• Teorie terorismu s Janžurkou

    Recenze
    teror-ospravedlneni-nasili-pocesku

    V roce 2016 uváděla česká kina komedii Teorie tygra, jež přilákala početné publikum, které obvykle sleduje filmy už jen v televizi. Unikátní bylo rovněž to, že zatímco většina nových snímků vydrží v kinech zhruba dva až tři měsíce, Teorie tygra se držela v žebříčku dvaceti nejnavštěvovanějších filmů více než tři čtvrtě roku.

    Navíc se jednalo o přelom ve zdejší komediální tvorbě. Tento snímek jako první – při zachování jisté divácké atraktivity – tvrdil, že lidé ve středním a pokročilejším věku mají právo na uklidnění. Zatímco Marie Poledňáková nás do té doby vytrvale zásobila komediemi, v nichž lidé nad padesát let stále podléhají vášnivé lásce s trochou sexu, a Jiří Vejdělek nás přesvědčoval, že ideálně šedesátníci a šedesátnice se oddávají sexu naplno, aniž by k tomu potřebovali lásku, a že můžou své volnomyšlenkářství hlásat do světa.

    Tehdy debutující Radek Bajgar, bývalý psychiatr a šéfredaktor Reflexu, nám poprvé řekl, že generace dnešních babiček a dědečků už nechtějí ani sex, ani lásku, ale jenom klid jeden od druhého. Samozřejmě, že primárně potřebují klid muži od žen, co se je pořád snaží vychovávat a omezovat. A protože muži v jeho sebeomluvném pojetí neumějí, nechtějí a nemusejí umět komunikovat, je pro ně lepší předstírat bláznovství. (Důkladný rozbor oné perverzní tygří teorie si můžete přečíst zde.)

    Po necelých třech letech přichází Radek Bajgar s další „komedií ze života“ nazvanou Teroristka. Hlavní role byla prý psána na tělo Ivě Janžurové a jejím tématem je boj obyčejného člověka proti zlu. Bývalá učitelka češtiny Marie tráví důchod v zahrádkářské kolonii poblíž Prahy, kde pečuje o svou nemohoucí umírající kolegyni Evu. Klid jim však kazí aktivity místního mafiánského podnikatele Macha, který provozuje hlučnou noční diskotéku a nově začíná podporovat domobranu složenou z myslivců na motorkách. (Ano, čtete správně.) Po sérií příkoří, završenou tím, že jeden z myslivců zastřelí druhé pančelce psa, se první, mobilní pančelka rozhodne, že podnikatele sprovodí ze světa, aby „z malého fašouna nemohl vyrůst velký fašoun“. Od svého bývalého žáka, nyní propuštěného recidivisty a automechanika, si opatří zbraň a začne se učit střílet.

    Zní to skoro zajímavě, až na to, že téma mstivé důchodkyně postrádá čitelnou stylizaci. Teroristka ani náznakem není crazy komedie, v níž by postavy napadaly ztřeštěné věci, jež by se na sebe absurdně kupily. Není to ani důsledná černá komedie, v níž by postavy měly posunuté základní morální hodnoty a kde by se pracovalo s cynickým pohledem na svět. Je to jakýsi téměř nepopsatelný patvar, který šalamounsky nabízí lidovou či spíše populistickou verzi spravedlnosti a pouze naprázdno se ohání komediálním laděním. Stejně jako u Teorie tygra ani zde nejde primárně o vyprávění něčeho napínavého či zábavného, ale o traktát o tom, jak je svět špatný a jak ho učinit lepším.

  • Svůdnost filmových robotek, fembotek a gynoidek

    Komentář
    svudnost-filmovych-robotek-fembotek-a-gynoidek

    Chápání technologií se ubírá po mnohoznačných trajektoriích. V něčem jsou zcela neosobní, prázdné, bezpohlavní a nelidské. Můžeme je ale také chápat jako prodloužení lidských orgánů. A to nejenom tak, že vám internet nabízí reklamy na prodloužení penisu. Databáze slouží coby rozšíření aktuální paměti mozku, pistole předčí jakékoli bojové umění, automobil zase rychlé nohy nebo koně, rentgenové paprsky nám umožní vidět věci a těla nejen na povrchu, ale i uvnitř. Zároveň ale máme sklony technologie polidšťovat, uspořádávat mediální rozhraní podobně jako naši domácnost, proto máme třeba v počítači koš, kam odhazujeme smazané soubory.

    Dlouho jsme se báli, že čím více techniky vstoupí do našich životů, tím odlidštěnější budeme. Možná se to děje, ale vedle toho jsme začali polidšťovat a vyloženě antropomorfizovat (tvarovat dle lidského vzoru) nejmodernější vynálezy kybernetiky. Kdo má iPhone, tak si občas popovídá s velmi milou Siri, která umí odpovědět skoro na všechny otázky. Čtyřletá robotka Sophie, vyrobená v Hongkongu, má lidskou tvář, umí rozpoznávat lidské obličeje a konverzovat na předem stanovená témata. Předloni získala občanství v Saudské Arábii a stala se tak první umělou bytostí se státní příslušností.

    Ve stejné době Matt McMullen uvedl na trh hyperrealistickou silikonovou sexuální pannu nazvanou Harmony, která se umí smát, mrkat, vést konverzaci a pamatovat si nejen vaše jídelní a sexuální preference, ale i třeba jména vašich sourozenců. Stojí pouhých 15 tisíc dolarů. V Praze si zatím můžete zajít do podniku Naughty Harbor, kde na vás čekají tři němé panny Rebecca, Yasmine a Lucy, jež jsou nikoli na pohled, ale na dotek zvenčí i zevnitř téměř nerozeznatelné od živých žen a musíte do patřičných poloh si je musíte nastavit sami. Letos si v Hongkongu 42letý amatér Ricky Ma sestavil za 35 tisíc liber robotickou ženu, jež vypadá přesně jako Scarlett Johansson.

    Ani jeden z těchto případů zatím neodpovídá tomu, jak si filmoví tvůrci představovali budoucnost sexu, ale blížíme se tomu pomalými a nezvratnými krůčky; někde softwarem, někde materiálem, někde tvarem. Virtuální sexchatování ani dotýkání se na dálku přes digitální rukavice lidstvu zjevně nebude stačit. Možná vás až udiví, kolik umělých žen sloužících k uspokojení pudů v kinematografii najdeme. Určitě si vzpomínáte aspoň na několik dílů seriálů Zóna soumraku, Krajní meze, Dr. Who, Futurama nebo Star Trek. Čím filmaře tolik fascinují? Proč chce tolik mužů umělé ženy a proč je ve filmech i v realitě tak málo mužských sexrobotů, kromě robotického gigola ve Spielbergově A.I. umělé inteligenci?

  • Kino na Granicy

    Tip
    kino-na-granicy

    21. ročník mezinárodního filmového festivalu Kino na Hranici v Těšíně (27. 4. – 3. 5. 2019) letos představí více než 150 hraných a dokumentárních filmů z Polska, Česka a dalších zemí střední a východní Evropy. Návštěvníkům nabízí především jedinečnou příležitost vidět nové filmy výrazné generace polských tvůrců, kteří jsou oceňováni na prestižních festivalech Cannes, Berlinale nebo Sundance.

Systémové upozornění
Hlavní informace
pat-a-mat-v-roce-2016

Pomalu ale jistě se stávám odborníkem na dětskou tvorbu. S čtyřletou dcerou chodíme do kina na cokoli, co jen trochu zavání tím, že by to mohlo být pro děti. Prozatím to Adina má tak, že co je animované, je „pohádka, hulá!“, a co je hrané, je „zase nějaká leklama, achjo“. Takto jsme prakticky nemohli dokoukat Řachandu, protože „pohádka eště nezačala a požád je tam leklama, pudeme domu“.

Naposledy jsme zkusili Pata a Mata ve filmu. (Tak se jmenuje oficiální sestřih devíti epizod vznikajících od roku 2005, pouštěných v kinech za sebou jako dlouhometrážní snímek.) O těchto dvou postavičkách Adina už ve třech letech věděla, že „oni jsou blbáci a šechno jim to dycky spadne“, takže nehrozilo ptaní, kdo je kdo a proč to dělají.

Naopak, přestože jí to nikdo neřekl, byla si zcela jistá, který z těch pajduláků se jmenuje Pat a který Mat. Což, jak si můžete ověřit, nikdo na internetu nevěděl pět let a otázka byla odložena ad acta. Mimochodem, i samotný plakát je pro rozklíčování identit trochu oříšek. Pod panáčkem v červeném svetru je žlutě napsáno Pat a pod panáčkem ve žlutém svetru je červeně napsáno Mat. Nad nápisy jmen se ale zároveň objevují ikonky odlišných čepiček, takže se až pak ukazuje, že barva jména souvisí s barvou svetru a ikonkou čepičky. Čili Mat má červený svetr a pruhovaného kulicha, zatímco Pat má žlutý svetr a jednobarevnou rádiovku. Nevím, jestli jde po 40 letech o definitivní ozřejmění, a dokonce si myslím, že plakát může řadu lidí na další roky zmást.

plakat PM

Beze jmen a mimo čas

Jména ovšem nakonec nejsou důležitá. Vždyť postavičky dlouho byly beze jména a seriál se uváděl pod názvy jako Kuťáci, Šikulové, A je to! nebo (v Nizozemí) Soused a soused. Obecnost názvů, prostředí, řešených problémů i vzhledu obou hrdinů působil nadčasově a byl zárukou toho, aby se mohl vysílat v mnoha zemích Evropy.

Při sledování celovečerního Pata a Mata ve filmu ale člověka napadá, jestli ona zdánlivá nadčasovost přece jen nemá prošlou záruční lhůtu. Ne snad proto, že by jednotlivé epizody nebyly zábavné, ale proto, že Pat a Mat se pohybují ve světě, který už téměř nepřipomíná současnost. Nejmodernější vynálezy jsou tu rotoped, motorová pila či lisovač na ovocné šťávy (ale žádný moderní nutribullet, pouze primitivní přístroj se stlačovací pákou) a na chvilku se ve filmu objeví i nakládací robot. Pat a Mat samozřejmě ani nijak nezměnili oblečení, které je bohužel tak nevýrazné, že by ho nešlo označit ani za hipsterské. Veškerý děj se odehrává na venkovské chalupě, kde je potřeba předělávat koupelnu či podlahu, ale opět spíše v rustikálním stylu.

pat a mat 4

Celý film je postaven na tom, že si Pat a Mat pouští své příhody z domácí kotoučové promítačky a celuloidových filmových pásů na bílé plátno. Nemá pochopitelně cenu řešit, kdo by je při jejich akcích točil, notabene v barvě (a nikoli černobílou šestnáctkou nebo osmičkou), a v tak promyšlených kompozicích, které vždy přesně ukazují jen to, co má být vidět, aby vzápětí vynikla překvapivá pointa. Významné je pouze to, že tu nefiguruje videokamera nebo mobily. Tímto se dobová vykořeněnost či zamrzlost Pata a Mata stává příznačnou.

Když jsme pak šli s Adinou z kina a potkali náhodně v parku kolegu publicistu Michala Kašpárka, ptal se nás: „Tak co, instalovali tam aspoň Windows desítky?“, aby si dokázal udělat představu o aktuálnosti dotyčného dílka. A v tu chvíli se mi vše propojilo. Chtít po Patovi a Matovi, aby pracovali s počítačem a adaptovali se na dnešní dobu, nedává vůbec žádný smysl.

Ok, existuje sice

, kde se objeví Commodore 64 (nedělal ho nikdo z rodiny animátorů Benešových, ale stojí za ním norští tvůrci Tom Idland a Knut Arne Lindeland). Jak popisuje Wikipedie, „tato neoficiální epizoda je o tom, že Pat uvidí ve své televizi reklamu na počítač Commodore 64 a ta ho inspiruje k vytvoření své herní konzole (pravděpodobně osmibitové s arkádovou skákačkou). Pak zavolá Mata, ale ten po nezájmu o jeho konzoli vyrobí svou s promítačkou a pistolí (něco jako Nintendo Zapper ke konzoli NES). Hra je ale zase přestane bavit, a tak se vyzbrojí útočnou puškou Sturmgewehr Stg44 a dvouhlavňovou brokovnicí, vyjdou ven a začnou střílet po lidech.“ Jenomže právě vyšinutost a nepříliš velká povedenost této epizody potvrzuje, že Pat a Mat jsou navždy principiálně spojeni se světem ruční práce – analogovým, fyzicky hmatatelným prostředím.

pat a mat

Proměna organického v mechanické

Pat a Mat představují unikátní ztělesnění principů grotesky (tedy správně burlesky): jejím základem je proměna organického v mechanické. To, co je živé, celistvé, kontinuální a „tekuté“, se změní v cosi, co nemá vlastní vůli a do pohybu se uvádí setrvačností, veškerá akce je mechanicky rozfázovaná. Organické bytosti a kontinuální děje se stávají chvílemi strnulou a křečovitou a chvílemi zase příliš zkratkovitou loutkohrou. Kdykoli se Pat a Mat pokusí něco dělat nestandardně, vzápětí se věci proti nim spiknou a žijí si vlastním mechanickým životem. A dokonce i sami hrdinové jsou jimi pak různě vláčeni, smýkáni a padají vyvedeni z rovnováhy.

Burleska se evidentně spojuje s věkem modernity, ale spíše s onou ranou fází, továrenským pásem a jednoduchým mechanickým nářadím. Burleska je trochu cynickou oslavou vítězství věcí nad lidmi, kdy nefunkčnost triumfuje nad lidským záměrem. Proto jsou Pat a Mat tak intuitivně pochopitelní i pro děti, jelikož děti chápou základy fyziky už od velmi raného věku a jakékoli porušení pravidel je překvapí či rozesměje. Všechno to mechanické stavění a kutění představuje jasně oddělené kroky, které lze pochopit, mít „v ruce“ i „v oku“, lze je zvládnout samostatně, naučit se je i předvídat.

V digitálním věku většina těchto možností mizí. Děje se odehrávají v neviditelné rychlosti a simultánně. Výpočetní procesy, jakmile jsou spuštěny, běží samy od sebe, nelze je ovládat či napodobit. Práce a vykonávání úkolů jsou skryté, vidíme pouze výsledky. Případné chyby v procesu nechápeme, neodhalíme a připadají nám podobně magické, jako když proces dopadne dobře. Tyto procesy nejde lidskými silami nijak ovládat nebo napodobit, nelze je opravovat. Celá sekvence se musí nastavit a spustit znovu či je potřeba restarovat celý systém. Jako běžní uživatelé nemůžeme být kreativní. Existují jistě počítačoví kutilové, ale jejich akcím nikdo nezasvěcený nerozumí. Počítačovým procesům a vůbec práci procesorů a programů chybí univerzální sdělnost, nejsou snad ani zobrazitelné. Při nakládání s digitální technikou zakoušíme frustraci ze „zvůle vyšší moci“.

Při řezání prken, zatloukání hřebíků, vázání uzlů, tahání za kladky a podobně se zdá, že jsme pány svého osudu. Můžeme zaznamenat, kdy se nám něco nepovede, bod zlomu, kdy se „věci spiknou“, ale dovedeme to většinou napravit nebo zopakovat, dokud se vše definitivně nerozbije.

Jinými slovy – pravděpodobně nelze vymyslet burlesku, která by mohla využívat prvky počítačového digitálního světa nebo i virtuální reality. Alespoň moje představivost u toho selhává, přiznávám se. Že by za deset let vznikaly komedie o tom, jak někdo neumí tweetovat, lajkovat nebo že kliknul na nevhodný emotikon? Je tak ohromně legrační, že někdo někam zadal špatně obrázek nebo že odeslal e-mail jinému příjemci? Dá se z toho udělat jasně srozumitelný několikasekundový gag? Určitě se na tom dá vystavět komediální zápletka, kterou bude třeba opisovat mnoha slovy, ale bezeslovný gag nikoli.

normal Pat a Mat titulka 3

Do určité míry jsme přestali být tvůrci a stali se pouhými uživateli. Není tedy nijak špatné a matoucí, že se děti dívají na tradiční a trochu obstarožní burlesku, protože žádné jiné ani být nemohou. Jen si u Pata a Mata více uvědomujeme, jak je jejich svět vzdálený tomu našemu. Nadčasovost se tu ukázala být dočasnou.

Moje dcera dnes například nechápe rozdíl mezi prací a hraním si, protože jí moje ťukání na klávesnici připadá stejné. Nevidí, kdy jsem udělal chybu a předpokládá, že vždy je možné vrátit se o krok zpět. Nic není definitivně pokažené. Nic se doopravdy nerozbije a ze světa zmizela možnost omylu. Samozřejmě – bavíme se pořád o dětském, naivním, trochu magickém způsobu myšlení. I ten ale dokáže v burlesce založené na mechanických pádech a ničení odhalit chybu, která vedla k nepovedenému výsledku.

Dřívější podvratná nešikovnost

Pat a Mat zůstanou navždy uzavřeni ve svém bezčasí, jakési nekonečné loutkové normalizaci, kdy lidem pro získání pociut osobního naplnění nezbývalo nic jiného, než být kutily na chalupách. Beztak je na jejich poetice něco zvláštního. Možná to není viditelné hned, ale velká část humoru Pata a Mata vychází z podvratného způsobu prezentace „zlatých českých ručiček“.

Přičinliví, obyčejní lidé zde vycházejí ze všeho jako neschopní blbci, jako Sisyfové, kteří se cosi snaží postavit a vybudovat, ale nevychází jim to. Což samo o sobě stačilo k tomu, aby národ odchovaný „receptářem Přemka Podlahy“ byl usvědčen z toho, že kutilství je rovněž druhem marného chytráctví, zbytečného pokusu „přelstít realitu“ a dělat si věci po svém.

Těžko říct, nakolik vědomě byl seriál takto kdysi chápán. Ale zpětně vidíme, že dnes o své kouzlo zčásti přišel. Velká část jeho vtipu spočívala v tom, že Pat a Mat si prostě museli pomáhat různými fígly a „zlepšováky“, protože jim chybělo určité zboží nebo nářadí. Dnes se jen můžeme ptát, proč si ho nekoupí v Hornbachu, Bauhausu nebo v Obi či kdekoli jinde a vůbec, proč si nenechají poradit od Bédy Trávníčka?

teplí PM

Jediné vysvětlení pro tuto situaci nabízí jiné, podvratné „queer čtení“: Pat a Mat jsou dva gayové, kteří projevy sexuality potlačili a nahradili prací. Vyvíjejí zkrátka jakoukoli činnost, aby spolu nezůstali sami jen tak nečinně a nemuseli projevit svou pravou touhu.

Tuto interpretaci samozřejmě nemyslím úplně vážně. Snažím se jí jen přikrýt skutečnost, že fenomén Pat a Mat ztratil v současnosti jakýkoli vnitřní smysl. Baví nás jen při nostalgické vzpomínce na dobu, kdy zmechaničtění existence bylo více zdrojem humoru a méně zdrojem hrůzy. Jistě, pořád si ještě můžou koupit Total Gym od Chucka Norrise a Adina i další děti se jim budou smát jako ztřeštěné. Ale doba, kdy Pat a Mat byli ztělesněním průměrného Čecha, který chce uniknout šedi normalizace vlastní kreativitou, je nenávratně pryč.

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account