Ještě větší kritik, než jsme doufali

Následující rozhovor vznikl pro internetový časopis IN!, vedla ho Helena Filcíková.

Následující rozhovor pro Kinobox se mnou vedl v čase karantény Lukáš Král. Jak sám uvádí v titulku, dočtete se v něm (nejen) o epidemických filmech, zvláštním smutku, vlaku myšlenek a vitamínu D3.

Judy Garland zůstává stále nejpopulárnější „Judy“ při vyhledávání v Googlu i na Wikipedii. Kousek za ní je jen „televizní soudkyně Judy“, předchůdkyně české „soudkyně Barbary“. Podle Amerického filmového institutu patří Judy Garland mezi deset největších hvězd klasického období americké kinematografie, a to díky filmům jako Čaroděj ze země Oz (1939), Setkáme se v St. Louis (1944), Zrodila se hvězda (1954) či Norimberský proces (1961), v nichž postupně prokázala svůj univerzální hudební, komediální a dramatický talent. Jinak řečeno, film o Judy Garland má pro Američany zhruba stejnou či spíše větší důležitost a předem zaručený zájem jako u nás film o Lídě Baarové.

Na sklonu reálného socialismu, v němž probíhala marná „přestavba“, byli obyvatelé tehdejšího východního bloku zásobováni nekonečnými filmovými a televizními obrazy úpadku civilizace i hroutícího se přírodního ekosystému. V koronakrizi se hroutíme už asi úplně všichni, mezi prvními se v karanténě ocitly kulturní instituce. V dočasně uzavřené Venuši ve Švehlovce na pražském Žižkově jsem proto zavzpomínal na to, jak strach z konce světa a „environmentální žal“ vypadaly před zhruba čtyřiceti lety.

Přednáška má stravitelných 93 minut a opět obsahuje atmosférické světelné a scénografické řešení. Oproti předcházející přednášce Velká filmová nákaza, je tato o hodně osobnější a o něco žertovnější.