Systémové upozornění
Hlavní informace
och-kolecko-min

Pětatřicetiletý scenárista Petr Kolečko má za sebou 38 divadelních her, 7 celovečerních filmů a 11 seriálů, z nichž mnohé mají i druhou sérii. V 25 letech už byl uměleckým ředitelem v divadle A studio Rubín a do povědomí veřejnosti se dostal před devíti lety díky seriálu Okresní přebor. Za drama Masaryk má Českého lva (spolu s Alexandrem Koenigsmarkem a Juliem Ševčíkem), což byla také jeho jediná nominace za jakýkoli film, jenž dělal. V roce 2007 získal Cenu Evalda Schorma za divadelní hru Láska, vole a v roce 2008 byl nominovaný na Cenu Alfréda Radoka jako talent roku.

V jistém ohledu oslňující bilance však těžko může zastřít celkovou nadprodukci. A stejně tak je snadné vidět, že autor v nějakou chvíli pochopil, jak může být sice kreativní v divadle, kde se ale nedá moc dobře vydělávat, a tak se vrhnul do filmového a televizního průmyslu. Zatímco dříve byla některá jeho divadelní díla moralizující a angažovaná (určitě proti něčemu, ne snad pro něco), filmová a televizní tvorba se bez korekce silných spoluscenáristů a režisérů sváží k něčemu jinému, co není snadné pojmenovat.

1098cf5 226793 43731188 264079710979666 6254844 2048x0 shrink

Ostatně i loňský seriál MOST!, na jehož výslednou podobu měl velký vliv Jan Prušinovský, se dá těžko klasifikovat. Je to hodně uvolněná komedie, ironická sociální kritika, snůška rasistických a sexistických stereotypů, dobře maskovaná humanistická agitka? (Pokus o odpověď najdete v následujícím textu.) U filmů, které Petr Kolečko napsal sám, se nejednoznačnost rozplývá: Padesátku nebo Bajkery nebude opravdu nikdo podezírat z toho, že mají vypovídat něco o současné společnosti, příběhy se vezou jen na vlně prvoplánových vtipů se sexuální tematikou. Můžeme to brát jako čistě komerční zakázky a „odskok jinam“, ale prakticky jde o něco jiného.

Pozice Petra Kolečka je nyní natolik silná, že si svůj poslední scénář Přes prsty, „romantickou komedii“ odehrávající se v prostředí ženského beach volejbalu, mohl i sám zrežírovat, ačkoli nestudoval FAMU, ale DAMU. Tímto filmem se tak definitivně stává kompletním a výhradním autorem, nikoli jen „nájemním libretistou“. Návštěvnost za první víkend byla téměř 80 tisíc diváků a divaček, což je výborný výsledek. Je Petr Kolečko hitmaker za každou cenu a chce nám svou komedií něco sdělit?

Představa, že komedie existují „jen pro zasmání“, nedává v základu smysl. Nejde se smát naprázdno, jako by nás jen v mozku dráždily uměle zavedené eletrody a neexistoval žádný reálný vnější podnět a vnitřní zpracování. Smát se musíme něčemu a z nějakého důvodu. Potřebujeme znevážit nějaký problém, aby nás netrápil, vysmát se někomu, koho považujeme za nesnesitelného, vzepřít se autoritě, přijít na kloub tomu, jak věci fungují a nefungují.

Takže co se děje ve filmu Přes prsty? Beachové duo Linda a Pavla mají lehkou krizi před mistrovstvím Evropy. Přestože třicátnice Linda dostane žádost o ruku od svého přítele Marka, rozejde se s ním, protože se chce soustředit na sport; dvacátnice Pavla by naopak chtěla otěhotnět, což vyhovuje i jejímu příteli Hynkovi, který by sám chtěl hrát halový volejbal na vrcholové úrovni v zahraničí a Pavlino těhotenství už by chtěl mít odbyté. Do této situace vstupuje padesátník Jíra, který přebírá správcování sportovního areálu, kde hrdinky trénují. Během jediného večera pojme geniální plán a vymyslí komplot, jak Lindu s Pavlou psychicky nabudit tak, aby mistrovství vyhrály. Nejprve sbalí Pavlu, čímž ji odláká od Hynka a zabrání otěhotnění. Pak se ale věci zkomplikují, protože Jírovi se víc líbí Linda, a navíc hlavními soupeřkami Lindy a Pavly jsou slovenská dvojčata, Jírovy biologické dcery, což je ovšem tajemstvím. Peripetií a odhalení čeká hlavní hrdinky spolu s publikem více, včetně toho, že Jíra je dávný potenciální olympijský šampion v beach volejbalu, kterého ale osud údajně skřípnul.

b84840ff a947 11e9 8f2e 000c29a578f8


Bez pořádného klepnutí

Je zajímavé vidět film, který se jmenuje Přes prsty, ale v němž nikdo přes prsty nedostane ani při volejbalu, ani v životě, a dokonce ani nedostane orgasmus „přes prsty“. Možná Jírovi někdo v mládí zabránil jet na olympiádu (ale kdo ví, jak to bylo, jedná se o nespolehlivého vypravěče), nicméně stal se úspěšným, má drahé auto, lesní chatu, nejspíš vlastní dům ve městě, dokáže platit alimenty na dvě dcery (a možná i nějaké další potomky), šéfoval velkému sportovnímu areálu v zahraničí a nyní i doma (i když o dost skromnějšímu). Na klepnutého přes prsty je pozoruhodně zajištěný a vyklidněný. Na všechny výtky reaguje spíš lehkým vědoucím výsměchem či sebelítostivým povzdechem, ale jeho strategie mu přes veškerou nepravděpodobnost vyjdou. Linda má asi ve dvou scénách naražené prsty, nicméně ji to v ničem nezastavuje. A ve vývoji vztahu s Jírou se zdá, že žádnou opravdovou ránu nedostala, respektive rány přehlédne a dá se s ním dohromady. Možná dostane přes prsty jenom Hynek, který se ukáže jako hrozný vůl, i když jen o něco málo větší než Jíra, jemuž všechno projde.

Identifikace scenáristy s Jírou je ohromující. V rozhovoru klidně přizná, že snímek má být především splněným snem pro stárnoucí muže, kteří si díky němu dokážou svou mužnost a přitažlivost. A dlužno říct, že Jíra se skutečně chová jako scenárista životů ostatních, který předem ví, že vše dopadne podle jeho plánu. Co to má ale společného s romantickou komedií, což je žánr určený ženám a v němž obvykle převládá ženský pohled na vztahy?

d28f2101 a879 11e9 8f2e 000c29a578f8

Romantická komedie je samozřejmě žánr, jenž mužům a ženám přiděluje určité společenské role a který má silné ideologické působení. Romantické komedie nám říkají, že ženy bez vztahů s muži mají menší hodnotu bez ohledu na to, jak jsou úspěšné ve své kariéře. Doslova nám nutí a straší nás, že nelze být bez spárování plnohodnotnou bytostí. Žánr pak dlouhodobě hledá balanc mezi pracovní a soukromou sférou, přičemž znakem moderního filmu je, že se nesnaží najít zpětně a výlučně štěstí v romantickém vztahu a u rodinného krbu. Ostatně, jedny z prvních romantických komedií, tzv. screwball comedy z 30. let minulého století z Hollywoodu, stály na tom, že s nástupem technologie zvuku dostaly ženy hlas nejenom fyzicky, ale i symbolicky. Mohly mluvit, říkat, co chtějí, a mohly v jednotlivých přích vyhrát. Filmy tehdejší doby byly pozoruhodně emancipované a ženy sebevědomé a soběstačné.

Při pohledu na to, co nabízí Přes prsty, se dostáváme dost zpátky, hluboko do 19. století. Ženy tu evidentně potřebují koučink nejenom ve sportu, ale i v životě. Ke správným rozhodnutím musí být dotlačeny i lstí a lží, protože na vědomé úrovni nejsou schopny pochopit, co mají dělat, a proto jednají pouze emocionálně. (Ostatně, i za tu pořezanou ruku si Pavla může sama, neměla se nechat unést emocemi.) Potřebují staršího, zkušenějšího, rozumnějšího a klidnějšího muže, který ví, že i bolest a zklamání patří k věci. Jíra je znalec volejbalu, jídla i ženské duše, kterou chápe lépe než ženy samy. Jakýkoli jeho zdánlivý omyl nebo cílená podlost mu nepřinesou žádný trest, ale vždy se zúročí. Těžko si představit patriarchálnější a šovinističtější film než Přes prsty, kde hra a život splývají v jedno a kde Jíra nakonec osvobodí Lindu od toho, aby dál vrcholově sportovala. Po jeho boku si totiž uvědomí, že už dál nemusí být ta urputná, tvrdá mužatka.

3585 17710

Jíra je zároveň zralý a zajištěný, a přitom pořád hravý malý kluk. Všechny jeho akce, které by v reálu šly nazvat stalkingem, mansplainingem, psychopatickou manipulací či sexuálním obtěžováním, vyznívají jako neškodné a roztomilé klukoviny. Když si před Pavlou bez vyzvání sundá kalhoty a ukáže jí penis, je to vtip (pro publikum) a zároveň součást plánu. Pavla přece řekla, že „chlapi jsou ubožáci, co mají malý pindíky“, a on jí tedy jen předvedl, že do této množiny nepatří.

Pokusy o vyváženost

Zmiňovat všechny vtipy a narážky nemá cenu, trailer snímku překvapivě vypadá hůř než celý film, v němž se různé obhroublosti ztratí. Jírovou omluvou může vždy být, že to dělá pro druhé. Není tak sobecký jako Hynek, ani tak změkčilý jako Marek, jenž se pořád nad něčím dojímá a strachuje. Hynek Pavle říká, co je výhodné pro něj, neptá se na její názor. Jíra oproti němu magicky ví, co Linda a Pavla chtějí, a dokonce jim třeba explicitně říká: „Tohle nechceš.“ Tím se projeví jako zároveň citlivý a empatický, a přitom také rozhodný, přičemž tato magická kombinace funguje jenom proto, že z něj skutečný scenárista Petr Kolečko udělal scenáristu uvnitř fikce.

Nejde jednoduše říct, že by snímek totálně pohrdal ženami a dělal z nich například čistě sexuální objekty. Touze mužů očumovat prdelky beach volejbalistek se trochu vysmívá a těchto scén a záběrů ani nenabízí mnoho. Debatuje se tu o platové rovnosti sportovců a sportovkyň, přičemž Jíra je zastáncem rovnoprávnosti. Dokonce ani nezneužije Lindiny opilosti a neosouloží ji za jejího bezvědomí, což je od doby Padesátky s proslulou scénou „legračního znásilnění“ na ping-pongovém stole velký pokrok. Ale zároveň jasně ukazuje, že Linda je čímsi bezcitná a neženská a že by se za své upřednostňování sportu nad osobním vztahem měla stydět. Odcházející správcová sportovního areálu Lindě říká, že je nutné zavčas odejít, čím nenaráží jenom na svůj, ale i na Lindin věk. Na sportovní film také Přes prsty nenabízí žádné opravdové sportovní vzrušení. Možná je to kvůli nepříliš invenčnímu a dynamickému způsobu záběrování a střihu, což může být jak znakem Kolečkovy režijní nezkušenosti, tak nezájmu o sport jako takový.

bv60 190820 214040 kro

Kolečkovy filmy a hry se sice velice často točí kolem sportu, ale ten berou primárně jako metaforu života a většinou z něj ukazují jen nepříjemnou fanatickou stránku; lidi, kteří obsedantně propadli nějaké opakující se činnosti a životnímu stereotypu a zasekli se mentálně i v čase (v Padesátce to jsou dokonce až sedmdesátá léta, v Přesprstech devadesátky i s písní Obyčejnej svět od skupiny Abraxas). V Kolečkově podání je sport cosi jako falešně uctívané božstvo nebo náhražkovitá činnost za něco autentičtějšího, k čemu se ale postavy nikdy nedostanou. Obecně u něj běhají jako křečci v kleci absurdity, sisyfovsky tlačí kameny do kopce, z nichž se zase kutálejí dolů.

Tento paradox je zvláštní. Kolečko jako autor nyní ryze komerčních filmů, které po úspěchu prahnou, svému publiku nedává absolutně žádné pozitivní vzrušení a pocit naplněnosti. Přitom už sport ani nekritizuje, jeho vhledy do tohoto prostředí lze stěží pokládat za satiru (např. na téma, jak se zde muži chovají k ženám). Odbyde si sice třeba scénku, kdy se televizní moderátor stupidní dikcí ptá na stupidní věci a hráčky mu odpoví po svém, jako by se z oné kazajky neautenticity nějak dokázaly dostat ven. Ale v rámci celého filmu je tato scéna jen samoúčelnou vsuvkou.

163022607 d57bf9


Spokojit se s mizérií

Upřímně by mě zajímalo a přiznám, že je pro mě záhadou, co si má publikum z takového filmu odnést. Ženy mají být spokojeny, že se nevěnují „upocené mužské činnosti“, a budou čekat na šedivého prince na písečném hřišti? Mají se smířit s tím, že je v životě nepotká nic lepšího než hodně použitý, lehce nasávající a pokuřující muž, který bude empatii pouze předstírat? Jiní nebudeme, berte to, co je. Mají si muži po zhlédnutí Přesprstů říct: „Ok, někdy působíme trapně, jsme trochu šmejdi, ale nakonec máme pravdu a svět pořád patří nám?“ Obávám se, že se Petr Kolečko při opuštění divadelní sféry stal poslem špatných zpráv, které nám prodává zabalené jako zábavu, o níž nám pak zakazuje přemýšlet. To je poselství oddechových komedií – zapomeňte na všechno, vyčistěte si hlavu, smějte se jen tomu, co právě vidíte, a dál to nerozebírejte.

Jenomže i tím se Petr Kolečko chytá do vlastní pasti. Chrlič nápadů a slov ve filmech není provokativní ani podvratný. Tím, že se snaží vymezit vůči „politické korektnosti“, své postavy neosvobozuje, stále je otiž nechá jednat jen podle plánu a programu jako divné automaty. Navíc, na Přesprstech beztak není nic opravdově nekorektního.

5ec5c7a8 a280 11e9 8d9d 000c29a578f8

Říkat „muži jsou hovada“, není ničím nekorektní. Jen je zbabělé říct, že jiní být nemůžou a že by se jim to mělo odpouštět. Nekorektní by možná bylo, kdyby se jako svině chovaly ženy. Ale na to má v českém filmu monopol Irena Pavlásková s Časem sluhů, Časem dluhů a Fotografem. Nicméně tyto filmy jsou vůči morálce hrdinek kritické, zatímco Přes prsty vůči morálce hlavní mužské figury omluvné.

Přes prsty není dobrý film. Těžko si představit, že by se prodal jinam do zahraničí než na Slovensko, že by vznikl jeho americký nebo francouzský remake, že by se o něm někdo v budoucnu učil ve škole nebo že by ho napodobovali další tvůrci a vyznávali se veřejně z inspirace jím. Toto se běžně děje výsostnému umění i béčkovým hororům, v Česku mají tento status třeba komedie Macourka a Vorlíčka a Lipského. Cestou nadprodukce, grafomanie, prázdné provokace a celkové jalovosti se z Petra Kolečka klasik nestane. Psát míň, víc nad tím přemýšlet a nechat se korigovat od někoho, kdo uvažuje také obrazově, nejen ve sféře slov. K ničemu dalšímu zatím autorsky nedozrál.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account