Systémové upozornění
Hlavní informace
co-vidime-u-neviditelnych-monster

Strašidelný snímek Neviditelný se donedávna v kinech promítal jenom pár dnů. Nyní, co se uvolnila karanténa, je možné ho znovu zhlédnout na velkém plátně. Jedná se totiž vedle Majáku, Slunovratu a Díry o jeden z nejoriginálnějších hororových filmů z poslední doby.

Traduje se, že nejlepší monstrum je to, které nevidíme. Jakmile nám ho tvůrci dotyčného hororu ukážou, málokdy překoná naši vlastní fantazii. Zkonkrétnění znamená dát tvar dosud neohraničenému strachu. Bojíme se prý víc, když nevíme čeho. V tomto smyslu je archetypálním místem strachu tmavý les nebo mezera pod postelí ve zhasnutém pokoji.

Tato definice „kvalitního hororu“, který dává prostor imaginaci, má však jednu vadu, a totiž tu, že horor nemusí a nemá vyvolávat jenom hrůzu, ale i odpor a znechucení. Horory nemíří pouze „nahoru“ do mozku, ale i „dolů“ do žaludku, nejsou pouze psychologické, ale mohou být i výrazně fyzické. Ostatně často vyprávějí o tom, co se může stát nepředvídatelného a nechtěného s naším tělem – třeba celá série Vetřelec metaforicky zpracovává strach z těhotenství.

MV5BNzU2NTBiODItMmZhZi00MTZmLWJkNDQtZjllZmE0MDk2OGQxXkEyXkFqcGdeQXVyNzI1NzMxNzM. V1 SX1777 CR001777751 AL

Horor tedy může zobrazovat monstrum či monstra, jak se mu zachce, i když panuje nepsané pravidlo, že ideálně třetinu až polovinu filmu monstrum přímo nevidíme a jeho přítomnost se projevuje pouze v náznacích. Často ani nechápeme jeho povahu a podstatu, netušíme, odkud pochází a co umí.
Do klasického panteonu monster, jako jsou upír, vlkodlak, mumie či zombie, patří i „neviditelný muž“.


Metonymická hrůza

Poprvé se objevil – což zní trochu jako protimluv – v roce 1933 ve snímku The Invisible Man režiséra Jamese Whalea, který měl do té doby na kontě třeba i prvního Frankensteina (1931). Samotná idea pochází z knihy slovutného H. G. Wellse proslulého díky Válce světů, Stroji času nebo Ostrovu dr. Moreaua.

Příběh o lékaři, který vynalezne sérum neviditelnosti a pak se musí skrývat před světem v malé anglické vesnici, chápe hlavního hrdinu jako génia, oběť i monstrum, přesněji jako monstrózní oběť vlastní geniality. Se zmizením hranic těla začnou mizet i hranice společenské morálky. Hlavní hrdina, zprvu v obleku, se zafačovanou hlavou a tmavými brýlemi, v jednu chvíli před našimi zraky zmizí, ale pak už může být téměř kdekoli. Neviditelnost magicky ovládne veškerý viditelný prostor a učiní ho kompletně nebezpečným. Můžeme sledovat pouze stopy, nikoli samotného hrdinu.

MV5BZTA2MzIwMTAtZDY3Ny00M2YyLWFkYjItNzNhMTljZTNiMThlXkEyXkFqcGdeQXVyNzI1NzMxNzM. V1 SX1777 CR001777999 AL

Jeho existence má čistě metonymický charakter, pouze ji odhadujeme na základě souvislostí a následků, když prásknou dveře nebo něco spadne na zem. Metonymický postup může většinou „odlehčit“ příliš drastické, pornografické, morbidní nebo jinak explicitní momenty právě tím, že střed dění přenese na jiný objekt na základě souvislosti. Například při operaci vidíme sestřičku s miskou, do které jsou odkládány zkrvavené nástroje.

V případě neviditelného monstra je ono přenesení nikoli méně děsivé, ale naopak více, protože právě stopa jeho existence potvrzuje naše podezření, že nevinně vypadající místo někdo okupuje, vidí nás, a přitom sám není viděn. Neviditelné monstrum naplňuje hlubokou lidskou touhu slyšet nepozorovaně cizí hovory, být přítomný v soukromí jiných, je ztělesněním našeho voyeurismu, který samozřejmě veřejně nepřipouštíme.


Další upgrade žánru

Nejnovější příspěvek do tohoto subžánru tvoří snímek Neviditelný 43letého australského režiséra Leigha Whanella, jenž se proslavil především scénáři pro první tři díly nekonečné série Saw a potom trilogií Insidious. Režijně se vyšvihnul až akční sci-fi Upgrade. Zde propojil osobní hororové a dystopické společenské vidění světa, kdy v budoucnosti technologie změní výkon našich těl k nepoznání. Změnou v Neviditelném oproti předchozím příspěvkům ke stejnému tématu není jenom to, že za neviditelnost nemůže žádné sérum a nejde tedy o biologickou přeměnu, ale nejnovější optická technologie, která umožňuje odrážet obrazy okolí.

Whanell zde zůstává na stejné úrovni pragmatičnosti a materiality jako u svých „mučících hororů“ a akčního filmu, v němž si z kyberpunku nevybral téma virtualizace reality, ale útrpnost přeměny jednotlivce a nakonec i bolestivý dopad této přeměny na ostatní. Neviditelnost zde není na úrovni magie, dematerializace a éteričnosti, ale čistě technologicky dosažitelným trikem, což vede k tomu, že i vzduch a prázdnotu najednou chápeme jako hmotné nebo jako něco, co má hmatatelné kvality.

MV5BNTM1MDkyOGItMTBlYy00ZTQ0LWIzY2EtMDNjNjYzNjk1YTI1XkEyXkFqcGdeQXVyNzI1NzMxNzM. V1

Podstatnou změnou také je, že ústřední postavou není zneviditelněný muž-šmírák, ale žena, která se stala obětí domácího násilí. Cecilii, jejíž jméno s latinským kořenem caecus odkazuje ke slepotě, ztvárnila „královna utrpení“, 37letá Elizabeth Moss, která se nejvíce proslavila seriály Příběh služebnice a Na jezeře. Moss, jež se sama označuje za velkou hororovou fanynku, patří k herečkám, které se nebojí vypadat na plátně ztrhaně, ošklivě a chovat se „šíleně“ natolik, až s nimi publikum může ztratit sympatie. Je v tom odhodlaná zajít hodně daleko, není jednoduše „kráskou v nesnázích“ ani onou bojovnou „final girl“.

Snímek se soustředí především na posttraumatický syndrom hlavní postavy, jíž se i ve zdánlivém bezpečí dostavují paranoidní pocity, že ji někdo sleduje. Přesněji, je si jista, že její bývalý přítel, domácí tyran a jinak geniální optický inženýr, nějak nafingoval svou smrt a vrací se ze „záhrobí“ zpět do života, aby ji přiměl zešílet.

Dostáváme se asi k nejvyšší úrovni filmového hororu, kdy se monstrem stává sama kamera a pohled na něco. Často se u sledování filmů neptáme, kdo a proč se dívá, neproblematizujeme, že kamera zastupuje jakousi druhou nebo třetí osobu, jež ovšem není v záběru a nikdo se k ní nevztahuje. Nyní si uvědomujeme, že těmi šmíráky jsme my všichni, kteří se díváme na filmy, v nichž se postavy nejen například svlékají, ale především v nich trpí.

MV5BYzI3YWIwNmYtYTE4Yi00NjNmLThiZDktYjBmMmVkMzJmY2NjXkEyXkFqcGdeQXVyNzI1NzMxNzM. V1 SX1522 CR001522999 AL


Patricharchální teror

Neviditelnost tu zastupuje jak samo diváctví obecně, tak specificky způsob, jímž se muži dívají na ženy ve filmových příbězích i v realitě. Intenzivně si s tím pohrával hlavně režisér Paul Verhoven ve snímku Muž bez stínu, jenž se v originále jmenuje Hollow Man, tedy spíše Dutý muž; a důsledně vzato člověk bez vnitřku. Mužskost se tu demonstruje jako čirý pohled, jemuž jako by chybělo tělo a orgány. Jak rychle pochopíme, právě tato průzračnost je největší maskou, protože nejenže mužský pohled proniká do soukromí jím vytoužených žen, ale nakonec i jeho neviditelný penis může zcela reálně ženu znásilnit.

U nynějšího Whanellova filmu, kde tolik nejde o sex a znásilňování, se dostáváme mnohem více k tomu, že zdánlivě neutrální pohled reprezentuje mužskou moc nad ženami, věcmi a prostorem. Vše lze ovládat a vším lze manipulovat, i veřejným míněním. Ve chvíli, kdy neviditelný tyran vloží Cecilii do ruky nůž, jímž právě někomu proříznul hrdlo v restauraci plné lidí, můžeme to číst jako klasický příklad sekundární viktimizace, tedy jak se z oběti učiní viník, což jsou například typické výroky typu „za domácí násilí si může sama, kdo ví, čím provokovala“.

MV5BYTE4ZjhjNzYtMTExYS00OGNmLThkMjctZGRjOTE3YzBmYzlhXkEyXkFqcGdeQXVyNzI1NzMxNzM. V1

Samozřejmě můžeme říct i to, že právě hororový film svým přeháněním ukazuje, jak může být kritika patriarchátu paranoidní – ve všem, i když se nic neděje, pořád vidí příznaky mužské nadvlády a dohledu. Dokud tu nebudou žádné podobné vynálezy umožňující neviditelnost, respektive transparenci či odrážení vnějšího prostředí na povrchu těla, nemá smysl mluvit o tom, že by snad jakýsi pomyslný mužský pohled měl už teď tak podrobující tendenci a sílu. K tomu je ale dobré připomenout, že patriarchální nadvláda se netýká jednoduše sexuálního aktu, ale i toho, jak muži určují ženám, co mají dělat se svými těly při těhotenství, jak se ve filmu děje právě Cecilii.

Všichni neviditelní avataři

Neviditelnost ve Whanellově filmu nabývá nového rozměru s ohledem na současný vývoj komunikačních technologií. Právě neviditelní hejtři, stalkeři, trollové a hackeři dokážou prostřednictvím virtuálních avatarů někomu zničit život, aniž by je někdo viděl nebo aniž by museli nést za své činy zodpovědnost. Přestože film netematizuje přímo používání sociálních sítí, je z něj patrné, že stejnými problémy nasákl i jeho vnější fyzický svět. Ostatně, většina monster z hororů představuje zvnějšnění vnitřních problémů a strachů. Ale málokdy bývají děsivé přímo principy (jako neviditelnost), spíše nás odpuzují samotné postavy s nějakým druhem znetvoření.

Celkově vzato je Neviditelný nesmírně podnětným snímkem k přemýšlení. Přímo jako filmová podívaná se drží silné sterility, studenosti a zčásti i abstraktnosti – především tak působí úvodní sekvence z futuristické vily. Postupně se ale děj přenese do malého domku na předměstí, což je vlastně méně očividné prostředí pro ohrožení, o to hůře působí narušení této domácí idyly.

MV5BZmUwODdiODUtN2FlMi00YWI3LThkOTUtYjA4ZDM5Mzc3MTExXkEyXkFqcGdeQXVyNzI1NzMxNzM. V1

Stejně jako u Upgrade se ale ani v tomto snímku Whanell nezabývá kompletní vizí světa. Neviditelný se navíc odehrává jen ve velmi blízké budoucnosti. V tom zůstává poněkud staromódní, že u něj sci-fi znamená víceméně jen existenci jediného vynálezu, aniž by uvažoval o kompletní přeměně společnosti. Fyzické střety neviditelného muže s ostatními lidmi někdy mají nápaditost, téměř i černý humor, občas se ale propadnou k až nechtěné komičnosti. Finále pak nutně musí přejít k souboji mozků než k samotnému brachiálnímu násilí. I v tomto Whanell nechává hororový žánr vyvíjet se k něčemu sofistikovanějšímu.

Neviditelný tak pomalu rozvíjí možnosti moderní filmové hrůzy jako i jiné snímky společnosti Blumhouse Production. Většině lidí se asi ale zapíše do paměti jen tím, že zobrazuje s takovou naléhavostí stavy oběti domácího násilí.

Hodnocení:
pozitivní

bodytest

 

datova zurnalistika

Neviditelný / The Invisible Man
HororMysteriózníSci-Fi
USA
, 2020, 124 min
Režie: Leigh Whannell
Předloha: H. G. Wells
Scénář: Leigh Whannell
Kamera: Stefan Duscio
Hudba: Benjamin Wallfisch
Hrají: Elisabeth Moss, Oliver Jackson-Cohen, Harriet Dyer, Aldis Hodge, Storm Reid, Michael Dorman


Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account