Systémové upozornění
Hlavní informace
ve-stinu-ceske-apokalypsy

Na sklonku reálného socialismu, v němž probíhala marná „přestavba“, byli obyvatelé tehdejšího východního bloku zásobováni nekonečnými filmovými a televizními obrazy úpadku civilizace i hroutícího se přírodního ekosystému. Aktuální „environmentální žal“ související s klimatickou krizí a globálním oteplováním měl tedy svého předchůdce již zhruba před čtyřiceti lety.

Tehdy bylo tématem jak znečištění ovzduší, půdy a vody, tak hrozba jaderné války, na niž pak navázala paranoia a tutlání havárie v Černobylu. Neustále se mluvilo o zbrojení „imperialistického Západu“, kdy se socialistické musejí jen adekvátně „strategicky jistit“, což vedlo ke globálnímu stádiu „overkillu“. Aby se zakryl větší černobylský problém, muselo se v televizních zprávách zmiňovat množství různých drobných poruch jaderných elektráren v západních zemích.

V kinech a televizi rovněž běžely filmy o dopadu atomových bomb v Japonsku, jako byly Děti z Nagasaki (1989) či Černý déšť (1989). Černý pirátský videotrh s videokazetami přinášel velké množství zakázaných postapokalyptických filmů typu Terminátor, Šílený Max a Útěk z New Yorku a jejich béčkové varianty. Vycházelo velké množství knih o ohrožených živočišných druzích a tehdejší generace vyrůstaly s tím, že planeta bude v budoucnu nesmírně ochuzená v biologické rozmanitosti.

Paradoxní je, že československá kinematografie se přímým obrazům zkázy vyhýbala. Rozklad je všude, ale nesmí nastat apokalypsa. Katastrofa se možná odehraje v budoucnosti, kdy už nebude existovat Československo a socialistický blok. Za katastrofu ani nebudeme moct „my“, ale „ti druzí“.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account