Systémové upozornění
Hlavní informace
kdo-je-tady-parazit

V Česku jsme dosud z oficiální distribuce znali v podstatě jenom dva jihokorejské režiséry – vyhraněně artového, minimalistického Kim Ki-duka (3iron, Luk, Čas, Dech, Pieta) a okázale manýristického Parka Chan-wooka (Oldboy, Nebohá paní pomsta, Komorná). Oběma jsou společné často extrémní náměty a otevřené záblesky násilí a sexu prokládané poetickými výjevy; nicméně pouze první z nich operuje s minimálními rozpočty a jeho filmová řeč má rysy samouka, zatímco druhý má vysoké náklady a bohatou výpravu a napodobuje kdekoho. Momentálně ale všechny přebil Bong Joon-ho se svým snímkem Parazit. Již nyní je na ČSFD hodnocený jako nejlepší jihokorejský film všech dob a nutno podotknout, že je i nejtypičtějším korejským filmem, který za dlouhou dobu vznikl.

Nejde zdaleka jen o způsob vyprávění a pestrou paletu stylistických prostředků. Parazit je film s několika zásadními narativními zvraty, po nichž nahlížíme předchozí děj výrazně jinak. Zároveň se tu velmi rychle střídají žánry od černé komedie přes sociální satiru až po thriller a téměř i horor. Je to film, jenž má jistou designovou eleganci, velmi dobře odsýpající tempo, skvěle vede diváckou pozornost a dovede zaskočit nečekanými zápletkami. Čím je ale tento překvapivý vítěz letošních Cannes a jeden z největších favoritů na Oscara za neanglicky mluvený snímek tak totálně korejský a zároveň originální?

Parazit je něco jako u nás Obecná škola, Kolja a Pelíšky dohromady. Jednak jsou tu dvě rodiny. Ti bohatí se jmenují Parkovi, chudí Kimovi – Park a Kim jsou přitom dvě nejčastější příjmení v Koreji. Kimovi se lstí infiltrují do domu k Parkovým, když jednotliví členové rodiny předstírají, že nově příchozí nejsou navzájem příbuzní, jen známí. Korea je zemí, která velmi lpí na rodinné soudržnosti a také na konexích a doporučování známých k práci. Obě dvě rodiny mají dvě děti, chlapce a dceru. Jedna rodina žije v suterénním, tmavém a plesnivém bytě, druhá v luxusní patrové vile prosluněné díky velkým oknům do privátní zahrady.

V celém snímku se tematizují klíčová sociologická a demografická data – Jižní Korea je zemí s mimořádnou hustotou obyvatelstva, a zároveň zemí, která má jedno z nejvyšších HDP na světě. Přitom je tu v rámci OECD (tedy těch nejvyspělejších světových zemí) také největší podíl chudých lidí – zhruba 15 %. Sociální kontrasty jsou proto obrovské, pročež film na nich staví hlavní konflikt.

MV5BYTdmMzk5ZjMtODU3OC00OTliLTg1MmUtYjQ3ZGY1MDEyNTkyXkEyXkFqcGdeQXVyNDE5MTU2MDE. V1

Jižní Korea má také nejrychlejší internet na planetě a druhé nejlepší zdravotnictví na světě. Proto je tak významný motiv, že Kimovi nemají doma pořádný přístup k internetu, a proto je tak zásadní strašit infekčními chorobami v domě Parkových. V Jižní Koreji mají školáci rovněž jedny z nejlepších výsledků ve srovnávacích testech s ostatními zeměmi OECD, ale zároveň má téměř každé dítě, jehož rodiče jsou aspoň trochu majetní, několik učitelů na doučování a kvůli přísným přijímacím zkouškám už na střední školy tady statistiky vykazují nejvíce sebevražd nezletilých na světě. Stejně tak celý školský systém produkuje obrovské množství převzdělaných absolventů vysokých škol, kteří nemají šanci najít práci. Právě o doučování a o nezaměstnanosti vysoce kvalifikovaných lidí je úvodní část Parazita.

Pro Korejce, kteří stále více opouštějí tradiční buddhismus a konvertují ke křesťanství, je rovněž typická zvláštní posedlost západní kulturou – touhou mít věci ze Západu, žít západním stylem a reprodukovat jeho prostředí, používat angličtinu a anglicismy v korejštině, být už spíše „bílý“ než „žlutý“, udržovat tempo s technickým vývojem a jediné, co si ponechávat z vlastní kultury, je obliba domácí kuchyně.

MV5BNGMwZGE2ZjYtNWQ3OC00NGUxLTkzMzQtYjdmMTQ1MTYxMzE0XkEyXkFqcGdeQXVyNzIwNDA4NzI. V1 SY1000 CR0015001000 AL

Opět, všechny tyto motivy hrají v Parazitovi svou roli. Nic z toho není využíváno nijak mechanicky a okázale, takže to zbytečně nebije do očí, ale pohání to celý příběh. Postavy jistě nejsou úplně schematické a víceméně každá překvapí nějakým odkrytým tajemstvím či nezvyklou polohou a vývojem, ale zároveň jsou všechny ohromně typické, žádné výsostné lidské originály. Film samozřejmě hodně pracuje se sociální předurčeností a zdůrazňuje, že prostředí formuje člověka víc, než si dovede připustit, a že jsme spíše produktem sociálních sil a tlaků než osobnostmi se svobodnou vůlí. Což je, mimochodem, něco, v co Korejci věří mnohem více, než je zvykem u nás či na Západě.

To se odráží i v žánrové mozaice snímku – protože i postavy jsou mnohem více určovány právě nastaveným či nově se objevujícím žánrem než nějakou hlubinou identitou a integritou. Toto střídání není obvyklé v americké nebo evropské kinematografii a může nás občas překvapit, jenomže pro Korejce je to způsob, jak si užít více zábavy za jedny peníze, tedy dostat více žánrů najednou a střídat je rychle, aniž by se zničilo nebo rozmlžilo celkového sdělení. Bong Joon-ho je trochu komerčně hollywoodský, trochu evropsky umělecký a do toho lehce korejsky ztřeštěný. Je to mix, na nějž nejsme tolik zvyklí, ale neudělá se nám z něj špatně. Bong (česky bychom toto příjmení měli číst Pon) se snaží říct hodně věcí najednou, ale ne nesmyslně nebo překotně.

MV5BYTNhZWQ4ZTUtMWRmMS00NjVkLTg0YzItNzc4N2RkNjUyN2U3XkEyXkFqcGdeQXVyNzAwMTc4OTY. V1 SY1000 CR0015001000 AL

Kimovi se možná chovají jako paraziti v domě Parkových, ale je zjevné, že společenský organismus zde stojí na symbióze nositele a parazitů. Být parazitem není nutně negativní, ti nahoře svým způsobem chtějí být klamáni a nevadí jim být trochu zneužíváni, pokud se jinak zachová celkový status quo a role se neprohodí, k čemuž nikdy nedojde, leda přes mrtvoly. Navíc oněch parazitů je tu více, žijí i v hlubších vrstvách. Celý dům o několika podlažích slouží jako přehledná metafora stratifikace společnosti.

Přitom těžko říct, zda se ono rozdělení týká nějak symbolicky rozdělení Koreje na Jižní a Severní. Nezdá se, že by „lidé ze suterénu“ byli těmi, kteří jsou ideologicky indoktrinovaní nebo ztracení. Do určité míry se chovají mnohem kapitalističtěji a dravěji než pohodlní Parkovi, kteří jsou spíš aristokraté než tvrdí kapitalisté. Jistě, je tu téma hladu a ujídání zásob bohatším, ale těžko v tom vidět jednoduché politické stanovisko. I posílání signálů zašifrovaných v morseovce není jednoduše voláním o pomoc Seveřanů k Jižanům, byť v tom tuto metaforu můžeme spatřovat. Jihokorejská kinematografie tematizuje rozdělení a odloučení neustále, takže už vlastně není jasné, zda jde o hluboký národní smutek, klišé nebo jen nepříznačný vehikl děje.

MV5BNmIxYjQ0OGMtYzUzMC00MjhlLTg1OTUtNTU2NTQ3NjE5ZjYyXkEyXkFqcGdeQXVyNzAwMTc4OTY. V1 SY1000 CR0015001000 AL

Bongovi se daří nejenom donutit nás fandit Kimovým natolik, až to občas vyvolává potlesk během promítání (sám jsem ho dvakrát zažil) – ať už se zbaví protivné hospodyně pomocí alergenních broskví nebo se plazí po zemi pod stolem a gaučem, aby je Parkovi neviděli. Nechá je občas i říkat báječně vtipné věty typu: „Já bych taky byla tak hodná, kdybych byla tak bohatá. Ne, byla bych ještě hodnější!“, což zní jako opilecké moudro, ale je v tom i hluboká pravda.

Parazit rozhodně není rafinovaný film plný dvojznačností. Vše podává názorně a bez zbylého tajemství. Je velmi komfortní na sledování a vlastně vůbec neodpovídá tomu, co považujeme za náročnou podívanou. Ale přitom ho nikdy nemůžeme brát jenom jako oddechovou komedii. Na to řeže a bodá moc hluboko.

Hodnocení:
pozitivní

bodytest

 

datova zurnalistika

Parazit / Gisaengchung
DramaKomedieThriller
Jižní Korea
, 2019, 132 min
Režie: Bong Joon Ho
Scénář: Jin Won Han, Bong Joon Ho
Kamera: Kyung-pyo Hong
Hudba: Jaeil Jung
Hrají: Kang-ho Song, Yeo-jeong Jo, So-dam Park, Woo-sik Choi, Sun-kyun Lee, Seo-joon Park, Ji-so Jung


Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account