Padesát odstínů našedlé vanilky
- 10.02.2017
- Recenze
Z jisté matérie bič neupleteš. A když upleteš, tak nezapráská. A když zapráská, tak to není moc hezké na pohled. Co jiného může člověka napadnout, když zhlédne druhý díl sadomasochistického hitu Padesát odstínů... Tentokrát „temnoty“? A prosimváspěkně, když už jsme u toho, kde tam ta temnota byla, mohl bych ji vidět? Vždyť je to třetí slovo v názvu ještě nahodilejší než ve Slunce, seno, jahody, pár facek či erotika. Chvílemi tam nějaké rány padají, jsou tam i nějaké erotické scény a občas je to skoro tak legrační, jako by to byla záměrná komedie Slunce, seno, temnota.
Ale fakticky je to čirá, pustá šeď, bezdějová nuda, přešlechtěné porno, v němž chybí právě porno pasáže. Sledujeme hlavně konverzační mezihry, jimž scenárista věnoval tolik pozornosti, kolik už se tak dialogům v pornu věnuje. Že něco není v pořádku, dokládají i divácká hodnocení, která se pohybují (pod)průměrně kolem čtyř bodů z deseti možných. Samozřejmě je patrný velký rozdíl v hodnocení u mužů a u žen, ale to není překvapivé. Série Padesáti odstínů smutně dokládá, že „filmy pro ženy“ mají v Hollywoodu podřadné postavení.
Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.
Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.
Další články z této rubriky
-
Moderní fotr je hravý, byť poněkud outdated
Šlo se obávat, že výsledek bude horší. České romanticko vztahové komedie jsou černá díra filmařské kreativity. Muži a ženy se tu povinně musí chovat hloupě, aby bylo z čeho ždímat humor, protože zdejším tvůrcům obvykle nejde vymyslet scénář postavený na zábavné zápletce. Deníček moderního fotra má tu výhodu, že prapůvodně vychází z reálných zkušeností otce na rodičovské dovolené, což je motiv na české poměry dost nezvyklý. Blog Dominika Landsmana se stal v roce 2014 tak populárním, až se postupně přetavil v šest již fiktivněji stylizovaných knih.
-
Muž, který uslyšel
Publikum nového filmu Muž se zaječíma ušima si stěžuje na nesrozumitelnost, těkavost, nesystematičnost, přebujelou a prázdnou artovost. Těžko říct proč. Na novince režiséra Martina Šulíka není zmateného ani přehlceného vůbec nic. Devětapadesátiletý Šulík je nejspíš nejoceňovanější a nejplodnější slovenský režisér. V polovině 90. let minulého století vyhrál první ročník Českých lvů s poetickým podobenstvím Zahrada, dalšího Lva získal za sociální komedii Sluneční stát. Soutěžil na festivalu v Karlových Varech se společenským dramatem Cigán a jeho předposlední, tři roky starý Tlumočník vyhrál tři slovenská Slnka v sieti.
-
Zahraj to znovu, Gunne!
Před pěti lety to bylo fiasko. Studio Warner Bros. chtělo rozšířit své universum komiksových snímků a konkurovat tím úspěšnějšímu Marvelu. Hlavním cílem bylo dát dohromady Batmana, Supermana, Aquamana a Wonder Woman, aby se mohli stát Ligou spravedlnosti. Mezitím ale z hlediska stavby fikčního světa museli přijít s mezičlánkem – filmem o komiksových superpadouších, přesněji takovou béčkovou Ligou nespravedlnosti. Tuto úlohu na sebe vzal snímek Sebevražedný oddíl, kde se objevuje Joker a jeho děvče Harley Quinn, jež brzy dostala vlastní titul Birds of Prey.
-
Film Matky je o českých ženách, které mají vztek
Do dlouho zavřených českých kin vtrhly Matky. A matky. Matky jsou česká, možná romantická, možná komedie a matky stávající, nastávající i potenciální jsou její hlavní diváckou skupinou. Za první víkend snímek vidělo 50 tisíc lidí, a pokud situace vypadala všude jako v kině, v němž jsem byl já, tak převaha žen vůči mužům byla zhruba 20:1. Lze předpokládat, že pokud by nepanovaly postepidemické obavy, návštěvnost by byla klidně dvojnásobná.
Facebook komentáře