Systémové upozornění
Hlavní informace
osobni-profil

Narodil jsem se v roce 1980 ve Znojmě a jako teenager byl fanouškem skupiny 2Unlimited a Stevena Seagala. Vystudoval jsem Teorii a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě v Brně. Od té doby se datuje moje láska k maďarským, íránským a tchajwanským existenciálním dramatům.

Vysokou školu jsem studoval skoro osm let, přičemž pět let z toho jsem už pracoval v různých médiích, takže jsem nedokázal dopsat diplomku a pak mi po jejím dopsání zase nešlo psát disertačku. Film jsem začal studovat spolu s filosofií, ale studia na tomto oboru jsem nikdy nedokončil.

Jsem pouhý chabý magistr, který nicméně zažil kopernikánskou revoluci a kvantový skok v oboru, jemuž se dříve říkalo „filmová věda“. Chvíli jsem přemýšlel o akademické dráze, případně jejím skloubení s popularizační publicistickou činností, a nakonec se z toho stala kariéra recenzenta, který píše divně jinak. V Hyde Parku na ČT24 jsem prohlásil, že jsem „neoformalista“, což přítomného moderátora Daniela Takáče vykolejilo po zbytek přenosu. 10728Vykolejilo to později i jiné lidi, kteří vědí, že neoformalista zas tak úplně nejsem.

Od roku 2000 jsem publikoval v různých studentských periodicích (Sever.cz na FSS, Filmových listů na Letní filmové škole), potom působil v několika internetových časopisech (Inzine, Filmpub, Filmweb, Moviezone, Renaultrevue) a přispíval do několika alternativních kulturních občasníků (Živel, Tamto, Film a doba) nebo věstníků (Metropolis).

Na moje počátky mělo největší vliv pošťouchnutí od mého pedagoga Jaromíra Blažejovského, potom spolužáka Jakuba Macka (nyní sociologa) a vlídné přijetí od Ivana Adamoviče. Pak si mě díky diskusnímu serveru Průvodce.cz (později Okoun.cz) všimli publicisté František Fuka, Tomáš Baldýnský a Alena Prokopová, a díky nim jsem se dostal k dalším příležitostem. Od roku 2003 do roku 2008 jsem byl externistou filmového měsíčníku Cinema. Od roku 2005 do roku 2010 redaktorem časopisu Cinepur, kde jsem měl to štěstí být pod dohledem šéfredaktorky Heleny Bendové.

Od roku 2008 jsem nastoupil do redakce deníku Aktuálně.cz, kde jsem se potkal s editorem Pavlem Kroulíkem a hudebním kolegou Pavlem Turkem, kteří měli největší podíl na mém postupném, byť neúplném polidštění. V roce 2012 jsem přestoupil do redakce týdeníku Respekt, kam se mnou přišel opět Pavel Kroulík a Pavel Turek tu už byl jako předskokan.

V roce 2013 jsem dostal novinářskou cenu Křepelka za své nehynoucí zásluhy v interpretaci děl Marie Poledňákové, Jiřího Vejdělka a Avatara, jemuž jsem dal 100 %, což si ponesu až do hrobu. (Křepelku i Avatara.)

Mám krásný záznam v databázi neonacistických White Media („Zamindrákovaný retard, novinář z podřadného časopisu Respekt a Aktualne.cz. Protičeský bojovník proti rasismu, permanentně uráží a plive na národ a vlastenectví.“) a na Facebooku vzniklo několik bídně 

DSC2328spravovaných hate stránek, jejichž autoři mají málo kreativity a followerů, což mě mrzí. Pryč jsou časy, kdy jsem měl své stalkery, kteří mi roky psali pod články dlouhé a šťavnaté příspěvky. Doneslo se ke mně rovněž, že jsem postavou jedno intelektuálního pornografického románu, který dosud nebyl vydán, nicméně popularita Padesáti odstínů šedi dává jistou naději podobným dílům stát se bestsellerem.

Zdeněk Troška tvrdí, že mé recenze nečte, ale při odchodu ze studia Českého rozhlasu se výslovně odkazoval na to, že jsem nejlepším vykladačem jeho duše a díla. Filip Renč kdysi v telefonickém rozhovoru pro Český rozhlas tvrdil, že neví, jestli jsem chlapeček, nebo holčička, ale že mi rozbije hubu. Dnes tvrdí, že jsme „bratři v boji“ a že se na mé recenze vždy těší. Jiřina Bohdalová kvůli mně volala do redakce Respektu a výslovně žádala, abych vysvětlil, co jsem při hodnocení jejího výkonu myslel výrazem „neúnosné herectví“. Přítomný zástupce šéfredaktora, Marek Švehla, jí nedokázal odpovědět.

Byl jsem vyfocen na balkóně u Tomáše Třeštíka. Jedná se o můj prozatímní největší životní triumf, vedle toho, že mě několikrát zpovídal Hvězdný reportér. Byl jsem kdysi na intimní večeři s Míšou Kuklovou. Udržoval jsem osobní korespondenci s Danielem Landou. Občas mi v pozdních nočních hodinách píše květnaté esemesky režisér Robert Sedláček.

Nikdy jsem nenatočil žádný film, nikdy jsem nenapsal žádný scénář (bilanční příspěvky na Cenách české filmové kritiky se nepočítají), ale podílel jsem se na amatérském hororovém snímku Sysel smrti, pro nějž jsem vytvořil dlouhou kamerovou jízdu srovnatelnou s nejlepšími díly Orsona Wellese a Briana De Palmy.

Účinkoval jsem v dokumentárním filmu Dobrodruh Karel Zeman, kde říkám nedopečené abstraktní hypotézy. Dělám videorecenze pro AktuálněTV, kde se snažím neříkat „prostě“, „vlastně“ a „jakoby“ a pokouším se artikulovat. Postupně se to zlepšuje a časem budu minimálně stejně dobrý jako svého času Pavel Novotný v pořadu Prásk!.

Doposud jsem nenapsal recenzi na film, který jsem neviděl, nebo z něhož bych odešel v půlce.

 JRS6345


Web Ještě větší kritik, než jsme doufali dělám jako druhý projekt vedle webu Body-Test.cz, kde píšu o silovém tréninku a suplementech. V posledních dvou letech, kromě toho, že jsem filmový recenzent, se navíc mohu nazývat i „designérem doplňkové sportovní výživy“ a na otázku „Cos v životě dokázal ty?“ dávat lidem katalog s produkty. Kdysi jsem v jednom rozhovoru říkal, že mám dvojí život, trochu jako Clark Kent a Superman. Pak mi kdosi řekl, že jsem spíš jako Walter White z Breaking Bad, a musím uznat, že se to pravdě blíží víc.

Byl jsem nerd, before it was cool. A psaní o filmu je pro mě jediná šance, jak zkrotit svou ADHD, nebo co to vlastně mám.

Co jsem o sobě napovídal více v různých verzích se můžete dočíst zde.

Serióznější pojednání, jak chápu kritické psaní o filmu, si můžete přečíst zde.

bodytest

 

datova zurnalistika

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account