Ještě větší kritik, než jsme doufali

Ten příběh tu byl pod stejným názvem už třikrát. Poprvé v roce 1937, poté v roce 1954 a nakonec v roce 1976, přičemž většina lidí si bude pamatovat pouze poslední verzi s Barbrou Streisand a Krisem Kristoffersonem. Mladé ženy, která by za normálních okolností neměla šanci prorazit v showbyznysu, si všimne o něco starší úspěšný hudebník a pomůže jí dostat se rychle do první ligy. Bohužel, muž nese ženin úspěch špatně a stále více propadá závislosti na alkoholu. Všechny verze filmu Zrodila se hvězda (A Star is Born) můžeme brát jako horší variaci na Popelku nebo Pygmalion, jakousi snahu odkouzlit pohádku o tom, že v každé dívce dřímá princezna, již budou obdivovat davy.

Nápad obsadit do novodobého remaku Lady Gaga přišel až poměrně pozdě, před ní se uvažovalo o Beyoncé, Jennifer Lopez, Shakiře, Demi Lovato, Seleně Gomez, Keshe, Rihanně či Janelle Monáe, což by většinou do vneslo do hry etnickou kartu. Nicméně Lady Gaga (vlastním jménem Stefani Joanne Angelina Germanotta) je jednoznačně nejlepší volbou. Podobně jako Barbra Streissand trpěla komplexem kvůli svému velkému nosu, přičemž právě nos coby symbol osobnosti je jedním z leitmotivů filmu. Nestačí mít talent, musíte být krásná podle velmi konvenčních a omezených představ o kráse.

A v jistém ohledu jde o pohádku na druhou, protože to se v tomto případě podaří překonat. Talent vás učiní krásnou, lidé se naučí ocenit vaši výjimečnost. Pro Lady Gaga, jíž je momentálně 32 let a pozici globální superhvězdy zaujímá zhruba jednu dekádu, jde však i o další krok v kariéře, protože musela projevit odvahu k obyčejnosti.

Následující text vznikl původně pro čtrnáctideník A2. Děkuju editorovi Antonínu Tesařovi za podněty a připomínky, z nichž část nebylo možné kvůli celkovému omezenému rozsahu zapracovat do původního textu. Na Ještě větším kritikovi to šlo, takže je článek zhruba dvakrát delší a umožňuje zapracovat dovnitř mnohé intertextové odkazy a videa.

Původní perex zněl takto:

Bodybuilding je v mnoha ohledech neobvyklá sportovní disciplína. Jde o vizuální prezentaci, která je ale v zásadě statická. Prezentuje lidské tělo ve formě, jež z estetického hlediska hraničí s monstrozitou. Proto nikdy nebyla masovou televizní podívanou, ale dobře se jí daří na specializovaných YouTube kanálech.

Když chce autor nezávazných teenagerských blbin Snowboarďáci, Rafťáci a Ro(c)k podvraťáků předvést, jak filmařsky a mentálně dospěl, mohl by nejprve začít nějakým lehčím žánrem než technothrillerem o nebezpečí umělé inteligence. Klidně by stačila i obyčejná romantická komedie, ale vlastně ani ta se mu nepovedla. Snímek Důvěrný nepřítel, v němž Vojtěch Dyk marně předstírá, že umí programovat, a Gabriele Marcinkové nezbývá než se neustále svlékat, abychom neusnuli nudou, se tak stává spíš příkladem scenáristické demence.

Kromě toho, že plagiátorsky připomíná zápletku speciálního čarodějnického dílu 13. řady seriálu Simpsonovi, „půjčuje“ si absurdní motiv ze zastaralého devadesátkového snímku Síť se Sandrou Bullock a supermoderní počítač nechá komunikovat pomocí obstarožního fontu, selhává především v základní věrohodnosti děje. Pokud to shrnu velmi jednoduše, jde o to, že mladý pár – český programátor Andrej a slovenská sochařka Zuzana – se nastěhuje do experimentálního domu kdesi v horách a lesích, který se má svým majitelům co nejvíce zavděčovat; načež on se rozhodne, že nejlepší bude ošukat zanedbávanou manželku a zabít manžela. A minimálně v tom prvním neselže, protože jí do vany pustí hodně bublinek… Nejsme náhodou zpátky u teenagerské komedie? Akorát že u toho hřímá orchestrální hudba Ondřeje Gregora Kuchaře Hanse Zimmera Brzobohatého.

I pro chytré hlavičky sci-fi spisovatelů či hollywoodské scenáristické týmy bývá problematické představit si, co by dělala artificial intelligence, kdyby dosáhla stavu tzv. singularity. Od chvíle, kdy je A. I. schopnější než lidský mozek, nedokáže naše mokrá mozková hmota emulovat tento vyšší systém, jenž provedl kvantový skok do jiné dimenze myšlení. Proto je také většina zápletek technothrillerů a kyberthrillerů dost hloupá (nejlepším příkladem bude Transcendence) nebo konce podivná (Oko dravce, Lucy, Ex Machina). Notabene, když scénář píšou dva lidé, z nichž jeden dostal ránu snowboardem do hlavy a druhý stojí za nejhorším slovenským filmem všech dob Cinka Panna.

Na festivalu v Cannes zazněl po skončení projekce snímku BlacKkKlansman šestiminutový potlesk a 61letý režisér Spike Lee se klaněl na otevřené scéně. Vzápětí dostal cenu Ekumenické poroty a snímek natočený podle velmi neuvěřitelných skutečných událostí se dal na cestu po světových kinech a festivalech. I v Karlových Varech měl u publika obrovský úspěch. V záplavě vážných filmů je cokoli, co zavání komedií, přijímáno s úlevou a působí léčivěji než doušek z termálních pramenů. Je pravděpodobné, že i v polovině srpna bude při premiéře v široké české distribuci sbírat tisíce spokojených diváků a divaček. Neboť, jak říkají některé kritické hlasy, Spike Lee natočil „černošský film pro bělochy“. Ti ostatní si myslí, že Lee nevytvořil tak skvělý snímek nejméně deset let – v českých kinech se hrál například Spojenec (2006) a 25. hodina (2002).

Ve filmu zachycený příběh se odehrál v roce 1972 v Colorado Springs, kde první černošský policista v tamějším policejním sboru jen tak ze zvědavosti zavolal na telefonní číslo novinového inzerátu, verbujícího nové členy Ku-klux-klanu. Předák místní rasistické buňky nepoznal, že se baví s černochem, jenž si z něj dělá šoufky, a přijal ho. Vzhledem k tomu, že se brzy vyrojily náznaky, že Ku-klux-klan hodlá svést teroristickou rasovou válkou se zdejšími radikálními černošskými studenty, bylo nasnadě onen zprvu nevinný vtípek dále využít a infiltrovat danou organizaci bílých supremacistů.

Jenomže, jak by se mohl důstojník Ron Stallworth se svým obřím afrem dostat mezi bigotní vidláky, kteří si myslí, že jsou bílí rytíři? Jeho jedinou šancí bylo využít jiného kolegu. Shodou okolností byl jediný svolný Flip Zimmerman, Žid jako poleno. Přesto se jim podařilo vydávat se několik měsíců za jednu osobu, která strašně nenávidí „negry, židáky, buzny a všechny liberály“, a postupovat v klanové hierarchii nahoru, a dokonce se velmi zalíbit „hlavnímu čaroději“ Davidu Dukeovi.