Trailery 8. května

Už dlouho tu nebyl žádný velký rozvodový film. Nedostává ho ani každá generace a nepřichází pravidelně v každé dekádě, nicméně jednotlivé silné příběhy si pamatujeme dlouho. Uvedení snímku Manželská historie (Marriage Story) v prosinci na Netflixu by se dalo označit za jeden z přelomů. Tohle je onen globální hit, který ukazuje, jak se v této dekádě nahlíželo na rodinné partnerské vztahy. Křehký intimní příběh získal ohromné množství pozitivních ohlasů už předem na festivalu v Benátkách a v Torontu, kde také vyhrál cenu diváků. Americký filmový institut, Národní sdružení recenzentů a magazín Time ho shodně vybraly mezi deset nejlepších snímků roku, neboť přes 95 % jeho recenzí je výrazně kladných. Nepochybně tak patří k oscarovým favoritům, na jejichž vyhlášení se čeká 13. ledna.

Na základě nadšených ohlasů, kdy se divačky a diváci ptají: „Viděli jste vůbec někdy tak úžasný film o vztazích mezi mužem a ženou jako tento?“, začaly ženské magazíny jako Vogue nebo Glamour, případně specializované magazíny jako Divorce Mag, vydávat seznamy „nejlepších filmů o rozvodech“, většinou však s upozorněním či uklidněním, že „nejsou tak smutné jako Marriage Story“ a že se snaží spíš „poskytnout návod, jak se vypořádat s těžkým obdobím“. K těm nejznámějším z poslední doby patří komedie Bláznivá, zatracená láska (2011) a se zpožděním či nostalgií (znovu)objevujeme titul z pozdních 70. let Kramerová vs. Kramer, kde hráli Meryl Streep a Dustin Hoffman. Ostatně, právě tomuto filmu se Marriage Story blíží asi nejvíce.

Známá jména i nové objevy, hrané filmy i dokumenty, dramata i thrillery, to vše přinese další ročník oblíbené přehlídky severských filmů SCANDI, kterou už po šesté uvede do českých kin distribuční společnost Film Europe. Nadcházející 6. ročník přehlídky SCANDI uvede šest premiér a bude se konat od 9. do 12. ledna 2020 v pražských kinech Lucerna, Edison Filmhub, Evald a Atlas, i v dalších kinech v České republice. Tematickým zaměřením přehlídky budou „ženy na válečné stezce“. Přehlídku zahájí dánský kandidát na Oscara – snímek Srdcová královna.

Někdy se zkrátka zadaří úplně všechno, co má, a vznikne něco jako filmový muzikál Cats koncem roku 2019. Zhmotnělý blud desítek lidí štábu, že dělají cosi výjimečného, trvá výsledných 106 minut, kdy si budete ostošest každou minutu protírat oči, jestli skutečně vidíte to, co si myslíte, že vidíte. Je to tak strašně dobře špatné, až to vlastně stojí za to.

Za 96 milionů dolarů, jež šly do rozpočtu, a 115 milionů do celosvětové reklamy by se jistě dalo nakrmit mnoho dětí v Africe, případně vybudovat přes 31 kilometrů dálnic v Česku, což je asi nejoblíbenější měřítko posledních let. Ale ne, budete se místo toho dívat na tančící zrůdy, na jejichž digitální kožichy se musel vymyslet celý nový technologický postup, který byl úplně k ničemu, protože nevypadá o moc lépe, než kdyby herci a tanečníci nosili kostýmy a masky.

Již nyní se šíří zprávy, že Cats jsou nejen jedním z nejhorších filmů minulého roku, ale i celé dekády, a vzhledem k bídným komerčním výsledkům (kolem 6 milionů dolarů za první víkend v amerických kinech) půjde také o jeden z největších propadáků, za nějž můžou ve studiu Universal padat hlavy. Zlaté maliny bychom tedy letos měli pořešené.

Jak moc je celý počin podivný a co za tím stojí?

V povědomí lidí se už usídlil pojem „antiaging“, tedy různé procesy zpomalující stárnutí. Většinou se to týká kosmetiky, někdy dietních plánů a konečně i tělesného a mentálního cvičení. Snaha nevypadat na svůj věk a bojovat proti entropii prostupuje celou současnou kulturu. Můžete být na povrchu staří, ale uvnitř věční kluci. Padesátka je nová čtyřicítka, hlásají zase ženské časopisy.

Zcela zvláštním současným trendem v kinematografii je ale tzv. de-aging, čili už ne pouhé zpomalování či zakrývání stop věku, ale vyloženě odstařování. Jestliže nábytku, nástrojům nebo oděvům se někdy dělá dobová patina, hercům a herečkám se v poslední době provádí pravý opak. De-aging označuje soubor postupů, pomocí kterých herci vypadají nikoli pouze o deset nebo dvacet let mladší (to dnes velmi snadno zvládají maskéři), ale jedná se o kombinaci make-upu, svícení a digitálních triků, jež činí herce mladší o třicet, čtyřicet nebo i padesát let.