• Beach Lebowski pro 21. století

    Recenze
    beach-lebowski-pro-21-stoleti

    Klidně můžu říct, že The Beach Bum je snímek, který jsem si letos v kinech nejvíce užil. Zosobňuje přesně ten typ filmu, který nám snadno něco připomene, ale při bližším zkoumání tomuto přirovnání unikne. Prokazuje zdánlivou podobnost, zatímco si jde zcela svou cestou. Reklamním jazykem se samozřejmě vyplatí říct: „Tohle je Big Lebowski pro 21. století.“ A ne že by na tom něco nebylo.

    Hlavní hrdina je povaleč, notorik a zhulenec, který nemá žádné ambice, což dává najevo už svým umolousaným zevnějškem – od zplihlých vlasů, přes havajské košile až po sandály. The Beach Bum podobně jako Big Lebowski šíří do publika náladu zenově-rastafariánského vyklidnění či různé varianty carpe diem, YOLO (you only live once) apod. Svým způsobem je to jen jiná verze Rozmarného léta či Elišky, co má ráda divočinu. A ústřední figura s přezdívkou Moondog v podání opět téměř k nepoznání proměněného Matthewa McConaugheyho vypadá, jako když Ivan Magor Jirous potká Daniela Nekonečného (a ani jeden z nich přitom neumře). Ale všechny tyto paralely zůstávají jen slabě podpůrné.

    Celé to má na svědomí Harmony Korine, který vždycky rád šokoval, už od scenáristického debutu Kids v polovině 90. let o sexuálních hrátkách mladistvých. Gummo (1997), Julien Dunken-Boy (1999), Mr. Lonely (2007) či Vojížděči odpadků (2009) a Spring Breakers (2012) – pokaždé šlo o zážitky spíš lehce nepříjemné, vykolejující a unikavé. The Beach Bum se už o cílenou nepříjemnost nesnaží.

  • Proč jsou filmové triky horší?

    Komentář
    proc-jsou-filmove-triky-horsi

    Znáte hezké nové české slovíčko „digibordel“? Na webu Čestina 2.0 ho definují jako „nadměrné a chaotické využívání počítačových triků ve filmu, často na úkor kvality příběhu“, což pokrývá jen část používaného významu. Digibordel bývá třeba ten moment, kdy to kolem hrdinů začne rychle létat (případně i hrdinové začnou létat), pozadí se rozostří, ve vzduchu protkaném lasery a ozářeném ohnivými výbuchy se objeví mnoho neforemných asymetrických trosek a prachových částic, postavy se často zredukují do tmavých kontur, případně se celá scéna zahalí do temnoty či mlhy. Nejhorším autorem je v tomto ohledu nejspíše Zack Snyder s titulem Batman vs. Superman, ale týká se to třeba i nejúspěšnější komiksové série všech dob Avengers.

    Tyto scény pochopitelně mají představovat největší intenzitu akce a přenést na nás dojem chaosu zvládnutelného jen nadlidmi nebo stroji. Transformers, kde neustále morfují autoboti a deceptikoni z robotů do aut, zvířat a zpět, připomínají svým míháním tvarů a barev něco mezi muzikálovým číslem s piruetami volánových sukní a abstraktním uměním, kde někdo veze na korbě náklaďáku plátna s geometrickými vzory od Kazimira Maleviče, na něž dělá svým štětcem skvrny Jackson Pollock. Nebo něco v tom smyslu.

    Jinými slovy, u nejdražších hollywoodských i indických bollywoodských filmů jsme dospěli do stádia, kde běžný lidský zrak nestíhá vidět, co se děje na plátně. Odpovídá tomu třeba i mnohoznačný reklamní slogan Transformers „more than meets the eye“. Zdaleka přitom nejde jen o nestíhatelnost smyslů. Proč se vlastně počítačové triky vyvíjejí tak, že ty nejepičtější filmy nenabízejí „hezké obrázky“, ale cosi, co může způsobovat bolení hlavy a co je různě subjektivně, ale dost možná i objektivně ošklivé? Kdy se vědecko-technický a umělecký pokrok zastavil a obrátil směrem k horšímu? Případně, jsou takové názory a dojmy oprávněné?

  • Film is Great!

    Tip
    film-is-great

    Pražské kino LUCERNA a nové kino EDISON Filmhub představí od 10. do 16. června Přehlídku britského filmu s názvem Film is GREAT. Přehlídka, oslavující filmovými novinkami 100 let britské ambasády v Praze, uvede 6 premiérových titulů a další filmy z produkce Velké Británie.

Systémové upozornění
Hlavní informace
troskova-sracidla

Za každým kritikem hledej editora nebo editorku. V Respektu a na Aktuálně.cz mě osm let láskyplně plísnil a usměrňoval Pavel Kroulík, nyní na Ještě větším kritikovi totéž dělá moje kamarádka, socioložka Iva Baslarová, s níž jsem vlastně zhruba před patnácti lety začínal ve Filmových listech na Letní filmové škole. Později jsme se potkávali nejen v Cinepuru, ale třeba i v Aktuálně, kde jsme vedli společné debaty. S Ivou jsme se rozhodli potrápit, abychom přehlušili mizérii našich vlastních životů, proto jsme si dali v posledních dnech několik českých filmů. Prvním z nich je letní komedie Strašidla od Zdeňka Trošky. Co je vlastně na jeho filmech nejhorší? A dělá nám to schválně?

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account