Systémové upozornění
Hlavní informace
jak-nas-filmy-uci-flirtovat

Je to vpravdě revoluční myšlenka – když něco po někom chceš, zeptej se ho, jestli mu to nevadí a zda s tím souhlasí. Nebo to naopak zní jako ta nejsamozřejmější věc na světě? Zdá se, že v současnosti se společnost ohledně flirtování a randění rozdělila na dvě skupiny.

Jedna přistupuje na to, že máme maximálním způsobem dbát na souhlas a obecně co nejvíce komunikovat, druhá bere takové požadavky jako omezování vlastní svobody a narušení dřívějšího základního srozumění, které není třeba komplikovat. Co se škádlivá, rádo se mívá, kluci jsou prostě kluci a potřebují zaujmout dívky tím, že se trochu naparují a nenechají se jen tak odbýt. Ti hodní a zakřiknutí zůstávají na ocet, zatímco sebevědomí a průbojní slaví úspěch. Bad boys jsou zkrátka přitažlivější a alfa-samci vedou smečku. Tak nějak by se dalo shrnout přesvědčení těch, kteří se odvolávají na zlaté časy.

Co na tom, že není jasné, kdy ty zlaté časy byly. Z mé zkušenosti filmového kritika bych si troufal tvrdit, že archetyp úspěšného svůdce tady s námi není dlouho, ale jeho podoba a hlavně chování se datuje někdy do přechodu na zvukový film, tedy do 20. až 30. let 20. století, kdy se mužští hrdinové začali na plátně vyjadřovat nejenom gesty a činy, ale i slovy. A museli to dělat výrazně.

Všechno ostatní donchuánství bylo do té doby jednak omezené společenskými třídami včetně přísných pravidel, kdo smí koho a jak oslovit, jednak nemáme žádné dochovalé doklady o tom, jak takové chování vypadalo v praxi. Romány v milostných dopisech můžeme těžko považovat za ukázku toho, jak se k sobě lidé chovali na ulicích. Koneckonců i různé bary, v nichž seznamování probíhá nejčastěji, jsou vynálezem moderních velkoměst. Muž-lovec ženských skalpů do té doby mimo ty nejprivilegovanější vrstvy ani neexistoval. Teprve s narůstajícím rovnostářstvím začalo moderní balení a randění.

MV5BMjIzMDM4ODg3Nl5BMl5BanBnXkFtZTcwNzIwMzc3NA. V1

To jen tak na okraj k tématu, jak byli muži údajně v dějinách vždy poháněni svými geny. Ne, údajná genově podmíněná touha po rozsévání semene byla vždy mnohem přísněji regulovaná než dnes. Většina lidí má v současnosti jen zkreslené představy o svobodě navazování vztahů, protože to největší uvolnění sexuální morálky sice nastalo v 60. letech s hnutím hippies, ale nakonec skončilo tak, že svoboda se týkala především majetnějších mužů, případně volnomyšlenkářských umělců.

Na adresu zastánců starých dobrých časů a alfa samcovství je také dobré říct, že výraz alfa samec už dávno nemá platnost ani v biologii u zvířat. Lidé jsou přece jen podstatně složitější tvorové než zvířata, například nežijí ve smečkách či v tlupách jako vlci nebo šimpanzi. Schválně – je alfa samec kluk, který má větší svaly a snadněji unese v náručí dívku, nebo ten, který jí dovede pomoci s počítačem při řešení nějakého pokročilejšího IT problému, na nějž ten druhý, svalovec, kouká jako tele na nová vrata? Má být dokonalý alfa samec Donald Trump, který sahá ženám bez svolení do rozkroku, na účtu suší stamiliony dolarů a umí nabudit davy na politických mítincích? Když se jeho manželka vedle něj tváří jako zakletá princezna a o jeho nevalném fyzickém vzhledu, výbavě a výdrži se otevřeně vyjádřila pornoherečka Stormy Daniels, jíž zaplatil horentní sumu za sex, neboť dobrovolně by s ním nikdy nesouložila? A kolik pornoherců s nadměrným penisem a nekonečnou výdrží už skončilo na ulici jako trosky?

Alfa samec tedy není tvořený ani jednoduše silou, ani mocenským postavením, ani potenciální výkonností v posteli, ani jakoukoli jejich kombinací. Alfa samci prostě neexistují, je to nesmyslný pojem, jehož platnost odvolal i ten, který ho zformuloval, biolog L. David Mech. V různých oblastech vynikají různí muži různě a nic z toho jim nezaručuje automatickou kladnou odezvu u opačného pohlaví. Vzhledem k tomu, že se neustále přeskupujeme mezi různými „smečkami“, nejsme nikdy dokonalými vůdci. Mimochodem, ten pojem existoval v kultuře pouze necelých čtyřicet let, předtím jsme se bez něj tisíciletí klidně obešli. Proto i dnešní povídačky o alfa a beta mužích jsou naprostou pseudovědou a spíš takovým „chlapským ezo“, které má asi stejnou platnost jako horoskopy a numerologie.

S nástupem éry konsentu – tedy oboustranně a jasně vyjádřeného souhlasu – proto neztrácíme vůbec nic zásadního a dlouhodobě tradičního. Nepřestává flirtování, randění, sex a rozmnožování, jak tvrdí lidé bez fantazie, slušného vychování nebo schopností improvizace a adaptace. Spíš naopak, bude snazší poznat, jestli po flirtu může následovat něco dalšího. Slyšíme sice strašení a dezinformační vtipy, že před každým pohlavním stykem bude potřeba podepsat vytištěnou smlouvu, ve skutečnosti k tomu ale nic nesměřuje. (Ani v tom mýty opředeném Švédsku, kde se již lidé údajně zcela přestali rozmnožovat.) Jedná se maximálně o jednu otázku a odpověď navíc hned vedle: „Máš kondom?“

Dovedete si dnes představit, že by přes nějakou agenturu prošla reklama, v níž vás ke značce cigaret lákají sloganem: „Foukni jí kouř do obličeje,“ a všichni tomu porozumíme jako správnému začátku flirtu? Takové reklamy se běžně dělaly v 50. a 60. letech a o tom, jak sexistický to byl průmysl, vypovídá skvěle seriál Mad Men.

cigars 5

Když dnes přicházejí zprávy, že na Wall Street se ženy hůře dostávají do vyšších pozic, protože se muži bojí sjednávat si s nimi osobní – byť pracovní – schůzky, aby náhodou nebyli obviněni se sexuálního obtěžování, vypadá to na první pohled, že vlna MeToo zašla moc daleko. Žijeme prý v atmosféře strachu, bojíme se navzájem oslovovat a trávit spolu čas. Jenomže problém je spíš v tom, že zrovna makléřské prostředí na Wall Street bylo vždy extrémně sexistické a muži opojení penězi, mocí a kokainem se zde dlouhodobě chovali příšerně. Jenom dřív byly ženy kvůli kariérnímu postupu nucené snášet hodně. Teď, když se nebojí promluvit, je najednou jejich vina, že se do rozhodovacích pozic nedostanou. Není snad naopak jedinou rozumnou reakcí mužů nechovat se jako kreténi? Nesníží se právě tímto počet oznámení o nevhodném chování? Nebo snad někdy nějaké ženě v práci prospělo, že si stěžovala na obtěžování či přímo zneužívání? Ne, prakticky vždy tento krok vede k tomu, že musí dané prostředí opustit, a jen někdy se dočká alespoň nějaké satisfakce u soudu.

3440

Zatímco na burze by mělo být snadno rozlišitelné, co je osobní a co pracovní schůzka, v Hollywoodu je to někdy obtížnější. Filmaři mezi sebou obecně udržují mnohem osobnější vztahy, byznys je často spojený s osobními sympatiemi a dlouhodobějšími známostmi na hranici intimity. Právě zde potom vybublávají na povrch ty nejhorší případy, kdy se lidé diví, jak to, že herečka léta nic neřekla, když přitom s daným producentem nebo režisérem natáčela a vídala se osobně i dávno poté, co mělo proběhnout něco traumatizujícího. Natáčení filmů je něco podobného jako letní tábory s letními láskami. Někdy vzniká i jakési komunitní, rodinné nebo sektářské prostředí, jehož vnitřní dočasná pravidla je těžké zvnějšku chápat. Ale nakonec k rozpoznání toho, co bylo špatně, stačí velmi jednoduché kritérium – řekl někdo ne a ten druhý pokračoval?

Důvody, proč to nerozpoznáme ihned, vycházejí i z toho, že velká část dosavadní popkultury je nasáklá motivy „legračního svádění“ a prototypy „roztomilých darebáků“. Ve sci-fi sáze Star Wars si Han Solo dovoluje k princezně Leie věci, které nám dnes přijdou jako obtěžování. Celé je to obhájeno tím, že Leia přece nemůže věnovat svůj cit Lukovi, neboť jsou, jak se ukáže později, sourozenci, a jedinou další hlavní mužskou postavou, která má nějak propracovaný charakter, je právě Han. Navíc Hanova odpověď na Leino vyznání: „Miluji tě,“ větou: „Já vím,“ je ve svém cynismu ohromně vtipná a zapadá do logiky uzavřené trilogie, v níž bylo vše předem dáno. Dobro zvítězí, otec a syn se smíří a musí tu být také jeden heterosexuální páreček, který bude plodit děti, aby mohlo být pokračování.

MV5BMDljMmIzYWUtZTkwMy00YzU3LWJhMDEtMzkwYTdhZWRhNDY2XkEyXkFqcGdeQXVyNjUxMjc1OTM. V1 SX1777 CR001777755 AL

Han Solo se 70. let je prostě odrazem tehdejší atmosféry, rockových rebelů, surfařů a motorkářů, kteří kašlou na společenské konvence. Fascinující je, že jsme to pak necelé čtyři desítky let naopak začali brát jako normu a konvenci – chovej se trochu drze a budeš mít úspěch. Přitom tu nejde o žádné „myšlení mimo škatulky“ ve snaze vytvořit jedinečný vynález nebo stvořit originální umělecké dílo. Jde jen o to použít druhou osobu jako účelový objekt k vlastnímu uspokojení. Han Solo sice Leiu miloval doopravdy, ale choval se tak, jako kdyby ne, a právě to se ukázalo být úspěšné.

Ne snad, že by nejhorším mužem v kinematografii byl Harrison Ford, ale ještě jeden příklad z jeho portfolia se hodí. V Blade Runnerovi, kde hraje lovce umělých lidí (replikantů), si dovolí hrubými gesty, natlačením na zeď a přidržením políbit Rachel, která ho vzrušuje a o níž ví, že nejde tak úplně o člověka. Tato scéna není jednoduše odporná, je v ní kus „staromódní romantiky“, detektivky drsné školy z 30. let, zároveň je v ní i viditelný žánrový posun. Jedná se o sci-fi a detektiv si o ženě opravdu může myslet, že jde hlavně o objekt, o stroj na rozkoš.

MV5BMTYxMTMxOTY5NV5BMl5BanBnXkFtZTcwMDU3NDU4Mw. V1 SY1000 CR0014991000 AL

Celý příběh pak tematizuje a problematizuje lidství – mají replikanti duši, máme právo se k nim chovat jako k otrokům? A kdo určuje pravidla, kdy někoho nechápeme jako člověka? Co jsme to za muže, když dokážeme ženy považovat za jakési roboty, kteří se mají podřizovat našim příkazům? Detektiv Deckard chce Rachel zachránit, ale předtím se jí musí zmocnit a ponížit ji. Je to ukázka toho, že i v budoucnosti budou muži hledat způsoby, jak se k ženám chovat majetnicky a účelově.

Posuny v populární kultuře ale nastaly také už dávno. Od 90. let jsou třeba disneyovky pro děti výrazně emancipované, hrdinky si vybírají své partnery svobodně a často nad nimi mají lehce intelektově navrch – viz hlavně snímky z poslední dekády jako Princezna a žabák, Na vlásku nebo Ledové království. Princezny už nepotřebují zachraňovat, nemusí se pro lásku obětovat. Snažit se musí oba dva, oba se musí trochu změnit, oba musí mentálně dospět. Máme se tedy z čeho učit. Ani malé holčičky už tolik nebaví koukat se na Sněhurku nebo na Šípkovou Růženku, které jen spí a čekají, až je někdo přijde políbit.

Pokud chcete varování, kam až může dospět špatný styl svádění a projevování zájmu v podobě špatných vtipů a stalkování, podívejte se na Jokera s Joaquinem Phoenixem. Nechcete být jako on a nechcete být ani jedním z té opilé partičky ve vlaku, kteří obtěžují mladou cestující. Zemřít by měli všechny tyto typy mužů. Ne proto, že je budeme střílet a zavírat do blázinců. Stačí, když zemřou v nás.

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account