Systémové upozornění
Hlavní informace
17. 7. 2018
Glosa

Studená válka je studený film, černý a bílý. Člověk má pocit, jako by v něm pořád sněžilo. Šedesátiletý polský režisér a scenárista Paweł Pawlikowski už jednou udělal dílo ve zcela shodném duchu. Ida z roku 2013 byla jistým zjevením, cestou k prostotě výrazu, návratem k dobám slavné polské filmové školy (Wajdovi, Kawalerowiczovi a dalším). Když se v umění podobná formulka zopakuje, zavání to trochu manýrismem. Ale Pawlikowskému se ve Studené válce naštěstí podařilo udržet si dostatečnou střídmost.

26. 5. 2018
Glosa

Tento rozhovor vznikl původně pro časopis Instinkt (číslo z 28. května 2018). Jindřich Goth mé odpovědi použil jako výchozí materiál pro vlastní článek. Zde vám ho nabízím vám v nezkrácené formě. Text v Instinktu vyšel plně autorizovaný a doporučuju ho také ke čtení.

5. 5. 2018
Glosa

Tento text vznikl původně pro časopis Moje psychologie. Děkuju šéfredaktorce Báře Šťastné, že mě s tímto tématem oslovila a svolila k uveřejněn textu i zde. Na svém webu uveřejňuji malinko delší verzi.

15. 1. 2018
Glosa

Rozhovor o slovenské a české filmové kinematografii i kritice se mnou vedl Matej Sotník.

10. 10. 2017
Glosa

V nultých letech se fanouškovské záležitosti staly tím „nejprofláklejším a nejnudnějším mainstreamem“, říkají v rozhovoru pro rádio Wave Kamil Fila a Tonda Tesař. Příkladem může být tehdejší nástup komiksových adaptací. Kultovní filmy se prý přestaly točit. V Česku začal dokument vyvažovat hraný film, zabývající se pseudoproblémy. Oba filmoví kritici se v té době dívali hlavně na filmy z Asie.

4. 10. 2017
Glosa

Proč je Blade Runner považovaný za jeden z nejlepších filmů historie a mohl by Blade Runner 2049 být opravdu tak dobrý, jak naznačují první recenze? Táňa Zabloudilová z rádia Wawe v rozhovoru s filmovými publicisty Kamilem Filou a Tondou Tesařem rozebírala, proč původní film Ridleyho Scotta nepůsobí jako standardní hollywoodský projekt a jak přesně by mohl Denis Villeneuve, režisér sequelu s číslovkou 2049, akcentovat specifickou atmosféru kultovního scifi.

30. 8. 2017
Glosa

„Nolan je pro mě filmový teoretik, který přešel do praxe. Vidím ho jako člověka, který absolvuje semináře, důkladně všechno nastuduje a pak to převede do filmu,“ říká Kamil Fila. „Kdybych mu měl dát přezdívku, tak asi Studený Christopher, akademické dítě, které ženou dopředu jeho dětinské obsese,“ přidává se Vít Schmarc. „Většinou se to ale transformuje do velmi zajímavých obrazů. Málokdo dnes pouhým svým jménem dokáže ze svých filmů předem vytvořit událost.“ Rozhovor s filmovými publicisty se týkal nejen posledního snímku Dunkerk, ale celé filmografie Christophera Nolana.

2. 7. 2017
Glosa

Nemám na to, abych kompetentně zhodnotil, jestli francouzský snímek Příběh jednoho života (Une vie) odpovídá románové předloze Guy de Maupassanta. Stejně tak nedovedu dobře říct, jaké má tento film místo v dějinách francouzské kinematografie – zda zapadá spíše do té konzervativnější oblasti, vůči níž se progresivní kritikové vymezovali jako ke „zfilmovanému divadlu“, nebo jestli je to spíš modernější pojetí klasiky, jaké uváděli do chodu právě oni dřívější kritikové proměnění ve filmaře – François Truffaut, Éric Rohmer nebo Jacques Rivette. Na to jsem moc malý frankofil.

Jediné, čeho si dovedu všimnout na tomto filmu, který zabírá 27 let v životě jedné stále více chudnoucí baronky v 19. století, je to, že je natočený v téměř čtvercovém formátu. Tedy nevšiml by si toho leda slepý, otázkou ale je, jak to má na diváky působit a zda si to vlastně uvědomují naplno. Někomu to může vyhovovat v tom ohledu, že se podobný formát blíží nejpoužívanějšímu televiznímu poměru stran 4:3.

1. 7. 2017
Glosa

Předloni jsem ve Varech dostal boreliózu. Projevilo se to tím, že jsem usnul hned u prvního filmu, což se mi normálně stává až tak třetí den. Potom jsem usnul i u druhého filmu a bylo jasné, že něco není v pořádku, takže jsem šel do nemocnice a za dva dny mi dali jasnou diagnózu. Včera jsem se dost vyděsil, že přišla recidiva. Usínal jsem u prvního filmu. Tentokrát za to mohla nemoc zvaná pretenciózní artóza. Prostě – předstírané umění. Žádná borrelia, ale Amir Naderi, sedmdesátiletý režisér íránského původu, který se prý v životě hodně inspiroval italským neorealismem.

14. 6. 2017
Glosa

Následující text je výňatkem z rozhovoru pro rádio Wave, které se v červnu zaměřuje na televizní seriály. Dozvíte se, které jsou podle Kamila nejlepší a proč.

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account