Film a politika
- 05.01.2019
- Komentář
„Ze všech druhů umění je pro nás film uměním nejdůležitějším!“ prohlásil Vladimír Iljič Lenin pro své komunistické soudruhy. A za sebou měl ve 20. letech minulého století skutečné umělce – Sergeje Ejzenštejna a jeho díla Stávka, Křižník Potěmkin, Deset dní, které otřásly světem a Generální linie, Dzigu Vertova a jeho Kino-Pravdu a Muže s kinoaparátem, Alexandra Dovženka a trilogii Zvenigora, Arzenál a Země, Lva Kulešova s jeho Mr. Westem v zemi bolševiků či Vsevoloda Pudovkina s Koncem Petrohradu, Matkou a Bouří nad Asií. Paradoxní je, že tak tuhý režim zplodil a podporoval vyloženě avantgardní umělce, kteří vynalézali nový filmový jazyk. V jejich pojetí měla společenskou revoluci doprovázet i evoluce estetická.
Nového socialistického člověka bylo třeba přetvořit už od smyslového základu tím, že se mu nabídne jiná perspektiva vidění věcí. Vymýšlely se takové úhly záběru, jízdy kamery a divoké montáže, které nutily diváky k abstraktnímu přemýšlení, až tím bylo překonáno vše dosud natočené. I z dnešního pohledu, kdy jasně vidíme, jak odpudivý režim pomáhaly tyto snímky budovat, jim nemůžeme upřít mistrovství a krásu. Jednotlivé obrazy nemají nádech kýče a i jiskření mezi nimi není banální. Druhým paradoxem však bylo, že většina výše uvedených režisérů dříve nebo později měla se sovětským režimem velké potíže a jejich snímky byly doma zakazovány a hrály se jenom v zahraničí.
O kinematografii se říká, že vznikla hlavně jako pouťová zábava a že filmy se naučily vyprávět až později. Zapomíná se však často na jejich další dvě kvality – dokumentární schopnost zachytit realitu, i kdyby byl příběh zcela fiktivní (minimálně vám ukážou, jak vypadali herci v určité době), a potom mít určitou rétorickou, přesvědčovací sílu. Film nás vždy přesvědčuje o nějaké verzi reality, případně nám říká, jaký by svět měl být. A pokud příběh není jen o vztazích a o nitru jednotlivce, má vždy společenský a politický rozměr.
Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.
Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.
Další články z této rubriky
-
Mansonovy mimikry
Zní to jako zdánlivě nepřekvapivé zprávy. 52letý hudebník Marilyn Manson měl zneužívat a týrat třináct svých bývalých partnerek a počet obvinění rozhodně nemusí být konečný. Vše spustilo oznámení nyní 33leté herečky Evan Rachel Wood, která s ním žila přes tři roky a po deseti letech od rozchodu jej označila za mučitele, jenž jí vymýval mozek a nutil ji k totální podřízenosti.
Mansonova image se přitom už od první půlky 90. let zakládala na tom, že působí hrozivě, dekadentně a démonicky. Byl ztělesněním představy životního stylu sex, drogy a rokenrol, hlásil se k satanismu a jeho videoklipy vždy obsahovaly prvky násilí a podivné sexuality. Svou mediální personu a obchodní značku vystavěl na tom, že vypadá jako monstrum z hororu a děsí strážce tradiční křesťanské morálky – ostatně jednu svou desku nazval Antichrist Superstar. Není zase až tak nepochopitelné, že část veřejnosti na zprávy o tom, že se měl v soukromí chovat ke svým partnerkám odporně, reaguje až s jistým posměchem: „A co jste vlastně čekaly, že bude romantický chlapec zahrnující vás květinami?“ Přidruží se k tomu často i pochyby: „A proč si vzpomněly až po deseti či kolika letech? “ Samozřejmě s dovětkem, že „za tím budou určitě peníze“.
Jenomže toto myšlení v sobě skrývá řadu chyb. Co si vlastně kdo nalhával?
-
Blockbustery možná skončily
Následující rozhovor, který se mnou vedl Miloš Krekovič, vznikl pro slovenský Děník N.
-
Vánoční filmy jako fašistická propaganda
Nabídka televizních kanálů ve vánočním čase neobsahuje zdaleka jenom pohádky a biblické příběhy, ale i civilní romantické snímky ze současnosti odehrávající se v období a v kulisách Vánoc. Právě nabídka americké televizní stanice Hallmark a jejích filmů, v nichž vystupují naklonovaní Kenové a Barbie, vyvolává v médiích již několik let po sobě silnou reakci.
-
Soumrak kinoprůmyslu
Zpráva z minulého týdne, že hollywoodské studio Warner Bros. uvede příští rok všechny své chystané velkofilmy na internetové placené službě HBO, znamená definitivní zlom v dějinách filmového průmyslu. Nejde zkrátka jen o výpravnou sci-fi Duna, čtvrtý díl Matrixu, adaptaci videohry Mortal Kombat, souboj monster Godzilla vs. Kong, napůl hraného a napůl animovaného Toma a Jerryho či superhrdinský The Suicide Squad. Jde o budoucnost všech hollywoodských filmů, a to nejen těch od Warner Bros. Neznamená to, že kina skončí úplně. Znamená to ale, že končí určitý způsob chození do kina. Jednou provždy se mění naše kulturní návyky. Stejně jako nikdy nezmizela a nespíš nikdy nezmizí divadla, koncerty živé hudby nebo knihovny, budou tu kina i nadále. Změní se však jejich podoba jako institucí, programová nabídka a kdo, kdy, jak často a z jakých důvodů do nich bude chodit.
Facebook komentáře