Systémové upozornění
Hlavní informace
proc-jsem-feminista

Tento text vznikl původně pro časopis Moje psychologie. Děkuju šéfredaktorce Báře Šťastné, že mě s tímto tématem oslovila a svolila k uveřejněn textu i zde. Na svém webu uveřejňuji malinko delší verzi.

Skoro to vypadá, že se z českého muže stane exotické zvířátko, když v roce 2018 řekne, že je feminista. Není to spíš tak, že někteří zdejší muži zamrzli ve vývoji? Zkuste se zeptat sami sebe: Jsem humanista? Uznávám všechny lidi jako bytosti se stejnými právy a jednám s nimi s respektem? Pokud ano, musíte být logicky i feminista, protože ženy berete jako rovnocenné lidské bytosti. Feministou se člověk nicméně nerodí, ale stává. Je to úkol a výzva, ne hotový stav. Běžně děláte chyby, stejně jako křesťané také hřeší proti svému přesvědčení.

A toto je moje malá zpověď. Výčet čtyř motivů, které mě dovedly k prozření.
Můžu o sobě říct, že jsem byl vždycky tolerantní, že jsem nikdy neřekl šovinistickou poznámku nebo se při namlouvání nechoval sexisticky nebo ve vztahu neměl pocit, že mám na něco automaticky nárok? Ne, ale zpětně si to uvědomuji, stydím se za to a v současnosti se tomu snažím co nejvíc vyhýbat.

1) Vysoká škola a chytřejší spolužačky

Až do konce gymnázia jsem se domníval, že holky sice můžou mít jedničky, ale jsou to jenom šprtky. Ta skutečná tvořivá inteligence jim chybí a většinou se to projeví u psaní, kde jejich myšlenkám náhle chybí rozlet. Přestup na vysokou školu byl fackou mé pomýlené nadřazenosti. Náhle jsem měl kolem sebe tolik holek, které věděly víc a uměly lépe psát, že jediná šance, jak je zaujmout, bylo dostat se zaprvé na jejich úroveň, ale hlavně celkově přehodnotit své představy, co ženy dokážou. Mou tehdejší omezenost omlouvá jen to, že mi bylo čerstvých osmnáct a že mi trvalo necelý rok to nějak skousnout a překonat. V průběhu let jsem samozřejmě mnohokrát narazil na to, že ve mně zůstávají zbytky povýšenosti a přehlíživosti a na jejich odstraňování musím pořád aktivně pracovat. Podstatné je, že připomínky vůči přešlapům nesu už bez rozčilování, že mi někdo bere domnělá privilegia.

2) Studium filmové historie a analýza vyprávění

Kdybych měl říct to nejdůležitější, co mi dalo studium mého oboru, pak to, že jsem se díky němu naučil chápat dějiny nejen z pohledu jednoho národa a kultury. Stejně tak jsem pochopil, že filmové žánry jsou různým pohledem na stejná témata – tragickým, nebo komickým, vyrovnaným, konzervativním, nebo aktivistickým, buřičským. Že režiséři a režisérky točí trochu odlišně, většinou si také vybírají jiná témata a množství žen ve filmovém průmyslu je zprávou o tom, jaká v zemi panuje celková svoboda a otevřenost.

018-thelma-and-louise-theredlist

Při rozboru vyprávění jednotlivých filmů se klade velký důraz na to, že mužské a ženské postavy mívají odlišné perspektivy. A že se to všechno může míchat – tedy že pohled starší íránské ženy na válku bude jiný než pohled amerického bílého vojáka, a bude to ještě jinak, když film natočí režisér, nebo režisérka. Působí to banálně? Možná. Ale představte si film, kde se střídají pohledy a prožívání třeba pěti různých postav – například i v obyčejném westernu (starší šerif, mladý kovboj, prostitutka, indián, křesťanský misionář apod.). Je nutné vytrénovat si empatii, abyste dokázali přepínat mezi nimi a každému uznali jeho díl pravdy, nebo si všimli, že daný film to naopak nedělá a někoho potlačuje a znelidšťuje.

Pak člověk někdy dospěje k překvapivým zjištěním, že většina hororů jsou příběhy o tom, jak se ženy učí nebát monster, což jsou metaforicky vzato muži, kteří je různě obtěžují, zastrašují či znásilňují. Druhou linii hororů pak zastupují ženy-monstra, u nich se muži bojí jejich sexuální energie (známý strach ze zubaté vagíny, která vás vykastruje). Studium filmu je jednoduše řečeno o zohledňování perspektivy, odhození klapek z očí, vystoupení ze své subjektivní bubliny.

3) Vzpírání/kulturistika

Mám takový koníček: rád zvedám těžké věci, hlavně ve tvaru činky. Jestli si myslíte, že je to čistě mužská záležitost, tak vývoj posledních patnácti let šel úplně jiným směrem. Holky a ženy chtějí být silné. Už vědí, že jim z posilování nenarostou obří svaly, protože na to mají málo testosteronu. Ale žádný aerobik na světě vás nezpevní tolik jako dřep s činkou. Když dnes koukám na to, jaké úsilí věnují holky cvičení, musím uznat, že kluci se často v posilovně spíš flákají. Cvičit prsní svaly a bicepsy je totiž míň namáhavé než cvičit nohy a záda, což preferují holky. Také je fyziologicky dokázáno, že holky mají lepší svalovou regeneraci, než kluci (kratší dobu je bolí svaly), a mají větší relativní sílu (dokážou udělat víc opakování s určitou vahou v poměru k váze svého těla), než kluci.

profil-pavla-kladivova-002

Trénování s holkami (věkově je potkávám tak od 15 do 50 let a „holky“ říkám všem) mě naučilo jinak vnímat dolní polovinu těla a uvědomit si, že mužnost není omezená na paže. A upřímně, moje nejlepší trenérka byla o dvě hlavy menší Pavla Kladivová (mistryně republiky ve vzpírání) a nejtvrdší tréninky jsem zažil s profesionální kulturistkou Věrou Mikulcovou, jejíž výdrž a intenzita dalece přesahovala moje schopnosti. Ano, kdyby šlo o to, kdo zvedne víc, vždycky bych vyhrál. Ale jakmile došlo na přesnost techniky nebo výdrž, byl jsem horší. Ale nestyděl jsem se, byl jsem rád, že jsem tyto lekce mohl absolvovat. Ony se tím živí, pro mě je to koníček. Nezávidím jim, obdivuju je a dokážu bez problémů uznat, že mají právo na své sebeurčení, i když jim mnozí laici budou říkat, že jsou „neženské“. No a co, existuje snad jen jeden typ ženskosti? Nemůžou existovat i superženy, nebo ženy, které o svém genderu neuvažují podle černobílých konvencí?

4) Narození dcery

Toto je trochu klišé, ale musím ho uvést. Jakmile má muž dceru, začne uvažovat o tom, jak ji chránit před vším zlým. Může se to zvrhnout do něčeho patologického, kdy tátové hlídají dcery a neumějí jim dát svobodu. Tyto typy otců mi nepřipadají ani „správňáčtí“, ani komičtí, přijdou mi jako nebezpeční maniaci. U mě jde spíš o touhu po tom, aby moje (momentálně) šestiletá Adina nevyrůstala ve světě toxické maskulinity. Nemyslím si, že ji musím izolovat, ale že se mají změnit sami kluci a muži.

IMG 8465

Podstatná je osvěta ohledně toho, co je konsenzuální sex, co je obtěžování (opravdu to není otevírání dveří a pomáhání do kabátu), co je ponižování, co všechno jsou zbytečně zraňující poznámky o vzhledu, váze apod. Jde to daleko za hranice tradičního gentlemanství. Spíše než o sadu pravidel, které vymezují mužům a ženám jejich role, má jít o dialog a naslouchání. Jako táta mám klíčovou úlohu nezasít do své dcery komplexy méněcennost, ale naopak ji povzbuzovat, aby se nenechala umlčet od hloupých nevychovaných kluků a mužů. Ale koho si v životě bude vybírat za partnery, do toho jí nemám co mluvit. Jsem tu od toho, abych ji chápal a přijímal se všemi jejími rozhodnutími (byť by jí přinášely problémy), ne abych jí určoval, kým má být a s kým má být.

Co si z toho prakticky vyvozuji, že mám dělat? Mít respekt k čemukoli se ženy rozhodnou a nepodceňovat je. Chceš mít děti, ne kariéru, fajn, nejsi podřízená domácí puťka, pokud tě to naplňuje. Chceš mít kariéru, ne děti, fajn, nezpronevěřila ses žádnému „posvátnému úkolu ženy“. Chceš mít oboje, ok, zaměstnavatelé a partner by ti měli vycházet co nejvíce vstříc. Nejde o nahrazování jednoho tradičního modelu jiným, ale o rozšíření možností. Feminismus je skvělý, když nám ukazuje, že můžeme mít více životních rolí a modelů soužití. Problematické jsou pro mě trendy a nápady, kdy se snaží něco zakázat, namísto toho spoléhat na postupný vývoj společnosti. Lidé pak ve feministickém hnutí vidí spíše nepřítele než spojence, což je škoda.

IMG 1202

Podstatné je stále si cvičit schopnost dívat se na svět „ženskýma“ očima. Všímat si, kde jsou znevýhodněné a snažit se nebýt jedním z těch, kdo je omezují jenom proto, že jsou ženy. Dávat najevo (alespoň mentální) podporu těm, které to mají těžší než já a neříkat jim, že je to jejich úděl. Nebýt zkrátka jedním z těch, co se tváří, že ví, co je pro ženy nejlepší. Nedoporučovat a nepřikazovat, ale ptát se jich.

Znamená to, že jsem pak slaboch, submisivní chudáček, který jenom hledá svoji dominu? Lidé, kteří takto smýšlejí, vidí většinou svět jako boj silných a slabých, násilí je pro ně formou řešení problémů a oni se zoufale, neuroticky a agresivně snaží být vítězi. Možná by bylo dobré, kdyby pochopili, že dialog a partnerství je hra s nenulovým součtem, běh na dlouhou trať, neustálé vyvažování sil, hledání porozumění a občas i splynutí.

Jak už řekl přede mnou někdo chytřejší: "Teprve vedle svobodných sebevědomých žen získávají muži vlastní sebevědomí a svobodu." "A budou mít míň rakoviny," dodávám já.

bodytest

 

datova zurnalistika

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

# Hedvika Hlavonoha 2018-05-09 17:35
Krasny :)
Odpovědět
# Karolina Mayerová 2018-05-09 18:27
Díky, Kamile, jistěže nejste slaboch, naopak. Ale je zvláštní, že své prozření prezentujete hodně na příkladech, jak se ženy mužům vyrovnají. Já jsem přesvědčená, že muži jsou kreativnější, nadanější v mnoha disciplínách (kde teda jsou všechny ty holky, co uměly psát lépe než Vy?) a samozřejmě silnější, ženy obecně mají zas jiné přednosti (emoční inteligenci, intuici, výdrž, diplomatický talent). Pro mě je feminista muž, který si je vědom, v čem je lepší on a v čem jsem lepší zas já, ale nedá mi nikdy najevo svou převahu ve chvíli, kdy jsem zranitelná. Trocha neškodného šovinistického humoru k mužům tak nějak patří (i Vy máte na Body testu pár slušných zásahů).
Moc Vám to s Vaší holčičkou sluší.
Odpovědět
# David Zuna 2018-05-11 20:49
Zajímavý názor. Hlavně v porovnání s hysterií některých českých mužů okolo kampaně metoo, nebo třeba šílených názorů na ženy od místopředsedy ČOV. Musím říct, že o ženách přemýšlím podobně, tak jsem rád, že nejsem sám :-)
Odpovědět