podařilo okouzlit i hollywoodskou hvězdu Colina Farrella, který pořád hledá výzvy, jak hrát jinak. Ve sci-fi podobenství Humr (2015) ztvárnil zcela odosobněně a dojemně trapně muže, který se proviní zákonu, že lidé mají žít v páru. Jako smutný single skončí v hotelu, kde si musí do měsíce najít novou partnerku, jinak ho promění ve zvíře podle jeho výběru. Při pokusu o útěk se pak dostane do lesů, kde žijí zběhové, kteří nepoužívají běžný lidský jazyk a na rozdíl od ostatních se nepárují.

Farrella spolupráce s Lanthimosem zjevně bavila (ostatně koho by nebavilo hrát podle scénáře nominovaného na Oscara), protože letos měl v Cannes premiéru jejich další společný počin nazvaný Zabití posvátného jelena. Film opět balancuje na pomezí žánrů, tentokrát mezi osudovým dramatem, psychologickou studií, hororem s prvky nadpřirozena a komediálním úletem. Kardiochirurg jménem Steven Murphy se tu zaplete s dospívajícím klukem Martinem, o němž později vyjde najevo, že je synem pacienta, který tomuto doktorovi zemřel při operaci. Zdá se, že Martin má jakési supranaturální schopnosti, které způsobí, že Murphyho dcera i mladší syn smrtelně onemocní a on si musí vybrat, koho z nich nechá žít. Zápletka jako z antické tragédie, k níž ostatně odkazuje i název snímku, jenž pochází z konce hry Ifigenie v Aulidě od starořeckého dramatika Euripida.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit



Facebook komentáře