Systémové upozornění

Filtr

139
Hlavní informace

Transformeři na pomezí geniality a stupidity

26.06.2017
Recenze

Série Transformers byla už od prvního dílu uvedeného právě před deseti lety brána jako důkaz naprostého kulturního úpadku. Celovečerní film vzniklý podle série hraček potvrzoval přesvědčení, že Hollywood se zdětinšťuje a že vyprávění se skládá ze součástek, které jsou jedna vedle druhé zároveň komerčním zbožím. Nešlo jen o ony „roboty“, kteří se proměňují v auta, ale zároveň nově i o reálná auta (nikoli už jen plastová nebo kreslená), mobilní telefony, počítače či konzumované nápoje. Rozlišit příběh od product placementu téměř nešlo. Ostatně i americká armáda tu vypadala dobře, tak jako v každém snímku Michaela Baye – od Skály přes Pearl Harbor až po Tajné vojáky v Benghází.

Transformers nám v reklamním sloganu sdělují, že jsou „more than meets the eye“, což se dá překládat a vykládat různě, od „něco více než zaujetí na první pohled“ až po „tohle váš zrak ani nestíhá sledovat“. U filmových Transformerů nejde zdaleka jen o to, že nám dávají „nahlédnout pod kapotu strojů“, ale i o to, jakou rychlostí se nám věci ukazují. Nutí naše oči přivyknout si na řádově vyšší rychlost při měnění obrazů, než bývá obvyklé. Je tu tolik rychlých záběrů, že podvědomě a nakonec snad i vědomě žadoníme, abychom všechny ty metamorfózy a složité akční piruety mohli vidět zpomaleně, což nám Bay nakonec dopřeje, opět měrou vrchovatou.

Čím se od sebe ale jednotlivé díly Transformers liší a skutečně můžeme v případě této série mluvit o primitivní zábavě? A proč Michael Bay stále ztrácí další příznivce?

Letní plážový klystýrek

16.06.2017
Recenze

Jít v roce 2017 do kina na Pobřežní hlídku a dívat se, jak se nám to na plátně všechno nově zpomaleně natřásá, vlaje a šplouchá, působí poněkud nesmyslně. Už jsme si to přece odkoukali a máme to jednou provždy za sebou. Hlavním tématem nového filmu je ale překvapivě otázka, proč jsme se vůbec na Baywatch dívali celá 90. léta. Okolo ní se točí celá zápletka i většina vtipů a využitých stylistických prostředků. Jako by se novodobou celovečerní Pobřežní hlídkou Hollywood ptal sám sebe, proč dělá remaky a kam až s nimi může zajít.

A v jistém ohledu dosáhl limitů možného. Snímek za 70 milionů dolarů (kde nejvíc musely spolknout honoráře herců a náklady na opalovací krémy a honoráře pro natěrače a natěračky opalovacích krémů) totiž během dvou týdnů v amerických kinech utržil jen kolem 50 milionů, což není dobré. Celosvětově se asi nebude jednat o propadák, ale zároveň je zjevné, že kulturní síla bývalého fenoménu Baywatch už notně vyprchala. Nakonec nepomohlo ani to, že hlavní role hrají Dwayne „The Rock“ Johnson a Zack Efron, jeden čtyřicátník a jeden stále-ještě-dvacátník, kteří potenciálně mohli přilákat generačně různorodé publikum.

Wonder Woman je jen poloviční zázrak

01.06.2017
Recenze

Čekání na první velký komiksový film s ženskou hrdinkou v hlavní roli je u konce. Z univerza nakladatelství DC přichází Wonder Woman, Amazonka a dcera boha Dia, která zásadně ovlivní vývoj první světové války. Jistě, že už se tu předtím prsila Pamela Anderson v béčkovém videofilmu Barbwire, Halle Berry mňoukala jako Catwoman v bizarním propadáku a Jennifer Garner byla ženský ninja v koženém oblečku jako Electra. V minulosti najdeme i jiné bizarnosti, jako je Sheena nebo Tank Girl. Jenomže žádný z těchto filmů nebyl připravován s dostatečnou láskou a počítalo se beztak spíš s mužským publikem. A žádný taky neměl výrazný kulturní vliv.

Cizinci ukrytí v mobilech

29.05.2017
Recenze

Italské komedie máme v Česku uložené v paměti hlavně jako něco, z čeho čerpal Zdeněk Troška při tvorbě Slunce, sena, jahod, facek a erotiky. Obecně se italské filmy, kupované do české distribuce, dělí na „vysoké umění“ (Fellini, Antonioni, Visconti či Bellocchio) a „lidové taškařice“ (různé ukřičené věci se Sophií Loren až po Maléry pana účetního a fackovačky Spencera a Hilla). Alespoň tak to může na povrchu vypadat. Chybí nám lepší divácké zázemí v běžné italské žánrové produkci (pokud vynecháme velikonoční biblické filmy pro televizi) i v tom „lepším mainstreamu“, kam spadá konverzační komedie Naprostí cizinci od Paola Genoveseho. Ta se v posledních týdnech stala překvapivým diváckým hitem menších městských kin. To se nepovedlo ani Robertu Andoovi s filmem Ať žije svoboda! a jediný, kdo má u nás podobnou návštěvnost, je Paolo Sorrentino se svou Velkou nádherou a Mládím.

Jenomže Naprostí cizinci nelákají na formální brilanci, opulenci a volně troušená moudra o životě. Sorrentino je příslibem kinematografického zážitku a požaduje od nás podřízení se režisérské vizi. Naprostí cizinci většinu lidí lákají jednoduše proto, že je zaujme zápletka: několik manželských párů se sejde u společné domácí večeře a pod vlivem okolností si zahrají hru na pravdu – doslova vyloží karty alias mobily na stůl a čtou si navzájem zprávy, které jim během toho večera přijdou. Nemají přece co skrývat, nebo ano? Klasický voyerismus nás nutí nahlížet do cizího soukromí a prožívat přitom vzrušení: Co by se stalo, kdybych byl/a podobné zkoušce podroben/a já?

Pátí Piráti z Karibiku překvapivě baví

26.05.2017
Recenze

Obvykle to bývá naopak. Existuje kniha nebo komiks, potom film a nakonec vznikne atrakce v zábavním parku. S Piráty z Karibiku v roce to bylo v roce 2003 poprvé naopak. Nejdříve existovala atrakce v Disneylandu, kde návštěvníci plují po lodičkách v jeskyni a všude jinde, a teprve potom vzniknul film. A do dnešního dne dokonce pět filmů. Piráti z Karibiku tak dali naději všem, že filmový příběh lze nakonec dopsat i k adaptaci Angry Birds nebo Tetrisu. Byl to tehdy odvážný počin, protože před ním se vinula série propadáků – filmy o pirátech byly prokleté již od 80. let kvůli snímku Piráti od Romana Polanského a krach Ostrova hrdlořezů v 90. letech potopil i celé hollywoodské studio Carolco.

Hlavouni Disneyho byli navíc zděšení, když viděli Johnnyho Deppa, který byl v té době spíše podivínským maskotem v bizarnostech Tima Burtona, a nyní s výrazně podmalovanými očními linkami vrávoral nepevným, opileckým a poněkud „gay vykrouceným“ krokem coby kapitán Jack Sparrow. Jenomže se stal zázrak – Piráti z Karibiku se proměnili v megahit a vrátili do velkorozpočtových hitů hned tři parametry, jež do té doby nebyly v kurzu: dobové kostýmy, špínu za nehty a v obličeji a čistou romantiku pro chlapce i dívky – pro jedny šermovačky a pro druhé čistou lásku.

Vetřelec: Covenant dovysvětluje, co nás ani nezajímá

17.05.2017
Recenze

Zdá se až neuvěřitelné, že uplynulo téměř čtyřicet let, co diváci ve tmě kinosálů poprvé uviděli Vetřelce a jejich srdeční rytmus, hladina obsahu žaludku i peristaltika střev se výrazně vychýlily od normálu. Na svou dobu nezvykle odporný film vyvolal v lidech prazákladní děsy: ženám zveličeně připomínal útrapy těhotenství a porodu, mužům zase evokoval představy, že i oni by mohli být znásilněni. Hlava vetřelce se inspirovala deformovanými potracenými plody, vzhledem penisu a zároveň vagíny plné zubů, která naopak může kastrovat. Celý vetřelec je pak podivným hydridem člověka, zvířete a stroje, nadaného kolektivní inteligencí „včelího úlu“. Kosmická loď budoucnosti ve filmu působí jako strašidelný gotický zámek či ponurá katedrála a venku se rozprostírá nekonečné prázdno, v němž vás nikdo neuslyší křičet – staří latiníci tomuto druhu děsu říkali horror vacui.

Série Vetřelců nyní čítá čtyři regulérní díly vzniklé v letech 1979, 1986, 1992 a 1997, dva neoficiální crossovery s Predátory (2004 a 2007) a oficiální mezičlánek a prequel – film Prometheus z roku 2012. Režisérovi Ridleymu Scottovi bude skoro osmdesát let a Vetřelec pro něj zjevně znamená životní lásku; téma, na němž může osvědčit své futuristické vizionářství a v případě Promethea a Covenantu i znalost dějin umění, neboť odkazy na dávná díla protkávají celý děj. Postupem času je pro něj méně důležité strašení, klíčovými se stávají otázky, které si pokládal i v Blade Runnerovi (kde operuje stejná nadnárodní korporace Weyland): Odkud pocházíme? Kdo nás stvořil? Jak jsme se vyvinuli? Covenant je film s nádherným plakátem, úžasnými uměleckými návrhy a několika obrazovými výjevy, které utkví v hlavě, ale Mirka Spáčilová mu dá nakonec 60 %. Ale nejen ona, jedná se zkrátka o film, který se v různých databázích drží sotva lehce nad průměrem. Většinu lidí nedokáže úplně zklamat, ale co tu vlastně chybí?

Íránský Klient rozehrává oscarové divadlo

12.05.2017
Recenze

Režiséru Asgharu Farhádímu se s psychologickým dramatem Rozchod Nadera a Simin v roce 2012 podařilo vyhrát Oscara za nejlepší zahraniční film. V Íránu, jeho rodné zemi, to vyvolalo asi takové oslavy, jako když čeští hokejisté vyhráli olympiádu v Naganu. Konečně si této země, jejíž snímky slaví již několik desetiletí úspěch na světových festivalech, všimli i v Americe. Když Farhádí letos získal druhého Oscara za drama Klient, vstoupil navždy mezi velikány světové kinematografie.

Kvadratura The Circlu

09.05.2017
Recenze

27letá Emma Watson, jež se snaží vymanit z hermionovské škatulky, patří k nejvyhledávanějším herečkám na internetu. Zapadá také do generace těch, kteří většinu svého života prožili na síti a ani si nevzpomínají, jaké to bylo bez ní. Obsadit ji tedy do role mladé ženy Mae, která začne pracovat ve velké technologické firmě a díky náhodě se stane globální online hvězdou, dávalo dost dobrý smysl.

Snímek The Circle bývá někdy označován za techno-thriller, jindy dokonce za sci-fi, často také za drama. Na thriller je tu ovšem málo napětí, na sci-fi příliš málo extrapolace a na drama málo charakterizace postav. V první půli jde ovšem o dobrou satiru a pohled do pouze zdánlivé budoucnosti, neboť skoro všechno se dnes už děje. Příliš mnoho lehkovážného sdílení osobních informací, dohled „Velkého bratra“ nad našimi životy a převaha velkých korporací nad státem a demokracií.

Uteč před bílou nadřazeností

02.05.2017
Recenze

Horor Uteč, který chvílemi přechází do komedie a satiry, je zatím asi nejlépe hodnoceným filmem roku a možná bude v poměru cena a výnosy zároveň tím nejvýdělečnějším. S rozpočtem ve výši necelých pěti milionů dolarů už vydělal skoro 200 milionů, a to zatím neměl premiéru v mnoha zemích. Osmatřicetiletý scenárista a režisér Jordan Peele, jenž se zatím proslavil především jako komik v seriálu Key and Peele, považuje příběh o černošském mladíkovi, který jede k rodičům své bílé přítelkyně, za velmi osobní, byť ne autobiografické dílo. Ještě aby...

Uteč připomíná, jak blizoučko a slizoučko k sobě mají horor a komedie, ale jeho cílem není, abychom se cítili lépe. Je sice natočené velmi lehkou rukou, ale natolik promyšleně napíná nervy a důsledně pracuje s mnoha rasovými stereotypy a žánrovými klišé, že nás nutí o prožitých emocích přemýšlet lehce nepříjemným způsobem. Co se s námi děje, když se díváme na film, v němž je hlavním hrdinou, obětí a nakonec i agresorem černošská postava?

Masarykův smutek po otčině

10.04.2017
Recenze

Film Masaryk je dnes převážně chápán jako kauza, nikoli dílo. Mluví se o něm jako o projektu, který pomocí fikané strategie využil udílení Českých lvů jako vlastní propagační kampaň. Podle počtu udělených sošek se stal křišťálově nejlepším českým snímkem všech dob, čímž předstihl Hořící keř a Je třeba zabít Sekala. Na letošním ročníku zvítězil i nad Antropoidem, Olgou Hepnarovou a Rodinným filmem, čímž porazil zároveň „Hollywood“ i „festivalový art“. Za první víkend celoplošného nasazení do kin na něj přišlo 96 tisíc diváků, což je nejvíce, co se kdy povedlo snímku, jenž vyhrál na Lvech hlavní ceny. V komerčním souboji pak porazil komiks Logan a nejnovějšího King Konga.

Pokles diváckého zájmu v druhém týdnu se pohybuje kolem magických 40 %, což je hranice, jejíž výrazné překročení znamená, že o filmu koluje špatná pověst nebo že se celkově vyčerpala jeho přitažlivost. Nicméně, téměř 210 tisíc diváků a téměř 30 milionů korun za první měsíc jenom na českém trhu je meta, o níž tvůrci mohli jenom snít. Jejich hlavní ambice prorazit s Masarykem ven na Západ (pod titulem A Prominent Patient) se však zatím nenaplnila. Při premiéře na festivalu Berlinale se vyrojily spíše pochybovačné až posměšné recenze, které snímek označují za zmateně vyprávěný a nechtěně komický kvůli své přehnanosti, a tím se jeho šance na případnou další distribuci ztenčují. Tolik rozporuplnosti volá po malé analýze, a to ze všech stran...

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account