• Rozpůlení Avengers

    Recenze
    rozpuleni-avengers

    Komiksový trhák Avengers: Infinity War překonal nové Hvězdné války v rychlosti výnosu. Jenom v USA za první víkend dosáhl na tržbách přes čtvrt miliardy dolarů. Momentálně má doma kolem 600 milionů dolarů a miliardu a čtvrt v zámoří. V globálním kontextu je na tom lépe než předchozí Avengers i překvapivě megaúspěšný Black Panther, jenž zafungoval hlavně v afroamerické komunitě.

    Jako by Infinity War existovala jenom k překonávání rekordů, neboť se zde zhmotnilo desetileté úsilí studia Marvel o natlačení všech superhrdinů do jednoho filmu. Tedy, fakticky půjde o filmy dva – zatím nepojmenovaný čtvrtý díl Avengerů bude mít premiéru až za rok, 3. května 2019. Podobnou strategii rozdělení filmu na dva na sebe návazné díly použil i Matrix (Reloaded a Revolutions), později pak Harry Potter, Twilight a Hunger Games, ti si ovšem nechávali kratší časový rozestup mezi premiérami, a to zhruba půl roku.

    Může to vypadat, že každý nový komiksový film překonává ty ostatní, a navíc že komiksy válcují všechny ostatní žánry. Ovšem v historickém náhledu, kdy se počítá i inflace cen lístků, však Avengers ještě nepředčili Temného rytíře (2008) a nachází se pod mnoha disneyovkami, Hvězdnými válkami, kolekcí Indiana Jones, Jurským Parkem, E. T. Mimozemšťanem, Avatarem, Benem Hurem, Vymítačem ďábla, Doktorem Živagem a Jihem proti Severu. Tomu se z moderních filmů přibližuje jenom Titanic. Nežijeme tedy v žádné převratné éře, kdy se chodí více do kina na jednotlivé tituly nebo kdy kultura totálně podléhá komiksovému vidění světa.

    jj

    Avengers mění podobu kinematografie v tom, že si zvykáme na filmy s provázaným fikčním universem. Na plánování nikoli pětiletek, ale desetiletek výroby. Dříve byl kvůli složitým autorským právům problém, aby se hrdinové různých příběhů potkávali, publikum navíc nebylo tak dobře obeznámené se všemi postavami. Nyní uneseme i 156 minut děje, v němž se dávní známí objevují často jen na pár minut, vymění si mlčenlivé pohledy, a pak zase zmizí.

    Akce se odehrává na několika místech současně, nikdo se moc nezdržuje vysvětlováním. Zatímco batmanovští Temní rytíři fungovali ještě jako samostatné filmy, které dávaly smysl, aniž byste museli vidět předchozí díly, u Avengers už to neplatí. S jistou bezohledností se předpokládá, že jste fanoušci a že jste se nepřišli bavit do kina s tím, aby vám někdo všechny informace naservíroval pod nos. Musíte se zorientovat sami a pospojovat si z útržků a náznaků celistvý obraz. (Jak jinak bychom mohli cítit smutek při letmém setkání Nataši a Bruce...)

    Infinity War je po třech Iron Manech, třech Captainech America, třech Thorech, dvou Strážcích galaxie, dvou Avengers, jednom Hulkovi, jednom Spider-Manovi, jednom Dr. Strangeovi, jednom Ant-Manovi a jednom Black Pantherovi již devatenáctým filmem z Marvel Cinematic Universe a údajně bude následovat dvacet dalších. Producenti hovoří o třech fázích, přičemž v první začínali angažovat režiséry, kteří obvykle nedělali velké filmy a nebyli to žádní hitmakeři.

    Jednotlivé postavy prožívají své „origin story“ a postupně se z malého zemského měřítka přenášíme stále více do kosmického meziplanetárního kontextu, přibývají různé časoprostorové dimenze a varianty vývoje v alternativních vesmírech. Probíhá rovněž neustálý přesun od technologie k magii; novou magii vidíme jako technologii, kterou ještě neumíme dobře popsat. (Jak jinak vysvětlit čarodějnické triky Dr. Strange nebo sbírání a používání kamenů nekonečna, které provádí Thanos?) Jaký styl a témata přinese další fáze vývoje, zatím nevíme.

    SPOILER ALERT
    Tvůrci se ale budou muset vypořádat s tím, že v Infinity War umře celkem šestnáct postav, s nimiž jsme toho mnoho prožili v několika filmech. Umírá se v půlce děje, ve finále i po titulcích. Ještě nikdy se v dějinách komiksových filmů nestalo, že by příběh byl o prohře a že padouch vyhraje na celé čáře. Můžeme se jakkoli utěšovat mantrou „to be continued...“, ale stalo se něco nezvyklého.

    Jaký typ vyprávění tedy Infinity War nabízí? Jsou zdejší úmrtí odlišná od ostatních komiksů? Čeho chce vlastně dosáhnout Thanos a o jaký typ padoucha jde?

  • Tvář hastrmana ve vodě

    Glosa
    tvar-hastrmana-ve-vode

    Oscarová hororová romance Tvář vody, již režíroval etablovaný Guillermo del Toro, patří k divácky nejhůře hodnoceným oscarovým vítězům za mnoho let. Je obviňovaná z neoriginality, sladkobolnosti, pohádkovitosti a absence závažného společenského apelu. Takový film že má reprezentovat to nejlepší, co může Hollywood nabídnout světu? Český romantický horor Hastrman, vzniklý podle románové předlohy Miloše Urbana, s nímž jako s celovečerním filmem režijně debutoval hudebník Ondřej Havelka, má na ČSFD lepší hodnocení, a mě nějak bláznivě napadlo tyto dva filmy srovnat.

    Kdysi dávno jsem četl podobně troufalou komparaci Jiřího Cieslara, který si vzal na paškál Jméno růže podle Umberta Eca a Nejistou sezónu od Cimrmanů. V obou uviděl spříznění v tématu cenzury, kdy se představitelé nejvyšší moci neumějí smát. V do středověku situovaném Jménu růže se hluboce vzdělaný, ale zatrpklý mnich Jorge snaží zabránit tomu, aby byl nalezen druhý díl Aristotelovy Poetiky – Komedie –, neboť v jeho slepých a zaslepených očích má být pozemský život v Kristu pouze tragédií; vykoupení máme zažít až po smrti na nebesích. A určitě tam nebude taková legrace jako v Andělu páně, natožpak v Andělu páně 2.

    V Nejisté sezóně, odehrávající se v pozdní, již poněkud unavené normalizaci 80. let, se autoři komediálních děl rovněž musí podrobovat cenzuře jisté ideologické dogmatiky. Cieslar ale při kritickém srovnání nabízí jasný rozdíl: Jorge svým dogmatům skutečně věřil a byl ochotný za ně i uhořet, zatímco schvalovací divadelní komise složená z šedivých lidí už ani nevěřila, že by socialismus měl smysl, jen ho kariérně udržovali v chodu pokládáním vět typu: „Tohle že má být vtipné?“ nebo: „Neměl by humor být pozitivní a konstruktivní?“ (nejlepší pasáž začíná v 1:00:20)

    O podobně nahodilé postřehy, týkající se tentokrát podoby vodních monster a jejich vztahů k ženským hrdinkám, se pokusím v tomto textu. Základní otázky zní: Máme se v hororech monster bát, nebo nám jich má být líto? Máme jim přát lásku? A proč se ženy zamilovávají do monster? Jaký je rozdíl mezi žánrovým fanouškem del Torem a žánrovým fanouškem Urbanem, potažmo Urbanovým fanouškem Havelkou? Každopádně jak Tváři vody, tak Hastrmanovi bychom klidně mohli říkat „fish fucking movie“.

  • Bude pátý Rambo propadák?

    Text zdarma
    bude-paty-rambo-propadak

    Tento rozhovor vznikl původně pro časopis Instinkt (číslo z 28. května 2018). Jindřich Goth mé odpovědi použil jako výchozí materiál pro vlastní článek. Zde vám ho nabízím vám v nezkrácené formě. Text v Instinktu vyšel plně autorizovaný a doporučuju ho také ke čtení.

  • Víc než pho. Český Vietnam

    Tip
    vic-nez-pho-cesky-vietnam3

    Večerka, tržiště, a co dál? Myslíme si, že se navzájem dobře známe, ale... Jak se doopravdy žilo Vietnamcům v Česku před deseti lety, a jaké je to dnes? Považují mladí Vietnamci za svůj domov Česko, nebo touží po návratu do původní vlasti? Tato a další témata reflektují vážně i nevážně filmy českých a vietnamských režisérů v aktuálním výběru na DAFilms.cz.

Systémové upozornění
Hlavní informace

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím