• Rozvod po hollywoodsku

    Recenze
    rozvod-po-hollywoodsku

    Už dlouho tu nebyl žádný velký rozvodový film. Nedostává ho ani každá generace a nepřichází pravidelně v každé dekádě, nicméně jednotlivé silné příběhy si pamatujeme dlouho. Uvedení snímku Manželská historie (Marriage Story) v prosinci na Netflixu by se dalo označit za jeden z přelomů. Tohle je onen globální hit, který ukazuje, jak se v této dekádě nahlíželo na rodinné partnerské vztahy. Křehký intimní příběh získal ohromné množství pozitivních ohlasů už předem na festivalu v Benátkách a v Torontu, kde také vyhrál cenu diváků. Americký filmový institut, Národní sdružení recenzentů a magazín Time ho shodně vybraly mezi deset nejlepších snímků roku, neboť přes 95 % jeho recenzí je výrazně kladných. Nepochybně tak patří k oscarovým favoritům, na jejichž vyhlášení se čeká 13. ledna.

    Na základě nadšených ohlasů, kdy se divačky a diváci ptají: „Viděli jste vůbec někdy tak úžasný film o vztazích mezi mužem a ženou jako tento?“, začaly ženské magazíny jako Vogue nebo Glamour, případně specializované magazíny jako Divorce Mag, vydávat seznamy „nejlepších filmů o rozvodech“, většinou však s upozorněním či uklidněním, že „nejsou tak smutné jako Marriage Story“ a že se snaží spíš „poskytnout návod, jak se vypořádat s těžkým obdobím“. K těm nejznámějším z poslední doby patří komedie Bláznivá, zatracená láska (2011) a se zpožděním či nostalgií (znovu)objevujeme titul z pozdních 70. let Kramerová vs. Kramer, kde hráli Meryl Streep a Dustin Hoffman. Ostatně, právě tomuto filmu se Marriage Story blíží asi nejvíce.

  • Privatizační komedie 90. let

    Komentář
    privatizacni-restitucni-a-prostitucni-komedie-90-let

    V české kinematografii uplynulých třiceti let lze najít asi jenom tři „lokální žánrové vynálezy“. První se objevila kategorie „chcípáckých filmů“ ve druhé polovině devadesátých let, jak ji ve společné diskusi v časopise Tamto definovali Petra Hanáková a Jaromír Blažejovský. Hlavním hrdinou bývá osamocený bloumající muž (alter-ego režiséra), který se cítí být ubitý kapitalismem a nedoceněný coby svého druhu mesiáš a vizionář. Jeho utrpení má vyvolávat identifikaci u podobně stavěných mužů.

    V poslední dekádě, zhruba od Žen v pokušení (2010), se mluví o tzv. lifestylových komediích, kde se jedná jak o produkční (nepojmenovanou) formulku, tak o divácky a kriticky identifikovaný žánr, který je komerčně úspěšný. Děj se točí kolem vícegeneračních rodin či skupiny kamarádů či kamarádek a hlavní zápletkou bývá komplikované párování a trávení volných chvil na dovolené či idylickém venkově. Žánr má široký zásah, chodí na něj páry i samostatné dámské jízdy, často babičky a matky s dcerami či vnučkami.

    Posledním subžánrem specifickým pro domácí polistopadovou kinematografii jsou „privatizační komedie“ raných 90. let. Jedná se o zhruba dvacet snímků, které vznikaly převážně mezi lety 1991 až 1995, přičemž některé ozvuky přetrvávají až do roku 1999. Éra barevných sak, podnikatelského baroka, všudypřítomných obálek pornočasopisů, falešných léčitelů a pocitů, že nyní je možné vše a svoboda znamená urvat si, co můžu, nalezla svůj poněkud hořký výraz ve filmech, které ani nevědely, co vlastně chtějí sdělit.

  • Letošní Oscaři jsou překvapením

    Glosa
    letosni-oscari-jsou-prijemnym-prekvapenim

    Hlavním vítězem cen Oscar se vůbec poprvé stal snímek, ve kterém anglicky nepadne skoro ani slovo. Čtyři ocenění včetně toho nejvyššího pro jihokorejský film Parazit neočekával nikdo včetně filmových kritiků Jindřišky Bláhové, Kamila Fily a Aleše Stuchlého. Poslechněte si celou diskuzi o předávání cen Oscar se zmíněnou kritickou trojicí, kterou natočil Šimon Holý.

  • Černobílý Parazit v kinech

    Tip
    parazit-v-kinech

    Černá komedie režiséra Bong Joon-hoa Parazit slaví od své premiéry na festivalu v Cannes úspěchy po celém světě. Kromě Zlaté palmy a Zlatého glóbu získal snímek přes 170 dalších ocenění a je nominovaný na 6 Oscarů. Vzápětí po jejich udílení, v úterý 10. února, vstoupí do českých kin speciální režisérská černobílá verze filmu. Ta je pro režiséra Bong Joon-hoa splněným snem a dle jeho slov přináší divákovi pronikavý zážitek, při kterém intenzivněji vyniknou herecké výkony hlavních představitelů i dramatický rozdíl mezi jednotlivými rodinami ve filmu.

Systémové upozornění
Hlavní informace
nejvic-oscarovy-la-la-film

Muzikál La La Land mi při recenzování nějak proklouznul mezi prsty. Přitom je to hlavní oscarový favorit a sluší se k němu napsat článek. Naštěstí tu byla prosba studentky Lucie Jurčové pro časopis Generace 20, jestli bych neodpověděl na pár otázek, což je obvykle nejlepší způsob, jak stimulovat mozkové závity. Nevím, v jaké podobě rozhovor vyšel (nebo vyjde), původně mělo jít jen o podklady pro článek, do nějž měli přispět nejspíš i další respondenti. Na Ještě větším kritikovi uveřejňuji odpovědi tak, jak jsem je odeslal e-mailem.

La La Land je komerčně nejúspěšnější film z letošní oscarové nabídky (bereme-li v potaz náklady a celosvětové tržby), má nejvíce nominací a velice vřelé přijetí u běžného publika i kritiky. Tento článek půjde za hezkou fasádu Ryana Goslinga (kterým bychom skoro všichni, my muži, aspoň občas na krátkou chvíli chtěli být) a podívá se teoretičtěji na žánr muzikálu a dějiny oscarových filmů. Berte ho jako předběžný komentář k nedělnímu udílení cen Akademie, ať už dopadnou jakkoli.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account