Systémové upozornění
Hlavní informace
transformeri-na-pomezi-geniality-a-stupidity

Série Transformers byla už od prvního dílu uvedeného právě před deseti lety brána jako důkaz naprostého kulturního úpadku. Celovečerní film vzniklý podle série hraček potvrzoval přesvědčení, že Hollywood se zdětinšťuje a že vyprávění se skládá ze součástek, které jsou jedna vedle druhé zároveň komerčním zbožím. Nešlo jen o ony „roboty“, kteří se proměňují v auta, ale zároveň nově i o reálná auta (nikoli už jen plastová nebo kreslená), mobilní telefony, počítače či konzumované nápoje. Rozlišit příběh od product placementu téměř nešlo. Ostatně i americká armáda tu vypadala dobře, tak jako v každém snímku Michaela Baye – od Skály přes Pearl Harbor až po Tajné vojáky v Benghází.

Transformers nám v reklamním sloganu sdělují, že jsou „more than meets the eye“, což se dá překládat a vykládat různě, od „něco více než zaujetí na první pohled“ až po „tohle váš zrak ani nestíhá sledovat“. U filmových Transformerů nejde zdaleka jen o to, že nám dávají „nahlédnout pod kapotu strojů“, ale i o to, jakou rychlostí se nám věci ukazují. Nutí naše oči přivyknout si na řádově vyšší rychlost při měnění obrazů, než bývá obvyklé. Je tu tolik rychlých záběrů, že podvědomě a nakonec snad i vědomě žadoníme, abychom všechny ty metamorfózy a složité akční piruety mohli vidět zpomaleně, což nám Bay nakonec dopřeje, opět měrou vrchovatou.

Čím se od sebe ale jednotlivé díly Transformers liší a skutečně můžeme v případě této série mluvit o primitivní zábavě? A proč Michael Bay stále ztrácí další příznivce?

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account