Systémové upozornění
Hlavní informace
na-strese-cucam-si-z-prstu-scenare

Na Jiřího Mádla jsem byl zlý už při jeho debutu Pojedeme k moři v roce 2014. Jedenáctiletý kluk v něm cosi točí na kameru a náhodou mu z toho vyjde hluboký příběh s velkým překvapením na konci, až na to, že není žádná šance, aby takový příběh mohl jakýmkoli způsobem vzniknout, pokud by chlapec nebyl úplný psychopat nebo celý film nevytvořil on, ale bůh. Přestože by si to mnozí přáli, nezrodil se nový zářivý talent ani noví Páni kluci.

A chtě nechtě musím být na Mádla zlý i kvůli jeho druhému snímku Na střeše. Vím, že mě to staví do opozice vůči většině, nicméně je jasné, že ji vlastně tvoří poměrně málo lidí. (Snímek má po dvou týdnech v kině 18 tisíc diváků, přičemž druhý týden zaznamenal silný pokles zájmu – až o 58 %.) Jiří Mádl je sice poměrně známý herec – jemuž navíc nejde upřít spontánní talent a sympatickou roztomilost –, ale jeho režijní počiny rozhodně nejsou typicky komerční díla. Spíše se pokoušejí o vyplnění formátu solidní artovky, jaké dělal od 70. let do 90. let třeba Karel Kachyňa. Jedná se tedy nikoli o debatu, zda nemáme přehnané nároky na oddechovou zábavu, ale o to, zda má Jiří Mádl dost scenáristického a režijního talentu na ambicióznější počiny. A zatím nic, co vytvořil, nepřekračuje stín pouhého nadšenectví.

Na střeše je komorní psychologické (napůl) komediální drama ze současnosti o bývalém učiteli v penzi, který se ujme vietnamského imigranta, jemuž hrozí deportace. Původně měl hlavní roli hrát 80letý Jan Tříska, jenž se ovšem den před začátkem natáčení zabil při pádu z Karlova mostu do Vltavy. Náhradu našel režisér v 79letém Aloisi Švehlíkovi, jenž už dlouho nedostal ve filmu velkou roli. Dlužno dodat, že kdyby se k nesmyslnosti scénáře dodal ještě Třískův herecký patos a macha, kterou trpěl v posledních letech, byl by film zřejmě ještě o něco nesnesitelnější. Se Švehlíkem mu zbývá přece jenom trocha humoru. Přechody mezi nerudností a šibalstvím profesora Rypara, jenž nemá žádné křestní jméno (a příjmení si vypůjčil od autora hudby snímku Reného Rypara), sice nejsou nijak zdůvodněné a působí, jako by šlo o dvě osoby, nicméně Švehlík zvládá obě polohy výborně. Jinak se ovšem o snímku Na střeše nedá říct nic jiného, než že je to vrcholná vycucanina z notně odumřelého prstu.

Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.

Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account