Recenze

Ani nevím, jestli se mi někdy stalo, že bych na nějaký film tak radikálně změnil názor po druhém zhlédnutí. Svým způsobem za to mohla náhoda a omyl, nicméně v tom omylu bylo něco příznačného – dnes už člověk opravdu chvílemi neví, čemu se má smát, a čemu ne.

Přestože X-Meni spadají stejně jako Avengers pod vydavatelství a produkční studio Marvel, světy těchto filmových sérií se navzájem neprotínají. X-Meni sice začínali dříve (v roce 2000) ale doposud mají „jenom“ osm filmů (devět, když počítáme Deadpool), zatímco Avengers, kteří začínali v roce 2008, jich letos budou mít už čtrnáct (pokud zahrneme i Dr. Strange). A přestože se nezasvěcenému pozorovateli mohou všechny tyto komiksové filmy plést, rozdílů mezi těmito sériemi je hodně: od typu hrdinů a akcí přes vize možného konce lidstva.

Anglicky mluvený film ruského režiséra Ilji Najšullera nazvaný Hardcore Henry je údajně první celovečerák natočený komplet z pohledu očima hlavního hrdiny. Což není tak docela pravda, ale to nevadí, aspoň máme co rozebírat.

Americký film Kniha džunglí, který přichází do českých kin, opět posouvá možnosti počítačové grafiky. Ve vyobrazení trojrozměrného světa i živých tvorů překonává jak průlomový snímek Avatar, tak nedávné drama Pí a jeho život. Až magické je, jak diváka po pár minutách dokáže vtáhnout do dění.

Už dlouho tu nebyl tak drahý film, na nějž by šlo tolik lidí a který by vyvolal tak velké zklamání. Dvouapůlhodinový blockbuster Batman v Superman stál (i s reklamou) minimálně 400 milionů dolarů a pokud se na tržbách nedostane přes miliardu, způsobí dalekosáhlé problémy studiu Warner. Nejde tu však jen o obchodní úspěch, ale spíš o budoucnost komiksového žánru.

Těžko říct, jestli snímek Já, Olga Hepnarová označit za životopisný, protože v něm chybí řada informací, které by z něj činily konvenční životopis „od zrození do smrti“ nebo „od první inspirace k triumfu“. Každopádně je tento film dosud nejvýraznějším a nejpozitivněji přijímaným českým debutem nejen letošního roku, ale při pohledu zpět i několika předchozích let. 

O současné slovenské kinematografii toho v Česku moc nevíme a jako bychom ani nechtěli vědět. Dokonce i na atraktivně natočenou česko-slovenskou koprodukci Rudý kapitán se u nás chodí několikanásobně méně než na Slovensku. Nic nepomohla ani poměrně mohutná reklamní kampaň s plakáty, z nichž na nás zíraly tváře Oldřicha Kaisera a Michala Suchánka, a které nešlo – minimálně ve větších městech – minout.

Někdy se náhradníci osvědčí možná lépe než původně zamýšlený tým. Životopisný film o šéfovi počítačové firmy Apple Stevu Jobsovi s Christianem Balem v hlavní roli měl původně režírovat David Fincher. 

Báseň Polednice od Karla Jaromíra Erbena se vejde do jediné filmové sekvence, není to celovečerní příběh. Když Polednici zfilmoval v roce 2000 František Antonín Brabec jako několikaminutovou povídku, byla to pouhá ilustrace slov slavné básně. Bohužel kýčovitá, patetická a přemrštěná po všech stránkách. Bez ducha, napětí a přemýšlení, čím byla Polednice působivá kdysi a čím by mohla být působivá dnes. Snímek 26letého režiséra Jiřího Sádka a 30letého scenáristy Michala Samira si tyto otázky pokládá.  

S akční komiksovou víceméně–parodií Deadpool se mění pravidla toho, co je v Hollywoodu možné ukazovat a jakým způsobem se budou tvůrci napříště oslovovat cílové publikum. Ještě nikdy nevydělal tolik peněz film, který by byl tak sprostý, tak násilný, tak pubertální a tak sebereflexivní. Je to něco jako Michael Bay s mozkem: „Bad ass, smart ass, great ass.“