Videotipy

Další ročník festivalu noir filmů proběhne od 22. do 25. srpna na hradě Křivoklát. Více se o festivalu můžete dozvědět na jeho webových stránkách. V programu budou tentokrát sekce Lupičský noir, Retrospektiva Fritze Langa, Cornell Woolrich, Proto-noir, Japonský noir, Československý noir a Pocta Veronice Lake.

Poslední bašta pravověrného bílého heterosexuálního muže padla. Agenta 007 bude hrát v novém filmu černoška. Výsměch dějinám, převracení všech hodnot na hlavu ve jménu politicky korektní totality. Tak zhruba tento myšlenkový průjem může projít hlavou komukoli, kdo čte v médiích jenom titulky a hlavně moc nezná dějiny a pravidla bondovek.

Svým způsobem je to nejlepší oficiální polokachna, jakou letos vypustil nějaký filmový producent do veřejného prostoru. Je jasné, že téměř žádné médium si nenechá ujít příležitost vytvořit titulek k této zprávě tak, aby to vypadalo, že v nové, pětadvacáté bondovce bude hrát Jamese Bonda černošská herečka. Těch klikanců, těch hejtů! A přitom je to chyták.

Jediné, co se stane, je, že James Bond v podání Daniela Craiga odchází oficiálně ze služby a předá své kódové označení 007 kolegyni jménem Nomi, kterou hraje Lashana Lynch, momentálně známá z vedlejší role ve filmu Captain Marvel. Scéna se odehraje v některé z prvních scén filmu, ale hlavním hrdinou bude až do konce stále původní Craigův Bond. Nomi získá značku 007 a nejspíš bude ve snímku jezdit elektromobilem s povolením nabíjet, jak praví jeden z internetových vtipů dnešního dne. Dějový půdorys zůstává klasickým soubojem Bonda s padouchy, které ztvární Rami Malek (známý jako Freddie Mercury z Bohemian Rhapsody) a Christoph Waltz, jenž se vrací jako Blofeld.

Vedle novátorské a pohlcující Naší doby od Carlose Reygadase byl pro mě největším filmovým zážitkem letošních Varů restaurovaná verze archivního snímku Orsona Wellese Odvrácená strana větru, o které má smysl psát i proto, že je snadné vidět ji na Netflixu.  

Pojem „filmový zážitek“ označuje něco jiného, než „nejvíc mě bavilo“, „nejvíce jsem se vžil do postav“ či „zapomněl jsem na okolní svět“. Většina filmů jenom vypráví příběh. Vyprávět ho dobře, je jistě těžké. Ale pořád jsou to jenom příběhy. Jiné filmy dávají zažít dotyk reality, pocit „takto to bylo, takoví jsme byli“. Každý film se pohybuje na hraně fikce a pravdy, mimesis (nápodoby pravdy) a poiesis (stvoření nového světa). Jedno většinou převládá, to druhé si neuvědomujeme naplno. Odvrácená strana větru je dílo, které nám umožňuje vnímat obojí, a to téměř zároveň.

Orson Welles ho s přestávkami točil šest let (1970 – 1976), ale snažil se ho dokončit až do své smrti v roce 1985, což se mu z různých, především finančních a právních, důvodů nepovedlo. Nakonec za něj film dodělali jeho žáci a obdivovatelé a z 96 hodin natočeného materiálu vznikl 122minutový výsledek. Sám Welles zvládnul sestříhat pouze asi 45 minut. Jeho následovníci vycházeli nejen z jeho pracovních poznámek, ale i z různých osobních rozhovorů a vzpomínek. 

Neumím si představit, jak ona frenetická mozaika může působit, když na ni koukáte na jakékoli digitální obrazovce, protože zážitek z kina se překonat nedá. Málokterý jiný film tolik vyžaduje plnou soustředěnost a celkovou mentální čerstvost. Ovšem jeho zhlédnutí se mnohonásobně vyplatí.

Ihned po skončení 54. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary přichází na řadu od pondělí 8.7. do neděle 14.7. oficiální festivalové ozvěny v Praze, Brně a Plzni s názvem Šary Vary. Na plátnech kin Aero, Světozor a Univerzitního kina Scala se objeví na 25 vybraných snímků z letošního ročníku. Menší Ozvěny se letos objeví i v Plzni, a to konkrétně v areálu Plzeňského Prazdroje, kde bude uvedeno 5 titulů.