Systémové upozornění
Hlavní informace
trump-z-popkultury-zrozeny

Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách může být nazíráno z mnoha úhlů pohledu. Necítím se být kompetentní objevit v sobě svého „vnitřního politologa“, tak jako se většina Čechů čas od času cítí být odborníky na fotbal a cokoli dalšího. Není v mých silách popsat, proč se tak zásadně spletly sebekomplexnější předpovědi expertů, ani není mou snahou opakovat poznatek, že Trump je hlasem „nevyslyšené naštvané většiny“, respektive chudnoucí střední třídy či bigotních rasistických bělochů, kteří se náhle cítili ve vlastní zemi cizinci a menšinou. Chtěl bych jen přispět pár poznámkami k tomu, že Trump byl zrozen z pěny popkultury a že jde o mediální typ, jenž tu s námi byl již poměrně dlouho.

Nemluvím teď o onom

nalezneme na dvacet takových „cameo appearance“, z nichž nejvýraznější jsou Sám doma 2 a Zoolander.

Podstatné na tom je, že Trump udržuje určitý obraz sebe sama. Patří dokonce ke králům imagologie, jak by to asi popsal Milan Kundera, případně je dokonalým simulakrem, jak by řekl filosof Jean Baudrillard. V obou případech – u každého trochu jinak – se jedná o nadvládu obrazů nad realitou. Mediálně zkonstruovaný Trump je skutečnější než Trump reálný. Trump-simulakrum je úspěšný a dokonalý, reálný Trump čtyřikrát zbankrotoval a bez peněz, které zdědil, by se nikdy nedostal tam, kde je, a dokonce kdyby nepodnikal a žil jenom z výnosů dědictví, mohl být bohatší, než je. I když, o skutečném majetku Donalda Trumpa také nevíme nic určitého, protože o jeho velikosti mlží a neplatí daně, takže to vypadá, jako by nevydělával. Donald Trump prakticky neexistuje jinak než jako folklorní figurka, jako maskot a značka; je to muž, který dává své jméno na věci, které nevymyslel, nepostavil a nezřídil.

Je fascinující, jak dlouho se mu tento obraz podařilo udržet v povědomí americké veřejnosti. Nejspíš to bude tím, že vystupoval v reality show Apprentice (Učedník), a to od roku 2004 do roku 2015 v celkem 186 epizodách na televizním kanále NBC, čímž si zaručil status arbitra toho, co se vůbec dá považovat za dobrý byznys. Trump v tomto pořadu vyhodnocoval potenciál obchodních plánů jednotlivých účastníků a s gustem si vychutnával, že je může vyhazovat.

V českém prostředí pro to nemáme srovnání, snad jenom kdyby Zdeněk Pohlreich za deset let vystřídal v čele ANO Andreje Babiše nebo kdyby Jan Kraus kandidoval na prezidenta. Vzpomeňme ale, jakým fiaskem (respektive bezvýrazností a propadem do zapomnění) skončilo senátorské angažmá bývalého ředitele NOVY Vladimíra Železného, jehož se kdysi báli všichni ostatní politici v zemi. Česko pořád nejenže není zemí selfmademanů, protože zde na podnikatele často nahlížíme jako na podvodníky, ale ani zemí showmanů, neboť umělce a baviče bereme jako někoho, kdo slouží režimu, nikoli sobě. Přestože už dnes nevládne totalitní ani monolitní režim a společnost je mimořádně atomizovaná, ti, kteří začínali jako baviči, mají stále menší prestiž a nepředpokládá se u nich, že by měli patřit do politiky. Snad jen na základě zkušenosti z posledních let by se dalo namítnout, že již etablovaní politici se snaží být většími baviči, soudě alespoň podle chování Miloše Zemana nebo Zdeňka Škromacha. V Česku to zkrátka bereme z opačného konce. A příklad jednojedinného Andreje Babiše nám zase říká, že se mu v politice povedl mistrovský "spin" přesvědčit své voliče o tom, že platí "všetci ostatní kradnú, iba ja čerpám". Stále ale v Česku nepanuje takový kult byznysmanství jako v USA.

lead 960bill-dump-trump-614x409

Každopádně i Amerika (či minimálně její polovina) je, zdá se, zaskočená, jaký klaun se prodral až na nejvyšší politický post. Prvním takovým zlomem v dějinách byl Ronald Reagan, jehož většina Američanů znala hlavně z béčkových westernů a jehož prezidentskou éru provázel v Hollywoodu nástup akčních hrdinů typu Arnolda Schwarzeneggera, Sylvestera Stallonea či Chucka Norrise, kteří ztělesňovali svou fyzičností a vyzbrojením nadřazenost USA nad zbytkem světa. Během 90. let se pak hojně spekulovalo o tom, že by se v budoucnu mohl stát prezidentem právě například Schwarzenegger, pokud by se z americké ústavy odstranilo pravidlo, že prezident USA se zde musí i narodit. Mimochodem, předpověď, že Schwarzenegger se stane guvernérem Kalifornie, se objevila v jednom ze sci-fi románů Williama Gibsona.

Nicméně Reagan v očích svých voličů obstál jako člověk, který se v politice choval kultivovaněji, než by se od něj bylo bývalo očekávalo. Osmdesátá léta sice zpětně vzato byla brána jako éra, kdy kultura nesmírně zprimitivněla, ale sám Reagan, i když byl zhusta parodován až démonizován, si zachoval určitou noblesu. Naopak jako neotesaný kovboj z brakového westernu byl chápán George W. Bush, kterého si jeho poradce Karl Rove vybral jako „prezidentský materiál“ právě na základě toho, že mu připadal jako filmový hrdina, kterému se budou dobře psát úderné chlapácké hlášky do projevů.

Od Reagana se svého času očekávalo, že bude fašistický diktátor mussoliniovského typu a válečný štváč, který způsobí jadernou katastrofu – viz třeba klip k písni Land of Confusion od skupiny Genesis. Dnes mnozí se stejnou mírou obav pohlíží na Donalda Trumpa.

Už v době prezidentské kampaně, kdy Trump opakoval výroky o stavění zdi mezi USA a Mexikem (zde dodnes

, proč něco takového nelze provést a nedává to smysl), si mnozí povšimli zarážející podobnosti mezi tím, co hlásá Trump, a tím, jak jedná jedna záporná postava ze seriálu Hra o trůny.

Objevovala se i další srovnání s diktátorem Nadsmrťákem Joem z nedávné sci-fi Mad Max či s Darthem Vaderem ze Star Wars. Vše jako predikce toho nejhoršího, co nás globálně může potkat. V Trumpovi se ukrývá skutečně něco apokalyptického, působí totiž jako ten, kdo s velkým křikem vede masy k okraji propasti. Jeho projevy nemají žádné racionální jádro, nepoužívá data či argumenty, ale pouze emoce a vymezování pozicí, jak bude kdo a co zase velký či velké a jak bude vyhrávat, až vás to bude nudit.

K tomu všemu bych si dovolil nabídnout ještě jednu interpretaci, která nejenom srovnává či hledá predikce, ale snaží se i vysvětlit, jak může někomu imponovat chlapík, který vypadá, mluví a v mnoha případech se i chová jako filmový padouch (minimálně Trumpovo sexuální obtěžování žen z něj nikdy nemůže udělat kladnou postavu). Jde o provizorní a částečnou odpověď na otázku, proč byl Trump zvolen, a která se nezabývá demografií, hluboce prožívanými politickými preferencemi a podobně.

trump-lead2

Donald Trump vstoupil na politickou scénu v době, kdy obrovsky vzrostla popularita záporných postav ve filmové a seriálové tvorbě. Nebavíme se jen o psychopatických osobnostech sériových a masových vrahů typu Dextera či Hannibala, nejde jen o mafiána Tonyho Soprana, ale třeba i o Franka Underwooda z House of Cards. Nikdo z nich se Trumpovi nepodobá (Underwood je naopak výjimečně sofistikovaný a reprezentuje tu vrstvu politiků, proti nimž Trump vystupuje), nicméně sám fakt, že tolik seriálů a filmů v poslední době nahlíží na téměř čistě negativní postavy jako na „komplexní“ a „zajímavé“, ukazuje, že se snižuje naše citlivost vůči zlu nebo některým dříve nepřekročitelným normám.

Pokud bych měl ale najít opravdové kořeny, z nichž vyrostla Trumpova mediální persona, budou to postavy jako Eric Cartman ze South Parku – tlustý, hnusný, nevychovaný, sprostý, totálně sobecký, vznětlivý, vždy hledající chyby u jiných a považující sebe za úžasného borce. Cartman je tady s námi už tak dlouho, že nám začal připadat nejen směšný, ale svým způsobem i zábavný a ve své výdrži obdivuhodný. Samozřejmě, že ve skutečnosti jde o výdrž tvůrců seriálu, kteří dělají skvělou satiru a nemůžou přímo za zvolení Trumpa prezidentem. Jde ale o něco jiného. Hrdinou dnes může být kdokoli. Na kohokoli, kdo je často v televizi, si lze zvyknout.

Donald-Trump-600x600

Pro mnohé voliče a voličky Trumpa je jistě skvělé, že se konečně nemusejí identifikovat s někým dokonalým, krásným, mladým, kultivovaným a v jakémkoli ohledu kladným. Mnozí lidé by jenom chtěli mít hodně peněz a chovat se neurvale, protože mají pocit, že jim to svět dluží. Smyslem jejich života je vydělat co nejvíce a nachcat ostatním na hlavu. Nejspíš nikdo, kdo Trumpa volil, by nechtěl být jeho přímým zaměstnancem, na nějž dopadne jeho hněv a svévole, ale nejspíš každý by chtěl zaujmout jeho místo. Trump dává lidem příležitost představovat si, že je možné být oceňován za špatné vlastnosti. Ztělesňuje pro ně vzpouru proti „mediální totalitě“ krásných tváří, je jim blíže, protože své slabosti se ani nesnaží skrývat, ale naopak se jimi chlubí.

Dalším faktorem také je, že v Trumpově neurvalosti a "nekorektnosti" vidí boj s falešnou morálkou a pokrytectvím. Nejde možná ani tak o vzývání padouštví, ale o to, že se nevěří v to, že by někdo mohl být kladný. Trump nakonec může působit autenticky a tato autentičnost, i když se pod ní skrývá hloupost a bezprogramová prázdnota, může vítězit nad afektovaně předstíraným dobrem, které pro voliče ztělesňovala Hillary Clinton.

Nejspíš nejpříznačnější moment Trumpovy mediální kariéry bylo jeho zjevení se ve wrestlingové soutěži WWE, kde předstíral souboj se šéfem zápasnické organizace Vincem McMahonem a nakonec mu potupně oholil hlavu.

Byl to právě americký wrestling, který proměnil sport v show a který dovolil porušovat pravidla fair play. Wrestling dokonce stojí na tom, že se očekává porušování pravidel, zápasníci se neustále chvástají a součástí soubojů bývá i ponižování a šikanování. Jistě je to v jistém ohledu stále zábava, ovšem zrovna z tohoto prostředí si Donald Trump odnesl nejvíce pro svou politickou kariéru, která právě začíná. Stejně jako wrestleři předstírají tvrdý zápas, Trump předstírá, že je politikem. Přitom se veze na vlně obliby wrestlingových padouchů, kteří si získávají věhlas tím, že porušují dosavadní pravidla slušnosti. Užijeme si s ním čtyři roky ohromný cirkus.

P. S. Pro ty, co chtějí jinou analýzu s filmovými příklady, doporučuji tento článek z webu Cracked.com, kde se - mimo jiné - rozebírá popularita hrdinů z venkova bojujících proti dekadentním lidem z města, "opuštěných prostých republikánů" proti "povýšeným liberálům". Trump zde nakonec připomíná spíše Tonyho Starka z Iron Mana.

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account