Systémové upozornění
Hlavní informace
jiny-svet-je-mozny

Dvoustránková rubrika časopisu Respekt Politika v nás je rámována slovy: „Každý týden klademe ty samé otázky občansky aktivním osobnostem, abychom zjistili, co z nich dělá politické lidi. Rubriku vymyslel německý týdeník Die Zeit, s jehož souhlasem tento formát rozhovoru publikujeme.“ V čísle 44/2020 přišla dost nečekaně řada i na mě.

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Aristoteles to říká správně. Jedině člověk je skutečně zoon politikon, nejen v tom, že společnost vyžaduje, ale že ji aktivně tvoří na více úrovních. Lidoopi k tomu mají náběh, zvláštní složité vztahy mají někteří kytovci, zcela podřízeni vyšší struktuře jsou mravenci a včely, bez vědomí vlastní individuality. Lidé jsou však zvířata zapuštěná už většinou svého bytí v nadstavbě přírody.

2. Který politický okamžik vás formoval (kromě sametové revoluce)?

Opoziční smlouva v roce 1998 – kdy vyšlo najevo, že dva ústřední rivalové si na konflikt jen hrají, a z české politiky zmizelo jasné rozlišení pravice a levice. Potom finanční krize v roce 2008 a následný „socialismus pro bohaté“. Tehdy jsem přestal být pravicovým liberálem a typickým voličem malých stran, které to „myslí dobře“.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Mlžení ohledně havárie v Černobylu. Oficiální lhaní, o kterém obyčejní lidé už věděli, že jde o lež. Žití v double-thinkingu za reálného pozdního socialismu bylo pro zvídavé a upovídané dítě dost palčivé.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Měl jsem k tomu náběh po brexitu. Věděl jsem, že se to může stát, ale překvapilo mě to. Drolení jednoty Evropy není dobré znamení.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Radikální levicové ideje – zavedení nepodmíněného základního příjmu, snížení pracovní doby na polovinu, zrušení daňových rájů, stoprocentní progresivní daň od určité výše příjmu, silnější regulace a možná i zestátnění firem typu Google, Amazon a Facebook či přechod na zelenou ekonomiku. U všech to znamená vést zpočátku debatu o proveditelnosti, ale poté i politické násilí v prosazení konkrétního plánu. Ty přechodové fáze mě děsí a vymykají se mé představivosti.

6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?

Když Jiřina Bohdalová volala v roce 2012 do redakce Respektu po mé recenzi na Vrásky z lásky a chtěla vysvětlit, co jsem myslel výrazem „neúnosné herectví“.

7. A kdy jste se cítil obzvlášť bezmocný?

Po sledování libovolné předvolební debaty s Donaldem Trumpem. Je zoufalství vidět, že někdo s osobností pětiletého rozmazleného fracka může mít takovou moc.

8. Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dal za úkol?

Snažil bych se strávit čas se všemi lidmi, s nimiž jsem dřív strávil nějaký čas, ať už jsme se měli rádi, nebo ne, a ať už se naše kontakty ztenčily z jakéhokoli důvodu. Rozloučit se s nimi, smířit se a obejmout se.

9. Jste raději pro, anebo proti?

Učím se být pro něco. Je to mnohem těžší, protože každé rozhodnutí má i své negativní následky.

10. Která politická přesvědčení jste hodil přes palubu?

Že všechno vyřeší věda a svobodný trh. Dokážou toho vyřešit hodně, ale bohužel ne ty největší globální výzvy. Bez mezinárodní politické solidarity jsme ztracení.

11. Mohl byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí?

Babičkám jsem dával pusu, i když volily KDU-ČSL. (KSČM nevolily nikdy.) Jinak si myslím, že je nemožné milovat někoho a žít šťastně s někým, kdo má odlišné politické názory a jiný vkus na filmy.

12. Už jste někdy ztratil přítele kvůli politice? A pokud ano – bude vám chybět?

V reálu jsem velmi smířlivý, takže asi neztratil. Jistě se ode mě odvracejí lidé, kteří mě neznají osobně, a připadám jim moc levicový. Přitom nejsem aktivista ani revolucionář. Spíš se snažím být myšlenkově otevřený něčemu, co jsem dřív ignoroval. Jsem z antikomunistické rodiny, ale zajímá mě, jakou podobu může mít levicová politika v budoucnosti. Když už gulagy, tak aspoň luxusní, plně automatizované a ve vesmíru!

13. Byl jste během školních let populární, nebo nepopulární? Co jste se z toho naučil politicky?

Jako přemoudřelý nerd a geek jsem si vyvinul strategii, že budu třídní šašek a občas dám někomu něco opsat. Větší přátelství se ale formovala až na vysoké škole. Ze školního prostředí jsem si jinak nevyvodil nic, kromě toho, že by školy měly vypadat úplně jinak.

14. Který politický názor vašich rodičů byl pro vás coby dítě trapný?

Můj otec měl třeba pocit, že když u nás neexistuje pravice a levice, že už nemůže existovat nikdy nijak. Neřekl bych, že to je přímo trapné, ale viděl jsem v tom rezignaci. Jistěže dělení politiky je složitější a dnes jako zásadnější vychází, kdo je konzervativec, liberál, fašista nebo socialista, a co si pod těmi pojmy představuje on a pak ti, co s tím jsou v konfrontaci. Ale obecně ta rozlišení mají důležitost. Nevyhraněnost je důvodem naší současné krize s ANO.

15. Kterého politika/političku jste v poslední době litoval?

Bohuslava Sobotku. Jak na něj to druhé individuum mířilo holí.

16. Který politik či politička by vás musel(a) požádat o odpuštění?

Necítím se tak významný, ani něčím ublížený. Kdybych byl matka-samoživitelka, tak Pavel Bělobrádek.

17. Který politik by měl mít větší vliv?

Bernie Sanders a Alexandria Ocasio-Cortez.

18. Kterou politickou frázi byste zakázal?

Všechna nacionalistická hesla. Kdokoli „first“. Ne, jedině „together“.

19. Co naší společnosti chybí?

Sdílená představa, že jiný svět je možný. Chybí nám kritické utopické impulzy. Ne žití v iluzi či bludu, ale mít úběžník lepší budoucnosti.

20. Který podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?

Nalezení vhodného životního partnera.

21. Jste součástí nějakého politického problému?

Jím maso, mléko, vejce, exotické ovoce či avokáda a bude pro mě obtížné se jich vzdát. I když budu muset.

22. Je stát muž, nebo žena? A prosím o důvody.

Raději bych institucím nepřisuzoval genderové charakteristiky. Měly by být co nejvíc neutrální, univerzální a inkluzivní.

23. Myslíte si, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?

Ideální je delší dobu vysvětlovat, proč vládnoucí strana hodlá něco učinit, a zajistit si legitimitu. Ale jinak ano. Většina lidí byla zprvu proti zrušení otroctví či proti volebnímu právu žen. Spousta lidí dokáže být i proti svým bytostným zájmům. Nejsem si jistý přesným číslem, podle mě je o dost nižší, ale vždy mě pobaví výrok Ivana Magora Jirouse, že „85 procent lidí jsou blbí jak hovno“.

24. Kterou knihu o politice by si měl každý přečíst?

Morálku lidské mysli od psychologa Jonathana Haidta. Nejlepší vysvětlení toho, proč někdo volí pravici, nebo levici, proč je liberální, nebo konzervativní, a jak je téměř nemožné se domluvit. Nicméně je to skvělý návod pro levicové liberály, jak si rozšířit svůj morální obzor a pochopit smysl tradic, komunity a posvátna. Haidt ukazuje, že levice za jistých podmínek může zvítězit, zatímco čistá pravice-libertariáni nemůžou nikdy, protože je 95 procent lidí pokládá za nemorální, a toto nastavení lidské mysli nejde změnit.

25. Čeho se bojíte – kromě smrti?

Že nezvládneme odvrátit ty nejhorší nevratné následky klimatické změny a naše děti budou žít v postapokalyptické dystopii.

26. Co vám dává naději?

Jednak ten citovaný poznatek a neprolomitelný axiom Jonathana Haidta. No a pak téměř každé setkání s mladšími lidmi. Jsou úplně jiní než moje generace a generace před nimi.

bodytest

 

datova zurnalistika

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account