Jenomže žijeme v éře nekonečného retra, naše současnost roku 2021 zdaleka není tou budoucností ze sci-fi filmů, ale zasněným vzpomínáním na dobu, kdy ony sci-fi teprve vznikaly. Z 80. let se stalo nostalgické období, kdy věci byly jednodušší a přitažlivé svou dětskou naivitou. V té době byli, zvláště na naší straně železné opony, dětmi skoro všichni – technologicky, znalostí jazyků, ekonomicky i politicky. Cokoli bylo ve stavu dětských krůčků a žvatlavosti. Lidé si angličtinu i němčinu spíš vymýšleli, než že by ji uměli, skutečný volný trh neexistoval a černý trh měl velmi divná pravidla, distribuce pirátských kazet nebyla sice legální a často se šířily filmy, které nebyly oficiálně povolené, ale nešlo o nějakou disidentskou nebo revoluční diverzi. Dokument Králové videa, jenž vznikl bez jakékoli státní podpory díky píli tří pamětníků a nadšenců, režiséra Lukáše Bulavy, scenáristy Petra Svobody a střihače Petera Pavlíka, to ukazuje s krásnou názorností a dokonale pointovaným vtipem.

Pirátské video jako fenomén existovalo od 70. let až do konce 90. let, kdy v normálních kapitalistických podmínkách konkurovalo oficiální videodistribuci tím, že filmy natáčené načerno v kinech skrytou videokamerou bylo pak možné vidět na pokoutně šířených kazetách dříve než za půl roku nebo za rok. Pak už přišlo stahování filmů z internetu a také zkrácení časového okna z půl roku a více na zhruba tři měsíce. Z dnešního hlediska je však téměř nepochopitelné, jak mohli tehdejší diváci opakovaně sledovat a za velké peníze (skoro za polovinu měsíčního platu) kupovat videokazety, které přinášely spíše abstraktní informaci o daném filmu než film samotný.

Vycházelo to z tehdejší celkové chudoby oficiální distribuce, která měla přísné kvóty na to, co lze promítat – kolik českých, ruských, bulharských a rumunských filmů, přičemž veškeré západní filmy podléhaly přísné ideologické prověrce a do kin se dostaly jenom ty, které nějakým způsobem kritizovaly kapitalismus a americkou zahraniční politiku. Občasné výjimky z tohoto pravidla jako Krotitelé duchů nebo Indiana Jones pak samozřejmě patřily k největším trhákům.

Dá se říct, že českému (a slovenskému) publiku byla upřena většina žánrové produkce a také „béčkové“ kinematografie se všemi akčními hrdiny, hororovými monstry i odhalenými těly v erotických thrillerech či pornografii. Videokazety tak zvláštním způsobem mixovaly přes sebe zakázané umění a komerční brak, aniž by je bylo potřeba rozlišovat. Vše se slévalo do jedné řeky onoho monotónního rychlodabingu. I zde se projevilo technické a kulturní omezení. Vyrábět titulky pro videokazety sice bylo možné, ovšem jednak hrozila jejich vizuální degradace k nečitelnosti při stáčení dalších kopií, jednak bylo zdejší publikum prostě zvyklé na dabing. A v 90. letech se klidně koukalo na filmy s oficiálními titulky z kin, které rychlodabér už pouze četl a nic nepřekládal.

Králové videa se snažili najít co nejvíce těchto utajených hrdinů vystupujících v poloilegalitě a zároveň požívajících status kultovních hvězd, jako byli Ondřej Hejma, Ondřej Neff, František Fuka, Petr Šaroch nebo Dana Hábová, kteří mají svůj život s překládáním svázaný dlouhodobě. Nezapomínejme ale, že tu byla armáda bezejmenných amatérů s různě legračními přízvuky a intonacemi a věnujme jim tichou vzpomínku.

Králové videa patří mezi nejlepší dokumenty minulého roku (osobně jsem pro ně hlasoval v dané kategorii na Cenách filmové kritiky a dal jsem jim přednost před snímkem V síti) a k jedněm z nejdůležitějších polistopadových dokumentů umožňujících pochopit předlistopadovou dobu. Je zvláštní, že autoři snímku k oné době chovají nostalgii, jíž aktéři filmu netrpí, ale naopak se od ní dnes z různých důvodů distancují.

Promítání na Králové videa | EDISON FILMHUB vždy ve 20 hodin.

pátek 19. 2.
sobota 20. 2.
neděle 21. 2.

pátek 26. 2.
sobota 27. 2.
neděle 28. 2.