Systémové upozornění
Hlavní informace
co-cte-jeste-vetsi-kritik

Následující text vznikl na objednávku časopisu Host, kde vybraná osobnost v každém čísle mluví o knihách, které právě čte, případně které ji nejvíce ovlivnily. V srpnu 2016 jsem pro něj napsal následující text.

Práce filmového kritika spočívá v tom, že více čte o filmech, než kouká na filmy. Ať už se jedná o předlohy různých filmů (beletrie i faktografie), tak filmové časopisy, rozhovory s tvůrci, analýzy, trivia, zajímavosti apod. Na svém webu mám sekci, kde uvádím základní zahraniční zdroje, jež používám. Smyslem tohoto účelového čtení je stát se dočasně největším odborníkem ve střední Evropě na určité téma a všechny ty informace pak co nejrychleji využít při psaní, než se přemažou zase jinými. Kdykoli si chci osvěžit hlavu a sloh, zalistuju si v Šaldově zápisníku, knihách Jiřího Cieslara a Andreje Stankoviče a ze zahraničních autorů mám doma na skladě hlavně Jonathana Rosenbauma, Thomase Elsaessera a Susan Sontag.

Jinak se musím přiznat, že beletrii ve volném čase louskám velmi málo, a dokonce ani nemám načtená mnohá díla západního kánonu. Pamatuju si většinou jejich syžety, ale blafovat bych mohl jen do chvíle, než bych musel dělat srovnání různých adaptací Shakespeara, protože originály neznám a nedovedu se do nich ani začíst. Abych demonstroval svou ignoranci co nejlépe na nějakém příkladu, tak třeba Bratry Karamazovy jsem četl až poté, co jsem viděl film Petra Zelenky. Nepokládám se tedy za tradičního vzdělance, ale jen za specializovaného intelektuála. Co nejde převést do plodné poučky, tím se příliš nezabývám. Ne, že bych nikdy nepodlehl kouzlu popisu prostředí, jako například u autora weird fantasy Chiny Miévilla, ale jedná se o výjimky.

holt

To, co mě baví nejvíc, protože mi to připadá nejvíce hutné, je filosofie: čisté, obnažené přemýšlení bez příměsi příběhů. Proto mě tak nadchla metafyzická detektivka Jima Holta Proč existuje svět? a proč v tyto dny zápolím s Ortodoxií G. K. Chestertona. Proto je mým nejoblíbenějším romanopiscem Michel Houellebecq, který vlastně nevypráví příběhy, ale soustavy sociologizujících postřehů, filosofických úvah, proložené gurmánskými a pornografickými pasážemi – zkrátka jako by se Gilles Lipovetsky s Richardem Dawkinsem hodně ožrali a zvraceli na papír. V jistém ohledu nelze chtít víc, protože sám nic moc jiného než hrdinové Houellebecqových románů nedělám a s nadcházejícím středním věkem jsou pro mě jejich existenciální krize, kdy dělají osudové, nenapravitelné chyby, velkým mementem, jak neskončit.

Další mizantrop, jenž mě ohromně baví, je Slavoj Žižek, jehož eruptivní paradoxní postřehy mi nejhlouběji otevírají pohled na propast, do níž se jako lidstvo řítíme. Rád do svých textů vtahuju Žižekovy myšlenky, aniž bych si myslel, že mi dávají nejsystematičtější odpověď na to, jaký postoj v dnešním světě zaujmout. Žižek je mistrem popisu krize, ale náčrty jeho řešení jsou ani ne tak utopické (ostatně, proč bychom neměli požadovat „nemožné“, vždyť právě to jediné má smysl), jako spíš příliš abstraktní. Proto si k vytvoření představy o řešení globálních problémů mnohem raději vyďobávám zahraniční knižní tipy, které pravidelně ve formě lakonických recenzí uveřejňuje publicista (a bývalý spolužák) Michal Kašpárek na webu Finmag – například co dělat, až nám moderní technologie vezmou práci.

Kdybych měl jmenovat jen pár knih, které nejvíc ovlivnily můj život v tom, kam má cenu směrovat své úsilí, pak to budou tyto čtyři: Kup si svou revoltu! od Josepha Heatha a Andrewa Pottera, v níž skvěle kritizují největší chybu lidstva „začít řešit problémy u sebe, ve svém nitru“, neboť to vede nikoli k pozitivní přeměně společnosti, ale k pouhému bujení narcismu. Dále je to Dilema všežravce od Michaela Polana, který popisuje nejdůležitější a nejpřehlíženější aspekt naší existence – jak vzniká jídlo, které denně konzumujeme, a co můžeme udělat pro to, aby to bylo výhodné pro nás i pro planetu. A překvapivě – není to vegetariánství... Učarovala mi kniha s prostým názvem Rovnováha od Richarda Wilkinsona a Kate Pickett, v níž pomocí statistik dokazují, že ve společnosti nesmí vládnout příliš velké majetkové rozdíly, neboť se nakonec rozklíží veškerá soudržnost a jistoty. A konečně Morálka lidské mysli od Jonathana Haidta mě naučila, že v lidech je zakódováno šest okruhů morálky, a že ti, kteří budou chtít vyhrát volby, jich budou muset do své rétoriky a programů zahrnout co nejvíce. Úlevným zjištěním této psychologicko-sociologicko-antropologické studie je, že nikdy nemohou vyhrát libertariáni, protože v lidech oslovují pouhý jeden morální okruh, tudíž 95 procentům lidí připadají amorální.

2015 rip

A malý bonus. Mojí biblí, jíž se řídím posledních několik let a do níž můžu nahlédnout kdykoli, je kniha Starting Strenght: Basic Barbell Training od Marka Rippetoea, silového trenéra z Texasu, s nímž bychom si určitě nerozuměli politicky, ale díky němuž umím konverzovat v angličtině plynně výhradně na téma „jak správně zvedat činky“. A věřte, že to je věda a nic pro idioty.

Chybí vám více literatury o filmech? Neuvádím ji schválně, protože ji čtu účelově. Naposledy jsem se s určitým čtenářským zalíbením ponořil do knihy Zóna od Geoffa Dyera, která se věnuje snímku Stalker od Andreje Tarkovského a rozebírá ji tak, jak by si to žádný filmový teoretik nedovolil. Což je jedině dobře.

bodytest

 

datova zurnalistika

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account