Systémové upozornění
Hlavní informace
je-deadpool-pansexual

Nyní už víme, jak to má Deadpool s láskou. Ale moc nevíme, jak to má se sexualitou. Ostatně, jedná se o poměrně neznámého hrdinu, který existuje v komiksech teprve od 90. let a samostatně nepatří mezi největší prodejní hity. (I když je pravda, že se objevuje v hostovačkách u X-Menů, kteří se řadí do první komerční ligy.) Deadpool je natolik problematický a neuchopitelný hrdina, že jej dlouho nedovedli či nechtěli převést na filmové plátno. Jedním z důvodů je i to, že má nevyhraněnou sexuální orientaci.

V roce 2013 potvrdil scenárista Gerry Dugan, že Deadpool je „omnisexuál“. A spolutvůrce Fabian Nicieza doplnil, že „Deadpool má jakoukoli sexuální inklinaci, jakou mu v danou chvíli říká jeho mozek. Ale potom tento moment pomine.“ Čtenáři pochopitelně chtějí mít hrdinu takového, jaký vyhovuje právě jim, a na základě toho odmítají jiné varianty. Jenomže podle Niciezy má Deadpool „žádné pohlaví i všechna pohlaví, je váš i všech ostatních, nikoho nevylučuje a spíš je zosobněním přijímání všeho.“

Už před natáčením režisér Tim Miller a představitel hlavní role Ryan Reynolds v magazínu Variety žertovali, že Deadpool bude první „pansexuální superhrdina“. A po premiéře si přisadili, že by nebylo na škodu, kdyby měl v druhém dílu i mužského partnera.

Jenomže výsledný film je podstatně méně odvážný než jejich předsevzetí, respektive není vůbec zřejmé, jak vážně je mysleli, případně nakolik si byli vědomi toho, co přesně říkají. Samotné pojmy jako „omnisexuál“ nebo „pansexuál“ jistě neznamenají nic přesného. Ostatně tradiční medicína nebo někteří sexuologové neuznávají ani „bisexualitu“, ale dělí lidi striktně a binárně na heterosexuální a homosexuální. Jakákoli jiná inklinace než k opačnému lidskému pohlaví je v konzervativním náhledu brána tak, že dotyčný/á v sobě potlačuje svou menšinovou odlišnost. Tedy jakmile jednou sejdeme z cesty heterosexuality, znamená to, že jsme pouze nepřiznaní homosexuálové, případně to bylo celé omyl.

deadpool1-gallery-image

Stále více příkladů z reálného života nám ale naznačuje, že sexualita nemusí být omezena na geny a posuzována binární logikou. Sexualita zapadá i do mnohem širšího pojetí identity a projevuje se rovněž jako hraní určité sociální role v různých situacích: „chovat se jako chlap“, „vypadat jako ženská“, ale třeba i „být otevřený možnostem“ nebo „nezabývat se kategoriemi“, tedy jde hlavně o to, jaká dodržuje nebo porušujeme psaná a nepsaná pravidla. Je tedy zapotřebí rozlišovat mezi sexualitou jako projevem v rámci bytí ve společnosti a mezi sexuálním životem, což jsou dvě různé agendy. U filmového Deadpoola rozhodně nejde o sexuální aktivity, ale o to, co říká, jeho identita je vytvářena primárně slovy.

Deadpool tak, jak je líčen v komiksech, je nepochybně brán jako hříčka přírody, kdosi, komu to „divně přepíná v mozku“. Ale ve chvíli onoho přepnutí v tom jede na sto procent a zároveň v širším časovém měřítku může být kýmkoli a s kýmkoli. Deadpool působí jako zhmotněná ztráta sebekontroly, jako hrdina bez identity, mnohem „fluidnější“ než třeba Dr. Who, který v různých sezónách seriálu vypadá úplně jinak. U Deadpoola nejde o to, jak vypadá, ale jak se chová, přemýšlí a mluví.

Celovečerní film, který teď slaví megaúspěchy, na to jde poněkud opatrněji. Hrdina spíše pomrkává na diváky. V jeho drobných uřeknutích, že ho přitahuje i něco jiný než ženy, je potřeba zaprovokovat si a pak se tomu provinile smát, než se odevzdat náhlé touze. maxresdefault 1Deadpool navazuje na tradici, kterou rozvíjejí nějakých deset dvacet let tzv. bromance comedy, komedie o mužských přátelstvích. Začal s tím kdysi Kevin Smith, pokračoval pak Judd Apatow nebo Todd Philips, vrcholem byl třeba snímek Kámoš k pohledání. Namísto homosexuality, vůči níž se tu stále dělají ponižující narážky, se v chování hrdinů dá pozorovat homosocialita, touha trávit čas v jednopohlavních kolektivech či svazcích.

Deadpool zachází kousek dál, hrdina oceňuje, že jeho protivník (respektive jeho filmový představitel Ed Skrein) je sexy, a při hrátkách s dlouhodobou přítelkyní se nechá jednou pokusně penetrovat připínacím dildem, přičemž nám ale jasně dává najevo, že to není úplně ono. (Tato epizodka se ale odehraje dlouho před jeho fyzickou proměnou, která by mu právě měla způsobit i permanentní změny v mozku, o nichž se pak ale ve filmu nemluví.)

Tvůrci tvrdí, že chtěli Deadpoolově pansexuální nátuře „vzdát jemný, nenápadný hold“, ale fakticky jeho nespoutanost proměnili do pouhého pubertálního pochechtávání se, jak je cokoli homosexuálního nesmírně legrační a nemístné. Deadpool není opravdu zneklidňujícím způsobem „queer postava“ jako třeba mimozemský doktor Frank N. Further z muzikálu The Rocky Horror Picture Show, který spořádané heterosexuály mění v transvestity. Od Deadpoola nehrozí divákům žádné znejistění ohledně jejich vlastní identity v souvislosti s jejich sexuální a emoční orientací.

Pochopitelně, těžko chtít po autorech filmu, jenž měl a také vydělává hodně peněz, aby nenastavili žádné mantinely. Problém je, že sami autoři výslovně deklarovali, že tu „není nic tabu“, a přitom určité tabu nepřekročili. Deadpool určitě představuje jistý posun na poli komiksových filmů, ale pořád se spíš bojí náctiletých kluků, aby ho nezavrhli jako už příliš perverzní dílo. Deadpool je snímek, který je bojí homofobie svých hlavních fanoušků. Tradiční maskulinita totiž nesmí být zpochybňována příliš.

Je proto ok mluvit tu o „Wolverinových koulích“ či předvádět obsesi Hughem Jackmanem; poukazovat na to, jaký mám hezký zadek ve spandexu; vyhrožovat slabšímu klukovi z nepříjemné blízkosti, že na něj budu „tvrdý“; mít rád gay skupinu Wham! a jednorožce, z nichž prýští duha; masturbovat nad Bernardette Petersovou, říkat o představiteli hlavní padoušské role, že je opravdu „hot“, a podobně.

Nicméně celé se odehrává v duchu, že Deadpool zůstává sice trošku otravný, ale v zásadě 2016-02-15-1455572506-1274184-deadpoolmovieposter2016sympatický hajzlík a „dareba“, než autentický sociopat jako v komiksech. Pořád se prezentuje jako macho, který je tak fyzicky dokonalý, že si o sobě může dovolit žertovat s odkazem na svou přitažlivost pro gaye, může dokonce ocenit i něčí jinou mužskou přitažlivost, ale jen proto, aby dal najevo, že sám je nejúžasnější, případně bohužel vlivem své mutace a fyzické deformace něco z přitažlivosti ztratil.

Jistě nás teď v budoucnu čeká mnoho rozjívených komiksových filmů, ovšem otázka je, zda všechny budou ve stejném tónu, nebo zda se některý pustí ještě dál. Zatím žijeme v době, kdy mluvení v akčním trháku o čemkoli homosexuálním nebo „jino-sexuálním“ musí být vtip, jehož podstata se nesmí naplnit.

Už toto je značný posun oproti tomu, co panovalo v akčním žánru dosud, kdy pouhé podezření z homosexuality bylo znakem padoušství, „nezdravé“ a zhrzené touhy zloducha vůči kladnému hrdinovi – jedním z nejslavnějších příkladů bylo třeba Komando s Arnoldem Schwarzeneggerem, kde padouch Bennet vypadal a choval se jako návštěvník gay barů z 80. let.

Nejsem si ale moc jistý, zda tyto významové rozdíly, kdy postava určitým způsobem reaguje na narážky, a kdy už naopak nejde jen o narážky, tvůrce filmu nějak víc zajímají. Podle mě budou spíš řešit jiné problémy, o nichž si fanoušci povídají víc a jimž nestačí, že se celovečerní Deadpool vykoupil z ostudy při své cameo premiéře.

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account