Systémové upozornění
Hlavní informace
antikomunisticky-kyc-milada

Životopisné filmy považujeme často za vrchol toho, co může populární umění přinést. Biografický základ předpokládá jistou výpravnost a pozornost k detailům, vysokou míru autenticity, možnost uvěřit jinak těžko skousnutelným zvratům. Jedná se o filmy, které mohou poskytovat katarzi a inspiraci, byť třeba vystavěnou na tragickém základě ve smyslu „za co všechno má cenu bojovat“. Životopisný film (alias biopic) je žánr z „lepší společnosti“, dílo automaticky hodnocené lépe, protože se zabývá něčím ušlechtilým – složitou historií formující charaktery.

Biopic má téměř vždy předem vydlážděnou cestu k tomu, aby byl nominován na různé výroční ceny – od Lvů a Césarů až po Oscary. Pro herce není větší výzvou, než popasovat se s tím být někým jiným, známým, často i známějším, než jsou oni sami. Vlastně je to ale spíš břímě. Čím je něčí osud profláklejší, tím větší očekávání snímek vyvolá, a vystavuje se proto nebezpečí, že každá odchylka od skutečnosti nebo opomenutí vyvolají nesouhlas a připomínky.

Případ Milady Horákové je v českém prostředí opravdu výjimečný – její nezdolnost a hrdost, s nimiž prošla obludným, politicky zinscenovaným soudním procesem v 50. letech, téměř vylučuje rozdělení společnosti na příznivce a odpůrce. U drtivé většiny (tedy těch, kteří vědí, o co šlo) převládá obdiv osobní statečnosti političky a hněv na strůjce i vykonavatele státně nadiktovaného bezpráví. A v menšině nostalgických zapomnětlivých příznivců minulého režimu hlavně těžko přiznávaný stud a zmatek: „Jak by mohl nějaký spravedlivý systém odsoudit někoho zjevně nevinného?“ Je potřeba si vypomáhat absurdními tvrzeními typu: „Něco přece provést musela“, případně ještě ignorantštějším kalibrem: „Vždyť se přece přiznala.“ Svým způsobem ale Milada Horáková zůstává záhadou. Odkud čerpala svou sílu a přesvědčení? A byla něčím víc než nadživotně dokonalou ikonou?

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

# Alena Kastnerová 2017-11-23 07:49
Komunismus jako druh náboženství - to je přesný.
Odpovědět
# Štěpán Rejent 2017-11-23 15:31
taky to neni žádná nová myšlenka
Odpovědět
# Jan Bušta 2017-11-23 14:18
"Její tragédií bylo, že se přepočítala, a přitom to nesnižuje její odvahu, neboť i na popravišti se chovala hrdě." Ale no tak: "přepočítala"... a kdyby se na popravišti hrdě nechovala, tak to snad něco znamená... Dávat tohle do souvislostí pomocí příčinné spojky "neboť", mi přijde jako fakt velkej úlet... Vlastně celá ta věta je trochu diret na solar.
Odpovědět
# Jan Bušta 2017-11-23 14:20
Jo, a asi jsi myslel spíš "hagiografii", ne...?
Odpovědět
# Andrej Gulyáš 2017-11-28 15:04
souhlasím s tím přepočítám, určitě tam byl špatný odhad situace, a sázka na všechno, která nevyšla. Někde jsem dokonce v dokumentu slyšel názor historika, že podlehla mystifikačním informacím kolegů ze zahraničí (Ripka a Zenkl), že za hranicemi s Německem je nashromážděná západní armáda, připravená na válku se sověty. Naši "agenti" mohli nabýt dojmu, že USA bude chtít rychle dovést události k válce, dokud mají náskok v atomové technologii. Milada tedy mohla mylně dojít k přesvědčení, že když bude odsouzena a popravena, tak by tato šokující událost mohla situaci eskalovat. Mohla si myslet, že když se obětuje, následné události způsobí osvobození naší země od východního vlivu.Případně si mohla myslet, že události se tak zrychlí, že k její popravě ani nedojde. Teorií je víc a divím se, že ty vnitřní pohnutky Milady nikdo všeobecně neřeší.
Odpovědět


Facebook komentáře