• Tomík je i pošesté impossible

    Recenze
    tomik-je-i-poseste-impossible

    Filmová série Mission Impossible je s námi již 22 let. Předcházel jí seriál, uváděný v televizi v 60. a 70. letech, zatížený kontextem studené války. V současné době již v dramatických zápletkách není hlavním nepřítelem Rusko, ale různé tajné organizace, které se snaží rozložit celosvětový řád – ať už jím myslíme jednotlivá náboženská společenství, kapitalismus jako celek nebo ekosystém planety. Vždy se pod rouškou nějakého „vyššího dobra“ vyjevuje nové, nečekané zlo. Poznávacím znamením ústředního kladného hrdiny Ethana Hunta je to, že pro něj má život jednoho člověka stejnou cenu jako životy milionů, a vždy se proto rozhoduje tak, aby nebylo ublíženo nikomu nevinnému.

    Mission Impossible nepochybně je přehlídkou neskutečně vypilovaných akčních scén a zároveň globální procházkou (respektive průjezdem a průletem) po atraktivních lokacích – tentokrát po deštivém Irsku, sluncem zalitých metropolích Paříž a Londýn a zasněženém Kašmíru. Dokonce se může zdát, že jde o přehlídku samoúčelnou, kdy má Tom Cruise předvést co nejvíce fyzicky náročných výkonů, u nichž se většinou nenechá zastupovat kaskadérem. Kamera přitom schválně co nejnázorněji ve velkých celcích snímá i jeho tvář, aby bylo potvrzeno, že herecká megastar riskovala svůj život a pánové z pojišťovny si nervózně mnuli ruce.

    MI6 Fallout

    Ostatně, Cruise si při jednom skoku mezi střechami domů zlomil kotník a natáčení muselo být na několik měsíců přerušeno. Seskok z letadla z osmi kilometrů se zase točil více než stokrát, protože ideální světlo na natáčení bylo pouhé tři minuty denně. Není divu, že Cruise teď zahraniční recenzenti přirovnávají k Busteru Keatonovi nebo Jackiemu Chanovi a určitě jde tvrdit, že v mnoha směrech překonal i Jeana-Paula Belmonda. Cruisova energie a vzhled zavdávají ke spekulacím, zda se mezi záběry koupe ve fontáně mládí nebo v krvi panen, případně si ve scientologickém centru dopřává kvalitní ozónové klystýry a pěstuje si v sobě onoho „vnitřního mimozemšťana“. Vypadat v šestapadesáti jako udržovaný čtyřicátník vskutku není normální, i když občas vyhlíží spíše jako někdo, kdo na sobě nosí gumovou masku Toma Cruise. Až v závěru se tvůrci odhodlají ukázat na skráních potlučeného Ethana Hunta šedivé vousy, jimiž potvrdí, že i on stárne.

  • Mrakodrap na muří nožce

    Komentář
    osprchovany-akcni-zanr

    Dwayne Johnson, dříve známý také jako wrestlingová hvězda pod přezdívkou The Rock, je poslední dobou jedinou akční hvězdou, která připomíná zašlou slávu svalnatých bijáků s Arnoldem a Slyem. Každý rok nás pečlivě zásobuje zhruba dvěma tituly, v nichž potvrzuje svůj status živoucího Úžasňáka a muže, který vypadá jako z Photoshopu. Jen namátkou z poslední doby – Rychle a zběsile 7 a 8, San Andreas, Pobřežní hlídka, Jumanji, Rampage: Ničitelé a nyní Mrakodrap.

    Jak částečně prozrazují názvy, na The Rock coby značku se nabalují značky další – původně již trochu skomírající série s automobilovými honičkami; dětský titul z 90. let, který proslavil Robin Williams; dávná automatová střílečka… Nově se má připojit do komiksového týmu Suicide Squad a bude hrát v remaku slavné pitominy Velké nesnáze v Malé Číně.

    Ostatně, i Mrakodrap je docela velkými nesnázemi v „Malé Číně“, kterou zde ale nepředstavuje čtvrť v New Yorku, nýbrž Hongkong. Johnsonova značka se tak využívá k průniku na čínský trh, neboť v současnosti některé hollywoodské filmy vydělávají více právě tam. A dostat se na čínský trh není kvůli kvótám tak snadné, takže je ideální natočit film rovnou tam, s tamními herci (a zbytek v Kanadě, protože se tam dobře odepisuje z daní). Kdo viděl aspoň jeden

    , dojde mu, že tentokrát jako inspirace posloužila Smrtonosná past a trochu i Skleněné peklo. Rock potvrzuje, jak se současná popkultura cyklí a snaží se vyhnout pasti být pouhou „kopií z kopie“ tím, že všechno spíš ironicky zrcadlí, přiznaně napodobuje a pomrkává na publikum.

  • Volání po institucionálním pořádku

    Glosa
    volani-po-institucionalnim-poradku

    Suspendovaný policajt Asger sedí nedobrovolně u telefonu na lince tísňového volání. Ozývají se mu pánové, které okradla prostitutka, nebo slečna, která spadla z kola a bůhvíproč si neumí zavolat záchranku nebo taxík. Když začne do sluchátka plakat žena, kterou kdosi unesl a ona se snaží předstírat, že mluví se svou dcerkou, aby si únosce vedle ní ničeho nevšimnul, Asger zmobilizuje všechny své síly a pokusí se do případu zapojit i bývalé kolegy, ačkoli tím dalece překračuje svoje současné pravomoci.

    Dánský pětaosmdesátiminutový thriller Tísňové volání vyhrál letos v lednu diváckou cenu na festivalu Sundance, v červnu byl v Karlových Varech mezi deseti nejoblíbenějšími snímky a v tuto chvíli se nachází také v TOP žebříčku nejlépe hodnocených titulů na ČSFD. Debut třicetiletého režiséra Gustava Mollera je vlastně dílem spolužáků z Národní filmové školy v Dánsku a působí jako ideální absolvenťák s minimálními náklady, obsazením i lokacemi.

  • Filmové léto

    Tip
    filmove-leto

    Filmové léto v Praze a Brně láká na nejzajímavější snímky uplynulé sezony. Za dumpingové vstupné. Pražská kina Aero a brněnské Univerzitní kino Scala svým divákům a divačkám během celého srpna nabídnou možnost dohnat všechny zásadní tituly uplynulé sezóny na velkém plátně. To vše za jednotné vstupné 40 korun v rámci přehlídky Filmové léto.

Systémové upozornění
Hlavní informace
boj-strazcu-umeni-s-popkulturou

Pokud jsi filmový kritik, musíš mít automaticky rád hlavně Felliniho, Bergmana a Tarkovského, zavděk vezmeš ještě Jarmuschem a občas Woody Allenem. Je jasné, že se ti nesmí líbit nejenom Zdeněk Troška, ale ani jakákoli komedie; komiksy jsou podle tebe brak pro teenagery a u hororů můžeš maximálně zapříst debatu o tom, že nejlepší byl Alfred Hitchcock, protože neukazoval moc krve a střev.

Kinematografie skončila někdy v šedesátých, maximálně v sedmdesátých letech, od té doby se všechno jen opakuje a nikdo nic nového nevymyslel. A umění je vymýšlení nových forem, takže je to jasné. Žijeme v posthistorii; vyprázdněném, neustálém opakování téhož. Smysl má dívat se jenom na filmy, které zobrazují soumrak světa a všech hodnot, co jsme znali. Ještě můžeme obdivovat Bélu Tarra a Michaela Hanekeho, ale to už nejsou ti velcí vypravěči ani duchovní mistři, ale pouze smuteční řečníci za celou kinematografií, která již zemřela.

V této litanii bych dokázal pokračovat ještě nějakou dobu, napodobit apokalyptický tón není tak těžké. Nicméně, je mi z duše protivný. Vím, že sice modeluji jen jakousi karikaturu snobského intelektuála, kterých není zase tak mnoho, nicméně existují. A největší problém je, že existují v myslích těch, kteří neznají nic jiného než popkulturu. Pro ně je tento mytický intelektuál obětním zvířetem, prolévají jeho krev v každé možné internetové diskusi. Jakmile má někdo jakékoli nároky na nějaký film, automaticky je mu vytknuto, že chce sledovat jen čtyřhodinové černobílé íránské filmy o pěstitelích sukulentů. Nejlépe homosexuálních pěstitelích, protože nic si nezaslouží větší odsouzení a nepochopení než pomalé, bezdějové, nebarevné umění o gayích. Je potřeba umět nenávidět všechno, co je jiné.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account