Systémové upozornění
Hlavní informace
27.05.2020
Glosa

Doteď jsem úplně nechápal kouzlo podcastů. Ne, že bych nikdy žádný neposlouchal, ale nikdy jsem nezažil pocit, že musím poslouchat dál a dál. Až doteď, než jsem slyšel krimi sérii Pohřešovaná, kterou natočil Petr Hátle. Je to dost šokující, protože jeho dosavadní tvorba stála hlavně na obrazech, takže jeho dokumenty působily spíš jako fikční díla.

Více

02.05.2020
Glosa

Oficiální YouTube kanál Národního filmového archivu právě vydal snímek Hroch z roku 1973. Toto nepopsatelné dílo napsal a režíroval Karel Steklý, jenž jinak režíroval dva díly Švejka z 50. let a potom věci jako Slasti otce vlasti nebo Svatby pana Voka. Před dvanácti lety jsem k němu vyplodil následující komentář na ČSFD.

Více

29.04.2020
Glosa

Následující rozhovor vznikl pro internetový časopis IN!, vedla ho Helena Filcíková.

Více

27.04.2020
Glosa

Následující rozhovor pro Kinobox se mnou vedl v čase karantény Lukáš Král. Jak sám uvádí v titulku, dočtete se v něm (nejen) o epidemických filmech, zvláštním smutku, vlaku myšlenek a vitamínu D3.

Více

21.04.2020
Glosa

Unikátní událost letošních Oscarů. Poprvé se stalo, že jeden film získal nominaci na nejlepší dokument a zároveň na nejlepší neanglicky mluvený film, kde jsou obvykle jen hrané snímky. Země medu si odnesla i tři ceny ze Sundance festivalu, kde porotu zaujala nejenom jako dokument, ale i díky své výjimečné kameře.

Více

17.04.2020
Glosa

Artemio Benki (21. 4. 1966 – 15. 4. 2020) se narodil v Paříži, kde už ve třinácti letech začal pracovat pro rádio jako novinář. V osmnácti letech nastoupil do redakce časopisu L’Autre Journal, kde spolupracoval například s Marguerite Duras nebo Hervem Guibertem. V roce 1989 přijel poprvé do Prahy, aby zde pracoval na svém krátkém filmu o romských uprchlících. V roce 1992 se v Praze usadil a o dva roky později tu založil úspěšnou produkční společnost Sirena Film.

Jako režisér natočil několik krátkých filmů (My Land, 1993; Ostrov na střeše, 2001 a další), podílel se na povídkových filmech Měsíční údolí (1994, producent, autor námětu, spolurežisér) a Praha očima (1999, režisér – povídka Riziko).

Více

08.04.2020
Glosa

Lidé zůstávají v době epidemie doma a sledují filmy online. Počet předplatných roste službám typu Netflix, HBO, Amazon Prime i českému Aerovodu či Dafilms. Problém je, že za chvíli už budou filmotéky ohrané a nebude přibývat nová produkce. Stav řetězců kin po celém světě je v mnohem závažnější krizi. Každý zavřený týden pro všechna česká kina znamená ztrátu na tržbách nejméně 50 miliónů korun, přičemž náklady jako například na nájmy či zaměstnance jim zůstávají.

Více

31.03.2020
Glosa

Žánr tzv. zvířecích filmů má jednu z nejhorších pověstí. Příběhy o zvířatech, která většinou legračně mluví, se málokdy dočkají nějakého solidnějšího scénáře. Spíše je to odkladiště pro otrávené herce, kteří v nich musejí hrát po boku něčeho roztomile chlupatého. V raných němých filmech zvířata předváděla cirkusovou drezúru, zvláštní atrakcí pak byl jejich lov. V době nástupu zvukového filmu ve 30. letech se stalo nakrátko módou kromě tzv. žánru talkie (česky asi „mluvík“) dělat i psí filmy „barkies“ (štěkalíky), v nichž psi chodili po zadních v lidských oblecích a místo mluvení štěkali či něco kousali, přičemž někdo je předaboval anglicky.

  

Obzvlášť, když psi hráli gangstery, kteří po sobě střílejí z revolverů nebo si zapalují doutníky, neznamenal výraz psí dečky nikdy tolik věcí najednou. Samozřejmě tu do toho byli i nemluvící, nicméně jinak superinteligentní psi jako Rin Tin Tin, Benji nebo Lassie. Snaha polidšťovat zvířata ale existovala už od prvopočátků Disneyho tvorby. Přechod k plně mluvícím zvířatům však byl pozvolný. Ironicky s tímto motivem pracoval třeba postapokalyptický kultovní snímek ze 70. let Chlapec a jeho pes, v němž mladý Don Johnson putuje zničenou krajinou se svým mluvícím psem a hledá ženu, s níž by bylo možné mít sex za jídlo. Film končí happy endem, kdy oba jednu takovou ženu sní.

Více

25.03.2020
Glosa

Kauza s mluvčím Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Petrem Kukalem je klasickou pěnou dní v mnohaleté, v něčem i žabomyší kulturní válce. Problém je, že už se ujal narativ „nadaný básník byl vyhozen z práce za neškodný poetický článek“, což není na mnoha úrovních pravda. (K tomu jen rychlý přehled od Daniela Zemana a vyjádření Tomáše Konečného z FF UK za tímto článkem.)

Kukalův text s názvem Perské princezny bych neoznačil za vyloženě urážlivý ani slabomyslný, ale spíš „slabinosmyslný“, neboť autor u jeho psaní vzletně myslel něčím jiným. Petr Kukal by odteď ale každopádně neměl být ostrakizovaný, neudělal nic nelegálního. Jen prostě čím dál víc začal být karikaturou z Faunova velmi pozdního odpoledne. S touhle fází „mužského přechodu“ se každý musí vypořádat sám. Odchod z FF UK bude přesunem do jiného prostředí, kde se snad už nebude cítit tak „nevhodně stimulovaný“.

Více

13.03.2020
Glosa

Staré dobré infekční filmy i seriálové novinky. Na jaké nakažlivé trháky kouknout během karantény? O tom všem v posledním vydání magazínu Radia Wave Čelisti.

Více

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account