Ještě větší kritik, než jsme doufali

Byl nejspíš největší evropskou filmovou hvězdou všech dob. Co do počtu filmů, množství hlavních rolí i mezinárodní obliby. Připadal nám až nesmrtelný. Snad také proto, že jeho filmy pořád běžely v televizi, i když už zhruba třicet let skoro nic nenatáčel. Hvězdnou slávu zažíval od pozdních dvaceti do pozdních padesáti. V nich si prošel proměnou od bezstarostného hejska po lehce zachmuřeného tvrďáka. Prakticky hrál vždy sám sebe, s nenapodobitelnou lehkostí a bezprostředností. Milovali ho stejně muži i ženy, děti i dospělí.

Letošní karlovarský festival nabídl opět nespočet filmů; na některé jsem se těšil a stály za to, některé dost překvapily a jiné zase zklamaly. V tomto článku proto shrnu hodnocení toho, co jsem měl možnost vidět.

Před pěti lety to bylo fiasko. Studio Warner Bros. chtělo rozšířit své universum komiksových snímků a konkurovat tím úspěšnějšímu Marvelu. Hlavním cílem bylo dát dohromady Batmana, Supermana, Aquamana a Wonder Woman, aby se mohli stát Ligou spravedlnosti. Mezitím ale z hlediska stavby fikčního světa museli přijít s mezičlánkem – filmem o komiksových superpadouších, přesněji takovou béčkovou Ligou nespravedlnosti. Tuto úlohu na sebe vzal snímek Sebevražedný oddíl, kde se objevuje Joker a jeho děvče Harley Quinn, jež brzy dostala vlastní titul Birds of Prey.

Do dlouho zavřených českých kin vtrhly Matky. A matky. Matky jsou česká, možná romantická, možná komedie a matky stávající, nastávající i potenciální jsou její hlavní diváckou skupinou. Za první víkend snímek vidělo 50 tisíc lidí, a pokud situace vypadala všude jako v kině, v němž jsem byl já, tak převaha žen vůči mužům byla zhruba 20:1. Lze předpokládat, že pokud by nepanovaly postepidemické obavy, návštěvnost by byla klidně dvojnásobná.