Systémové upozornění
Hlavní informace
kdy-je-zabava-odvazna

V posledních týdnech se do kin dostaly dva blockbustery, avizované jako netradiční zábava. Strážci galaxie 2 představují „jinou komiksovou týmovku“ a Král Artuš: Legenda o meči zase „jinou mytologickou fantasy“. V mnoha ohledech přitom nemůžeme najít odlišnější filmy: Strážci galaxie stojí na kolektivní souhře několika postav, jsou extrémně ohňostrojově barevní a příběh v nich slouží hlavně jako záminka pro exhibice vtipů a triků. Naproti tomu Král Artuš vypráví o cestě jediného hrdiny a vše se odehrává ve světě, z nějž byly desaturovány barvy. O Strážích galaxie 2 předem víme, že má jít o komedii až parodii, u Krále Artuše tyto prvky spíše překvapí.

Mohli bychom jistě hledat spojitost i v tom, že hlavní hrdinové obou filmů pátrají po své minulosti a vyrovnávají se s tíhou otcovské figury, jíž je v jednom případě král s magickými schopnostmi a ve druhém dokonce cosi jako bůh (byť s malým b). Cílem tohoto srovnání však není najít nějaký společný archetyp a říct, že každá zábava má v sobě hlubinně vážné jádro, spočívající v procesu individuace hrdiny, který objevuje své pravé já. Naopak, soustředím se na to, v čem je zábava skutečně zábavná a nakolik si může dovolit být podvratná, pokud chce být masově úspěšná. Strážci galaxie 2 totiž splnili předpoklad megahitu a Král Artuš bude jedním z největších letošních propadáků. Nezbývá než ptát se proč.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account