Ještě větší kritik, než jsme doufali

Je to až omšelé tvrzení – v Česku (a Československu) nevznikaly a nevznikají akční filmy ani dobré akční scény. Jako by tato krajina byla prokletá odkazem dobrého vojáka Švejka, který říká: „To chce klid,“ jako by u nás byli muži hlavně chcípáci, co ohýbali hřbet před režimem. Zač byste tu chtěli bojovat, co byste chtěli zachraňovat? Ti nejakčnější hrdinové, bratři Mašínové v 50. letech, se chtěli hlavně prostřílet ven. Udělali však při tom i věci, které nebyly hrdinské, a nikdy už se nevrátili vybojovat bitvu s komunismem, což sice nebyl přímo projev jejich zbabělosti, ale akční film s happy endem z toho neuděláte. Téměř všechny akční scény v české kinematografii vycházejí z parodie a ironie: Kdo chce zabít Jessii?, Limonádový Joe, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Konec agenta W4C… Vždycky jde jakýsi sen a náhražku za originální akci: za western, komiks, bondovku. I ten nebohý hrdina z Jáchyme, hoď ho do stroje se učí všechno nápodobou západní kinematografie a většinu svých judistických chvatů použije na úplně bezbranného člověka. Jistě někoho napadne zmínit Atentát (o parašutistech, kteří zabili Heydricha), Krále Šumavy nebo pár dílů Majora Zemana, případně nejpomalejší honičku všech dob v Mravenci nosí smrt, ale ani v tomto případě nejde mluvit o čistokrevné akci. Akční film je tu totiž pro potěšení z pohybu, je to žánr, kde se samotná akce stane atrakcí a nejde ani tolik o to, že vede k cíli.

Takže ono volání po české akci se pořád míjí účinkem. Po revoluci se to zkusilo s Nahotou na prodej, parta kaskadérů si natočila Cestu peklem a syn jednoho z nich později Kajínka. Všem je jasné, že jde o pouhý second hand. Mezitím různí amatérští filmaři a studenti filmových škol vymýšlejí, jak dostat akci do zdejšího prostředí. Jedním z nich je i dvaatřicetiletý Jan Haluza, který na LFŠ v Uherském Hradišti představil svůj půlhodinový kraťas První akční hrdina. Jaký smysl má dělat v době multiplexů a VOD půlhodinový film a co vlastně toto dílo znamená v dějinách české kinematografie?

Poslední bašta pravověrného bílého heterosexuálního muže padla. Agenta 007 bude hrát v novém filmu černoška. Výsměch dějinám, převracení všech hodnot na hlavu ve jménu politicky korektní totality. Tak zhruba tento myšlenkový průjem může projít hlavou komukoli, kdo čte v médiích jenom titulky a hlavně moc nezná dějiny a pravidla bondovek.

Svým způsobem je to nejlepší oficiální polokachna, jakou letos vypustil nějaký filmový producent do veřejného prostoru. Je jasné, že téměř žádné médium si nenechá ujít příležitost vytvořit titulek k této zprávě tak, aby to vypadalo, že v nové, pětadvacáté bondovce bude hrát Jamese Bonda černošská herečka. Těch klikanců, těch hejtů! A přitom je to chyták.

Jediné, co se stane, je, že James Bond v podání Daniela Craiga odchází oficiálně ze služby a předá své kódové označení 007 kolegyni jménem Nomi, kterou hraje Lashana Lynch, momentálně známá z vedlejší role ve filmu Captain Marvel. Scéna se odehraje v některé z prvních scén filmu, ale hlavním hrdinou bude až do konce stále původní Craigův Bond. Nomi získá značku 007 a nejspíš bude ve snímku jezdit elektromobilem s povolením nabíjet, jak praví jeden z internetových vtipů dnešního dne. Dějový půdorys zůstává klasickým soubojem Bonda s padouchy, které ztvární Rami Malek (známý jako Freddie Mercury z Bohemian Rhapsody) a Christoph Waltz, jenž se vrací jako Blofeld.

Nyní již jednaosmdesátiletého Hynka Bočana mám zafixovaného jako tvůrce, který naplno nevyužil svůj potenciál. Po Soukromé vichřici a Pasťáku, které z něj udělaly pozdního příslušníka československé nové vlny (nemusíme se hádat o přesném zařazení), se stal autorem banálních normalizačních filmů a nejskvělejší moderní pohádky S čerty nejsou žerty. Po revoluci se pak vyprofiloval jako takový podnikatel v oboru antikomunismu – natočil solidně syrový Bumerang a nekonečnou Zdivočelou zemi podle scénáře Jiřího Stránského. Jistě by šlo vykreslit i poněku plastičtější obrázek, ale na letošní Letní filmové škole jsem si ho doplnil zatím jenom jedním střípkem – historickým snímkem Čest a sláva z roku 1968.

Démonická panenka Chucky z doposud sedmidílné hororové série Dětská hra, jež započala v roce 1988, patří k nejoblíbenějším hororovým padouchům společně s Freddym Kruegerem z Noční můry v Elm Street či Jasonem Voorheesem z Pátku třináctého. Stejně jako Freddy a Jason i Chucky umí neustále vstávat z mrtvých, protože může svůj duch přenášet do jiných a jiných panenek. Vrah odsouzený k smrti dokázal pomocí voodoo rituálu unikat definitivě smrti vlastně až do aktuálního restartu série. Teď se totiž radikálně změnila pravidla.