Systémové upozornění
Hlavní informace
kde-jsou-chyby-v-chybach

Chyby jsou asi nejméně povedeným filmem etablovaného režiséra Jana Prušinovského, který si zaručil svou pevnou pozici v české kultuře pomocí seriálů Okresní přebor, Trpaslík a Most či celovečerním filmem Kobry a užovky. Označit film za povedený či nepovedený je samozřejmě subjektivní, ale řekněme, že povedenost se snadněji určuje u žánrových filmů s jasně definovaným cílovým publikem. Umělecké filmy mohou dráždit, vydávat se netušenými cestami a posunovat estetické normy. U žánrového filmu bychom ale měli vědět, na čem zhruba jsme a mělo by z něj být odhadnutelné, komu je určený a jaký efekt má vyvolávat.

U Chyb to téměř není možné, respektive se zdá, že se film zpronevěřuje většině myslitelných cílů. Umělecké drama to spíš není, inzerovaná romance možná, ale velmi nejasná, komedie prakticky vůbec ne – ačkoli by ji od autora někdo mohl čekat. Zamilované páry na tento film pravděpodobně po zhlédnutí traileru nepůjdou, pro cinefilní publikum je forma příliš banální a těm, kteří hledají ve filmu životní autenticitu nebo sociální kritiku, nabízí vyprávění spíš polovičaté pokusy „o něco“. Tím něčím je zdánlivě aktuální téma internetové pornografie, nicméně kresba prostředí, v němž porno vzniká, tu víceméně nehraje roli. Je to klasicky alibistické dílo říkající: „Není to o X, ale o něčem jiném.“ (Není to o drogách, není to o homosexualitě, ale o lásce, osamělosti atd.) Přesto ono X je hlavní atrakcí, proč na film vůbec někdo přijde, proč scenárista Roman Vojkůvka začal psát scénář a proč se daly sehnat finance.

Celá zápletka Chyb nestojí na ničem jiném než na příběhu, v němž zamilovaný muž středního věku zjistí, že jeho o trochu mladší partnerka hrála zhruba před pěti letech v několika pornofilmech. Skutečně nic jiného ve snímku není – ani drobnokresba vesnice, maloměsta či většího města, není to obraz pornoprůmyslu, není to hluboké vztahové drama, kde si ústřední pár něco zásadního řekne (film je fascinující tím, jak spolu lidé skoro nemluví), není to příběh o falešných přátelstvích mezi muži, není to jemný portrét jedné či druhé zraněné duše. Ne, všechno se odehrává v naprosté povrchnosti a jediné, co vytváří iluzi „hloubky“ nebo „pravdivosti“, je to, že film je natočený na vesnici a hlavní představitelé jsou velmi dobří herci s neokoukanými tvářemi. Jinak je to příběh absolutně nehodný celovečerního formátu a je na něm zjevné, že šlo původně o mnohem kratší televizní projekt, který omylem přetekl na plátna kin.


Konzole a slepice

Takto napsáno to zní velmi tvrdě a samotnému je mi to líto. Dílu jsem fandil, vidím v něm snahu nezavděčovat se všem a hlavně ne nejnižšímu společnému jmenovateli vkusu. Vidím na něm pečlivou práci s herci a touhu jít proti největším filmovým i společenským stereotypům; výslednému počinu ani není co vytknout řemeslně. Vyprávění nevyhazuje publikum z konceptu, má jednotnou atmosféru, základní střípky vybraných prostředí působí realisticky a aktuálně – nemáme pocit, jak tomu velmi často bývá v českých filmech, že sledujeme svět starý spíše dvacet nebo třicet let, ačkoli nám děj tvrdí, že je rok 2020. (Velmi oceňuji třeba to, že lidé ve venkovských staveních mají počítače, hi-fi soupravy nebo hrají na konzolích a venku jim kdákají slípky a mají neomítnutou fasádu.) Pracuje se tu s tím, že na hlavního hrdinu, pokrývače střech Tomáše, si musíme chvíli zvykat, aby nám ve své nerudné zamlklosti přišel sympatický, naopak hlavní hrdinka, nyní prodavačka u kasy Ema, je sympaticky bezprostřední ihned a je zřejmé, že i tento jejich kontrast hraje roli – tedy že ona zachraňuje jeho, ne on ji.

165033101 298e45

Chápu celkem dobře, že se najdou diváci a divačky, kteří ocení jistou netradičnost a nezaškatulkovatelnost filmu, onen pokus o něco jiného, a bude to pro ně nejpřesnější zachycení „obrazu doby“ a lidských vztahů dneška. Rozhodně nechci polemizovat s odpozorovanými a použitými detaily, sám pocházím z podobné vesnice, v níž žijí hlavní hrdinové, a znám i to pendlování mezi vesnicí a městem. Podstatný problém nevidím v realizaci, ale už někde ve scénáři a tvůrčím rozhodnutí pojmout určité téma způsobem, jímž se nakonec skoro nic nesděluje.

Jednak mi připadá, že nikoli prostředí a rekvizity, ale mentalita filmu jako celku je stará zhruba deset patnáct let a stojí na tom, že porno je jakési tabu a nikoli prakticky mainstream či druhý paralelní proud mainstreamu. Porno je dnes všudypřítomné a byť není součástí „oficiálního světa“, je běžnou součástí života soukromého. Dnešní třicátníci by se spíše chlubili a byli rádi, že randí či žijí s pornoherečkou, protože je to už „nepošpiňuje“, ale činí z nich větší samce – jsou to totiž oni, komu ona dala přednost přede všemi – a že měla na výběr (!). Doba stejně tak mnohem více oceňuje toleranci než netoleranci v sexualitě čili odpouštějící partner je za svou velkorysost ceněný nejen svým partnerem/partnerkou, ale i okolím. Jistěže prostředí malé vesnice se může lišit od liberálního velkoměstského prostředí – jenomže to by tu venkovské prostředí muselo být vylíčeno ve větší šíři a pestrosti. Film však stojí na tom, že Tomášovi s Emou prakticky zatápí jen jeden hloupý „kamarád“, jinak je to všem vlastně dost jedno a více scén je stylizováno spíše tak, že si jen Ema myslí, jak na ni ostatní pohlíží skrz prsty, než že by bylo potvrzené, že tomu tak opravdu je.

165033102 9670b3


Přednost slabinou

Tímto ale problém s Chybami teprve začíná. Asi nejhorší na nich paradoxně je to jinak nejlepší – herečka Pavla Gajdošíková. Vůbec se nebudu divit, pokud bude vyhlášena jako „objev roku“, zároveň její obsazení zůstane tím nejproblematičtějším na celém díle. Jednak je nám řečeno, že Emě má být něco kolem pětadvaceti let a porno měla točit někdy krátce po osmnácti (přesněji to zazní hned v úvodní scéně). Gajdošíková však nevypadá na pětadvacet, ale velmi přirozeně jako třicátnice (je ročník 1991). Film nezmiňuje, že by Ema někdy propadala drogám, což jinak u pornohereček bývá obvyklé. Nejde však primárně o vzhled, ale o chování. Ema v mládí (nepříliš věrohodně namaskovaná) působí jako naprosto naivní telátko a za pár let z ní vyroste sebevědomá, lehce ironická žena, která má nad svým životem plnou kontrolu a je dokonale smířená se svým statusem prodavačky. Ze statistik ale i z vlastní zkušenosti, protože nějaké pornoherečky znám, vím, že to takto nevypadá.

Dívky, které začnou dělat porno brzy, nejsou ani tak naivní a roztomilé, ale většinou jsou už nějakou dobu z domova a bývají v zoufalé životní situaci. Chyby naznačují dávnou mylnou romanci mezi Emou a režisérem pornofilmů, s nímž se po letech setká v baru. Obvykle trauma z podobných zážitků a pozdějších setkání bývá horší; Ema by nejspíš nad pasákem, jenž připomíná štíhlejší verzi Luďka Staňka, takto nedominovala a neodcházela středem. Součástí mentality bývalých pornohereček ale bývá i častá podnikavost – jednou už zažily, jaké to je vydělávat větší peníze, a tak se po skončení kariéry (ať už jakkoli dlouhé a z jakýchkoli důvodů) snaží udržet si svůj status nebo ho ještě zvýšit. Začnou studovat nebo zakládají kavárny, různé agentury, firmy, spolky, dobročinné organizace apod. Část z nich v sobě objeví a rozvíjí kreativní činnosti jako malování, psaní či skládání písní, jako by tím potřebovaly kompenzovat ošklivost a podřízenost jiných fází svého života. Některé jistě končí i velmi špatně, v podřadných zaměstnáních nebo jako pouliční prostitutky. Jenomže tento sestup vnímají samy velmi negativně a podepisuje se to na jejich psychice. V jejich životě je ale klíčovým sen po lepším světě a ten je většinou spojen s něčím globálním a městským, cestováním a volností.

2573254 chyby jan kolarik a pavla gajdosikova

Ema zastupuje velmi unikátní typ ženy, která natočila zhruba tucet pornofilmů s jakýmsi lokálním šmudlou, tyto filmy jsou ale i po pěti letech běžně dostupné na internetu (přitom by nejspíš už dávno zmizely a muži z malé vesnice by ji nepoznávali), toto období ale překonala a šla dělat špatně placenou práci, která je zjevně pod úrovní její bystrosti. Její netraumatizovanost a neambicióznost jsou naprosto atypické. Ema nemá problémy v sexuální oblasti, je pravděpodobně spíš ten typ ženy, která porno točila ze zvědavosti a protože ji sex baví, natáčení ji v tomto nepoškodilo. Zároveň se jí chce bez rozpaků zůstávat na malé vesnici a Tomáše nepohání k nějakým zvýšeným výkonům v jakékoli oblasti. Jejich rozhovory přitom vypadají, že ona má lehce navrch a jako by si s Tomášem trochu pohrávala a testovala ho. Chyby jsou ukázkovým případem filmu, kde hraje chytřejší herečka postavu, která by možná tak chytrá být neměla, a pokud měla, nedělala by určité věci.


Záhada přitažlivosti

Lidské osudy a cesty jsou nepochybně nevyzpytatelné a nelze vyloučit, že by takový pár jako Ema a Tomáš mohly existovat, dát se dohromady a překonat vztahovou krizi. Nicméně většina znaků obou postav posouvá film spíše k pohádkovitosti. Zanedbaný, umaštěný, zjizvený, nasávající týpek se zarudlýma očima vskutku asi nebude ten, kdo v nočním baru upoutá pozornost ženy, která právě slaví narozeniny, ale rozhodně není úplně namol. Část jeho asociálního chování by ženu i po vášnivé noci odradila od dalších schůzek. Vyprávění skáče v různě nepravděpodobných scénách dopředu, kdy pokaždé jde najít zdůvodnění, proč by tito dva mohli být spolu, ale těžko něco takového nazývat romancí. Na to je zde příliš málo citu a příliš málo společně tráveného času a hovorů, z nichž by bylo jasné, že ti dva k sobě i přes své rozdíly patří. Je evidentní, čím Ema přitahuje Tomáše, opačně je to ale téměř nedešifrovatelné. Ema působí jako příliš poučená a s velkým nadhledem, než aby Tomáš mohl být tím nejmenším kreténem, jehož v životě potkala a smířila se s tím, že lepší už to nebude. Ano, je představen jako trochu introvertnější, možná i v jádru citlivý (moc nás o tom nepřesvědčí) a mírně zvláštní - pěstuje kaktusy, což není úplně klasický koníček pro muže jeho společenského postavení (očekávali bychom to třeba u profesora literatury). 

Na základě těchto znaků mi film přijde zbytečný a bez výpovědní hodnoty – spíše se jen jako diváci a divačky pořád snažíme ospravedlňovat, že takto by to MOŽNÁ mohlo být, a protože jsme si koupili lístek na romanci, tak tu romanci postavám přejeme, neboť přes romance přejeme romance i sobě. Nenapadá mě, jak film natočit jinak, spíše si myslím, že si tvůrci vymysleli nesplnitelný úkol. Trochu mluvit o něčem, co je aktuální, ale pominout přitom většinu důležitého, protože film potřebuje svádět postavy na jedno místo a tam si to mezi sebou řešit. Ona lehce hořká kapka na konci, kdy vidíme, že Emu bude její pověst provázet ještě dlouho, v sobě nemá moc vynalézavosti a hudební podkres písně Má ji motorovou od Kabátů z dřevních 90. let celé téma spíš zlehčuje. Najednou jsme zpátky v Okresním přeboru – a chce se mi ten název napsat s malým písmenem.

trailer chyby jana prusinovskeho


Jen si tak trochu bouchnout

Odteď už nemůžu vymyslet nic moc jiného než recenzenti přede mnou (Kateřina Horáková, Josef Chuchma či Martin Svoboda). Film se tváří, že je romancí dvou lidí, a dokonce zářivým výkonem Pavly Gajdošíkové vysílá falešné signály, že jde více o příběh Emy, byť vstoupí do Tomášova života až poté, co nejdřív poznáme jej. A je pravda, že o životě a rodinném zázemí Emy toho zjistíme mnohem míň - nemá sourozence ani otce, jenom bigotně věřící matku. Jenomže celá romance padá s tím, že film ženskou perspektivu jen naznačuje až markýruje. Fakticky totiž nikdy neopouští nesmírně uzavřenou a přízemní perspektivu muže, který z nějakého neznámého důvodu zahořkl, a vše, co se mu děje, přijímá s protivným a úmorným bolestínstvím. Problémy reálně neřeší, ale utíká před nimi, izoluje se, mlčí a chlastá. Mluvit o sobě nedovede, nezajímá ho ani moc druhá osoba. Jen si zvykne na její přítomnost a ve chvíli náhodného odhalení její minulosti má potřebu ji dvakrát ztrestat – jednou nevěrou a podruhé zmlácením. Nelze rozporovat, že jenom v této zemi existují statisíce podobných toxických píčusů, kteří si zaslouží zemřít v osamění. Film jeho úder do tváře ani zpětně neromantizuje jako gesto lásky, naštěstí. Dokonce se tu vyskytne i moudrý rádce, mistr Yoda, mluvící divným jazykem – starší slovenský otčím, který Tomášovi řekne, aby se nechoval idiotsky. Film není programově machistický, spíš poukazuje na krizi mužské identity.

Nicméně, ačkoli by asi mnohý venkovský dělník reagoval podobně, je toto zachycení jeho utrpení jediné, co nás má v ději trápit. I kdyby tu byla předběžná snaha vyjádřit ambivalenci pocitů či vyvolat v publiku dilema, „kdo je víc v právu“, výsledný film nechává příliš málo prostoru Emě, aby bylo skutečně něco položeno na misky vah. Neváháme – ona je silnější, on je slaboch, ona ho zachrání na začátku i na konci, ale co z toho sama má, bůh suď. Prakticky to totiž není příběh Emy, ale Tomáše, a většina děje se věnuje jeho prožívání zmatku a bolesti a tímto nepoměrem (tedy vyloženě strukturně množstvím scén), ne explicitně, omlouvá i jeho agresi a násilnost. Muži mají právo na své vzrušení z porna a zároveň právo trestat nebo pohrdat ženami, jež v pornu hrály. Je velice snadné si to z tónu vyprávění vyvodit a Tomášovy chyby nejsou rozebírané, tak jako zcela nedůležité Eminy "chyby", ale jen ukázané jako danost a přirozenost. Největší romanci prožívá Tomáš sám ve své sebedetruktivitě. Film samozřejmě prezentuje pohled obyčejného chlapa, dělníka, jenž příliš nepřemýšlí nad spravedlností a normalitou, ale cítí se být zrazený ve své lásce.
Je překvapivé, že filmy z kultur, které bychom považovali za šovinističtější, jako turecký Zimní spánek nebo íranský Rozchod Nadera a Simín stojí na tom, že muži kupodivu dokážou mluvit o svých emocích. U nás je až jakýmsi gestem hrdosti a ušlechtilosti být pasivně nakrknutý.

Pokud to měla být zpráva o tom, že čeští muži na vesnici jsou mentálně zdegenerovaní, jde jistě o až příliš bohatě splněný úkol. Jenomže, toto není žádná sociální mozaika, ale příběh dvou individuí. Jestli o něčem Chyby vypovídají nejvíce, tak o tom, že pro české filmaře se stále jedná o téma, které nedovedou komplexně uchopit, jako by jim chyběla odvaha a schopnosti vykročit za rámec „lidičkování“ a „člověčiny“. Dilema postav v Chybách je příliš extrémní a nadosobní, aby se z toho dala udělat osobní romance. Neradil bych autorům, jak to udělat lépe, jako vážně míněné drama bych to netočil vůbec. Konflikt uvnitř naší kultury se tu řeší tak, že si odpustí dva lidé, a to stačí. Překvapivě hlubší pochopení moderní doby nabízí americká komedie Zack a Miri točí porno (2008) zbavená onoho podivného moralismu.

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account