Systémové upozornění
Hlavní informace
kdyz-jsi-stara-vrazda-musis-vrazdit

Krimiseriál Hlava Medúzy, jenž skončil minulý týden na ČT, se stal od prvního ze svých osmi dílů terčem posměchu za nesmírně hloupé scénáře. Skupina brněnských kriminalistů v čele s majorem Karin Kaplanovou v podání věčně očepicované a zakabátěné Jitky Čvančarové vyšetřováním vražd „utíná hady z hlavy mytologické Medúzy“, jak nám s okatou symbolikou naznačuje replika slavného obrazu Petera Paula Rubense, jež jim visí v kanceláři. Nejspíš už po těch osmi utnutích na Brněnsku žádné další vraždy nebudou.

SPM88a9b3 hla2

Policisté z daného týmu nechávají běžně pošlapávat místo činu desítkami osob, neumějí si zapisovat poznávací značky vozů, pozdě nebo vůbec je napadá využívat záznamů z pouličních kamer, nezabývají se stopami DNA, při výsleších se zapomínají ptát na rutinní, leč důležité věci a pachatelé jim sami snadno padají do náruče řízením náhody. Karin mívá jakési pseudo-mystické vize, které jsou úplně k ničemu a nikdy nevedou k odhalení jakékoli stopy. Ve vedlejší dějové linii pak Karinin bratr Erik simuluje ze složitých důvodů epileptický záchvat a kóma a lékaři na neurologii se tím nechají oblafnout, ačkoli by i primitivním vyšetřením okamžitě museli zjistit, jak se věci mají. Seriál se zkrátka zdánlivě odehrává v realitě 21. století, ale mentálně i procedurálně se nachází v hluboké minulosti.

Režisér Filip Renč, jemuž na kvalitě scénářů nikdy nezáleželo a vždy ho více zajímala akční dynamika kamery a střihu, tvrdí: „Jednotlivé příběhy jsou kombinací skutečných kriminálních případů a fikce autorů. Co se týká stylu vyprávění i hudební dramaturgie, rád bych obnovil atmosféru českých kriminálek ze šedesátých let. Jednoduchá, výrazná hudba, napětí, účelné dialogy, tajemná atmosféra a minimální barevnost obrazu.“

165090510 42bf63 672x378

Tato zbožná přání obnovit ducha téměř šedesát let starých filmů však od počátku naráží na to, že dnešní vyšetřovací metody nesmírně pokročily. Vývoj detektivních seriálů se posunul jednak k větší „vědeckosti“, kdy zjišťujeme, že je téměř nemožné provést dokonalý zločin a nezanechat po sobě stopy, což reprezentuje mnoho řad amerického seriálu CSI – Kriminálka Miami, New York nebo Las Vegas. Zde technologie vítězí nad psychologií a sledování těchto seriálů vytváří často i zavádějící obraz, jak rychle a efektivně pracují kriminální specialisté.

Druhý směr představují realistické, sociálně kritické seriály, pouštějící se hluboko do zkoumání osobního a společenského zázemí pachatelů a obětí – kořeny najdeme v severské škole kriminálek, ale navazuje na ně i řada amerických a britských sérií. Do toho se neuvěřitelně rozšířil audiožánr tzv. true crime podcastů, čili pořadů postavených na mluveném slovu a precizní práci s historickými prameny. Podcasty jdou daleko za hranice novinových černých rubrik a jde o mimořádně komplexní zpracování obecnějších fenoménů – chudoby, rodinné výchovy, školství, práce policie, soudů, médií i politiky. Náročnost podcastů co do množství informací jim přitom vůbec neubírá na atraktivitě.

Hlava Medúzy se snaží hrát si na 60. léta v současnosti a její jedinou vypravěčskou fintou je to, že pachatelem není nikdy ten, na koho padne první podezření. I kdyby byl jinak sebeprohnilejší a nesympatický, vrahem je vždy někdo jiný, méně nápadný. Tato práce s diváckým očekáváním by mohla být i napínavá, zábavná nebo dokonce poučná, kdyby motivace oněch druhých, nenápadných a upozaděných nebyly tak chatrně scenáristicky vykonstruované.

fi7s09blrgnch8xk

Vedlejším efektem této mechanické práce „uděláme vraha z někoho, kdo tak nevypadá“, je třeba to, že hned ve čtyřech případech jsou pachatelkami ženy vyššího středního věku, ony uštvané a ustarané maminky, do nichž zničehonic vjede ďábel, a proto brutálním způsobem umlátí někoho zcela nevinného tupým předmětem, až krev stříká na všechny strany. Statisticky vzato ale víme, že ženy se dopouštějí podobných činů zcela minimálně, případně vraždí jinak.

Ne, že by se snad kvalita krimi seriálů odvíjela od toho, nakolik je v nich vše dokonale realistické. Jde však o nezamýšlený syndrom typický pro mužské tvůrce, což se teď tolik netýká režiséra, ale scenáristy Petra Hudského, jenž stojí třeba za sérií Labyrint, adaptací ceněného románu Hastrman i strašlivými komediemi Celebrity s.r.o. a Dvojníci.

6763310

Žena v klimakteriu je pro muže natolik odpudivá tím, že ztratila fyzickou krásu a reprodukční schopnosti, že se jí automaticky přiřkne nenávist, ublíženost a nezkrotná žárlivost. Tyto ženy sice přitom nejčastěji trpí ve špatných vztazích, násilí nechají páchat na sobě a své problémy řeší alkoholem nebo antidepresivy, nicméně v českém krimi seriálu musí raději vraždit.

Jistě, i ve starých detektivkách Georgese Simeona neustále vraždí staré ženy a pošahané matky, ale to byl následek nepěkného vztahu autora s vlastní matkou. Myslet si, že u Hlavy Medúzy půjde o podobné hluboké trauma, by bylo přehnané – všechny chyby a nesmysly tu jdou na úkor pouhé řemeslné lenosti. Herečky středního a vyššího věku, jimž nezbývá, než tyto role brát, tak můžeme jenom litovat. Tedy až poté, co si odkašleme po záchvatech smíchu.

bodytest

 

datova zurnalistika

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account