Rodinný kozel zahradníkem
- 05.06.2017
- Komentář
Trilogie Zahradnictví má být životním opusem či přinejmenším produkčně nejnáročnějším společným dílem Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, i když tuto náročnost asi nejvíce pocítil producent Viktor Tauš. Poskytnout podmínky pro natočení a uvedení tří filmů během jednoho roku byl herculovský úkol. Pro Petra Jarchovského nešlo možná o nejtěžší, ale jistě o nejosobnější dílo, neboť v něm zpracovává osudy vlastní rodiny. Zahradnictví – avizované jako „předpokračování“ Pelíšků – totiž nevychází z knih Petra Šabacha, jako tomu bývalo dřív, ale z rodinné historie samotného scenáristy. Zatímco u Šakalích let, Pelíšků, Pupenda a U mě dobrý šlo o smontované historky z různých zdrojů, nyní jde o souvislý dramatický příběh ze zdroje jediného.
Tvůrci slibují, že každý díl Zahradnictví bude jiný, v což lze jen upřímně doufat. První část s podtitulem Rodinný přítel totiž svou natahovaností pokouší hranice divácké snášenlivosti. A těžko si lze představit více odrazující vstup do trilogie, která má být sice v dalších dílech víc komediální, když se nás v tom prvním snaží unudit k smrti. Rodinný přítel však vykazuje nejenom problémy s tempem, ale celkově s nejasnou koncepcí – především co má být zač onen titulní muž. Notabene, když ho hraje Ondřej Sokol...
Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.
Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.
Facebook komentáře