• LFŠ: Staříci přesvědčují autenticitou a syrovostí

    Recenze
    lfs-starici-presvedcuji-autenticitou-a-syrovosti

    Věční spolurežiséři Martin Dušek a Ondřej Provazník se narodili ve stejném roce, vystudovali spolu televizní žurnalistiku a letos se přehoupli k jednačtyřicítce. Mají za sebou řadu dokumentů a mírných provokací v mezích zákona; některé získaly i ocenění, jako třeba Ženy SHR v Jihlavě nebo K oblakům vzhlížíme na Českých lvech. Dušek z této dvojice tíhne spíš ke komice a mystifikaci (viz jeho Mein kroj nebo Mufíme si pomáhat, různé díly Ano, šéfe!), Provazník naopak spíše k dramatu (kriminální seriály Mamon a Dáma a král), a i vzhledem a projevem jsou černá a bílá. Zkrátka jinjanoušci, spolu chyceni, spolu pověšeni.

    Snímek Staříci, který prezentovali před oficiální kinopremiérou v Karlových Varech a na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kombinuje obojí naturel: smrtelnou vážnost i trapnou směšnost. Dva (asi) osmdesátníci, kteří byli oběťmi perzekuce v 50. letech, se někdy po roce 2000 rozhodnou pomstít se soudci, jehož zvůle je stála roky v kriminálu a postihla hrdelními tresty i další nevinné lidi. Tento soudce přitom po revoluci unikl justiční spravedlnosti. Vzhledem k jejich věku už ale tato pomsta nemá tak akční průběh jako ve většině jiných mstitelských filmů a plouží se šnečím tempem jako jedna z nejpomalejších road movie všech dob.

    Dušek s Provazníkem tu vlastně najednou odvážně tematizují hned dvě v současnosti nepopulární věci – vykonstruované soudní procesy v 50. letech za socialismu a dožívání starých lidí v reálném kapitalismu. Málokdo by si asi vsadil na to, že z toho vyjde jeden z nejlepších tuzemských snímků tohoto roku.

  • Tenkrát v Tarantinově mysli

    Komentář
    tenkrat-v-tarantinove-mysli

    Šestapadesátiletý scenárista a režisér Quentin Tarantino přichází se svým devátým filmem v kariéře, jenž má 162 minuty a asi nejvíce ze všech ostatních se blíží jeho průlomovému Pulp Fiction z roku 1994. Uplynulo čtvrtstoletí a Tarantino se stal klasikem, stejně často citovaným a vzývaným, jako on cituje a skládá poctu jiným dílům a tvůrcům. Snímek Once Upon a Time in... Hollywood (Tenkrát v Hollywoodu) se podobá Pulp Fiction i tím, že se skládá z více dějových linií, které se na konci očekávaně a zároveň překvapivě protnou. Tarantino s ním po letech soutěžil v Cannes a upřímně, s takto laděným filmem tam nemohl vyhrát, notabene když s ním soupeřil jihokorejský multižánrový Parazit, jenž má více šokujících zvratů.

    Tenkrát v Hollywoodu je na progresivní umělecký festival příliš pohodový, relaxovaný, nostalgický a elegický snímek. Tarantino je v něm vypravěčsky dokonale sebevědomý a uvolněný, ale nepůsobí naléhavě. Méně než dřív sází na efekt a na hlášky, mnohem víc pak na postavy a atmosféru. Ukotvuje ho do svých vzpomínek na dětství v Los Angeles, které má spojené s tím, že hodně jezdil s mámou v autě a poslouchal písničky z rádia. Jezdí a poslouchá se tu opravdu hodně, v soundtracku zazní hned 22 písní, a tentokrát mezi nimi nejsou ani tak zapomenuté kousky jako spíš poměrně známé melodie, například Hey, Mrs. Robinson nebo California Dreamin'.

    MV5BOGViZTY0ZmItODMyNS00NzMyLTljYjctMjVkYjAxZjdkYjFjXkEyXkFqcGdeQXVyNjQ4ODE4MzQ. V1

    Tenkrát v Hollywoodu je Tarantinův první snímek bez producenta Harveyho Weinsteina, pod hlavičkou Sony (Columbia Pictures) a zároveň první kousek v jeho filmografii, jenž vychází z konkrétních historických událostí. Právě před padesáti lety, v srpnu 1969, čtyřčlenná banda sektářských fanatiků z tzv. Manson Family zavraždila nesmírně brutálním způsobem těhotnou herečku Sharon Tate v jejím domě spolu s dalšími čtyřmi přáteli. Případ znamenal osobní tragédii pro jejího manžela, režiséra Romana Polanského, na jehož další život a dílo se začalo pohlížet jako na „prokleté“, a vzbudil totální odpor veřejnosti k hnutí hippies, z nějž Manson Family vzešla. Jednalo se o oficiální konec nevinných 60. let; definitivní ránu, kdy se labutí písní této éry stal o týden později festival Woodstock.

    Jak z tohoto udělat černou komedii Tarantinovského střihu? Od počátku kontroverzní a téměř nenaplnitelné ambice se naštěstí podařilo ukočírovat dokonalým směrem. Peter Bradshaw z Guardianu napsal, že je to film „brilantní ve své nezodpovědnosti“, což je výraz, jehož plná síla nám dojde až po zhlédnutí snímku. Autora totiž víc než příběh Sharon Tate, Romana Polanského a Manson Family zajímají osudy dvou fiktivních postav, herce Ricka Daltona a jeho kaskadéra Cliffa Bootha, kteří bydlí o dům vedle a uvědomují si, že jejich kariéra jde pomalu ke dnu.

    Hlavním tématem filmu tak není vražda nevinných či situace uvnitř sekty. Tarantinův film se dotýká především mužského přátelství a statusu filmových hvězd v 60. letech. O tom, jakým způsobem parodicky zpracovává odkaz Bruce Leeho, jak pietně či nepietně nakládá s odkazem Sharon Tate a jaký vztah zaujímá k hnutí hippies, pojednává následující megačlánek, kde se spoileruje ostošest.

    Ostatně všichni to už viděli, nebo alespoň 127 tisíc diváků v českých kinech za první víkend, což je pro Tarantina absolutní rekord, jímž se dostal do společnosti hitů typu Pána prstenů.

  • Co čekat od Matrixu 4?

    Glosa
    co-cekat-od-matrixu-4

    Asi jste se už dočetli, že příští rok se bude točit Matrix 4. Opět tam bude hrát Keanu Reeves jako Neo a Carrie-Anne Moss jako Trinity. Režírovat ho bude jenom jedna ze sester Wachowských, Lana (dříve Larry), ale nápady si bere i z dlouhých debat s Lilly (dříve Andym).

  • Noir Festival – novinky

    Tip
    noir-film-festival-novinky

    Plejádu amerických filmů 40. a 50. let, které tvoří jádro klasického filmu noir a tudíž i programu našeho festivalu, na Křivoklátě každoročně doplňují snímky místní provenience, které vznikaly buď paralelně v téže době či o pár let později a jež vykazují noirové tendence.

Systémové upozornění
Hlavní informace
glosa-1

Proč se neposmívat novému padouchovi ze Star Wars za jeho nevyrovnanost?

Sedmý díl Star Wars je momentálně třetím nejúspěšnějším filmem všech dob (měřeno alespoň bez započítání inflace). 

Není divu, že se k němu vyjadřuje tolik lidí a jakýkoli motiv děje se může stát předmětem diskuse. Ostatně, druhý Titanic a první Avatar patří rovněž k nejkritizovanějším filmům všech dob. Je tak lákavé vysmát se jejich sladkobolnosti a poukazovat na to, co všechno taková díla připomínají. Avatar je zároveň Tanec s vlky i Pocahontas či Šmoulové, a Titanic dnes slouží jako nekonečná zásobárna memů – především na téma, že Leonardo DiCaprio nedostane Oscara a že lásku nejlépe vyjádříte rozpětím paží na přídi lodi.

Ke Star Wars: Síla se probouzí si každý rád přisadí, že to není vlastně žádné pokračování, ale star-wars-7-kylo-ren-unmasked-picspíš remake nebo reboot (dějově) čtvrté (a historicky první) epizody. Sice to není moc pravda, protože na to je tu příliš mnoho změn a vývoje, ale dobře se to poslouchá. Kdo by nechtěl komerčnímu produktu vytknout, že hraje moc na jistotu, že?

V první vlně reakcí, jen co se zjevily trailery, patřilo pozdvižení, že jednu z hlavních rolí bude mít černoch. Pravda, v Americe nebo Evropě to až tak šokující nebylo, ale v Asii třeba ano, a postava zběhlého stormtroopera Finna se třeba v Číně ani neobjevila na plakátech.

Druhá vlna smíšeným reakcí se týkala toho, že tou nejhlavnější hrdinkou je žena, dívka Rey. Vypadalo to, že fanboyům, jejichž hlavní masu tvoří mladí bílí muži, někdo vzal snadnou možnost se identifikovat s někým na plátně. Pak vadilo, že Rey bez vysvětlení ovládá vesmírnou Sílu lépe než kdyby měla několikaletý výcvik od nějakého mistra Jedi. Bylo jasné, že podtitul Síla se probouzí, je rovněž metaforou pro probuzení ženské síly v rámci daného žánru space opery. Doteď ale není nijak vyloučeno, že všechny Reyiny schopnosti budou dodatečně osvětleny a zapadnou hladce do dosavadní mytologie.

Ať to bude pokračovat jakkoli, opravdu hluboce nenávidět Finna ani Rey (tak jako třeba Jar Jara Binkse) nejde. Oba jsou sympaťáci, Finn ve své nedokonalosti a Rey ve své samostatnosti, ale každopádně jsou oba výborně sehraní. Jejich vztah je rozehraný tak dobře, že mohou být navždy pouze přáteli, ale taky se z nich mohou stát milenci.

Hlavní nenávist fanoušků i haterů ságy se tak musí zaměřit jinam. Těžko na Hana Sola, který je pořád výborný hláškař, a navíc skoro každého dojme jeho tragická smrt. (Ups, spoiler!? Anebo vlastně teď už ne, když to všichni viděli…)

Skutečným otloukánkem nových Star Wars se tedy stává Kylo Ren, odrodilý syn Hana Sola a Leiy Organy a vnuk Dartha Vadera. Tento vnitřně nejistý padouch v sobě nemá 12654102 1567973170159275 8388781104621464251 ndémoničnost jiných temných lordů ságy. Chová se jako pouhá nápodoba Dartha Vadera, dokonce nosí podobnou masku, i když ji nepotřebuje k dýchání. V jistém ohledu je nefunkční, prázdná skořápka jak jeho maska, tak on sám. Přitom do chvíle, než masku sundá při výslechu Rey, vyzařuje Kylo auru moci a nebezpečí. Dovede dokonce zastavit v letu laserový paprsek. Ale jakmile uvidíme jeho tvář, stává se lidským, příliš lidským. Stejně jako když si masku sundá Finn a my konečně chápeme, že i stormtroopeři jsou lidé. Jenomže, zatímco u Finna jde o vítanou změnu, neboť se z anonymizované masy vyloupne individualita, u Kylo Rena je jeho „polidštění“ zásadním problémem.

Mnoha divákům a jde opravdu hlavně o diváky a ne divačky, vadí Kylo natolik, že se mu posmívají, že je „Disneyho princezna“, čímž trefují dvě mouchy jednou ranou – říkají, že Kylo není pořádná chlap, ale holčička (případně „pussy“), ale taky se tím míří k tomu, že ságu Star Wars od George Lucase odkoupila společnost Disney. Zvláštní je, že Disney přitom zbavil Hvězdné války cukrkandlovosti (leckoho dodnes straší vzpomínka na romanci v Klonech útočí) a přinesl do ságy zpět více fyzického realismu a špíny.

Problém s Kylem Renem spočívá v tom, že publikum totiž v zásadě chce, aby Star Wars byly jednoduchý příběh o souboji dobra a zla, v jakémsi až metafyzicky a manichejsky čistém stavu. Nevím, kolikrát jsem v poslední době zaslechl nebo četl, že v nových Star Wars není dost zla, a tudíž i dost strachu, který by bylo třeba překonávat.

Troufám si ale říct, že autoři posunuli ságu na novou vyspělejší úroveň. Star Wars fakticky, pokud se na ně díváme pořádně, nikdy nebyly žádná „pohádka“. Kdo tohle ještě někdy zopakuje, tomu by měla huba upadnout. Star Wars byl odjakživa příběh o tom, že okolo nás Kylo-Ren-goes-undercover-to-spy-on-stormtroopers-in-hilarious-Saturday-Night-Live-skitve vesmíru proudí určitá energie (Síla), kterou ti, co se na ni dovedou napojit a naslouchat jí, mohou využít k čemukoli – dobrému i zlému. Síla sama o sobě není dobrá ani zlá, ale v každém z nás se sváří jako jin a jang (klidně bychom mohli použít i jiné koncepty, ostatně, celá psychoanalýza je také hodně „energetická“.) Z Anakina Skywalkera se mohl stát nejlepší rytíř Jedi, ale stal se z něho nejstrašlivější Sith a přece se na konci života dokázal vzepřít svému temnému mistrovi. Nic není definitivně dáno, nejsme Silou ovládáni a můžeme jí dávat různý průchod.

Nový díl Star Wars nemohl mít lepší podtitul. Síla se tu probouzí na obou stranách. U Rey ta světlá, a u Kyla temná. Oba jsou možná již teď silnější než byly některé postavy ve starších dílech, ale to neznamená, že tuto sílu mají pod kontrolou. U Rey se zdá, že by za jistých okolností mohla být i poměrně nebezpečná. U Kyla to zase chvilinku vypadalo, že ho otcovská domluva přiměje k tomu, aby přehodnotil svou dosavadní cestu.

Na Kylu Renovi dráždí to, že má potíže být důstojným padouchem, který má vždy zásadně navrch. Kylo podléhá svému vzteku, tak jako nezvedený malý spratek či pubertální výrostek nebo kluk, co nezvládá steroidovou kůru. Přitom právě hněv a nenávist je to, co člověka přeměňuje v rytíře z Renu (či dříve Sitha). Kylo Ren bere fanouškům ságy možnost vidět někoho, kdo je již hotový badass, kdo svou nenávist přetavil v nadvládu, kdo se tak dlouho nechal nenávistí a zlobou sžírat, až přišel o emoce.

Obzvlášť nepříjemné je i to, že Kylo je jediný mladý běloch mezi hlavními postavami. Příslušníkům jedné z hlavních cílových skupin se tak na takový příběh nedívá dobře. Ten, kdo je jim nejbližší, je na straně Zla, není vyrovnaný, a proboha, ještě se bojí holky a prohraje v souboji s holkou. Neomlouvá ho ani to, že je těžce zraněný a vyzbrojil se nebezpečným, špatně ovladatelným mečem.

Není nijak nadnesené tvrdit, že Star Wars: Síla se probouzí zobrazuje základní obavu dospívajících mladých mužů z žen, nedospělý strach z ženské síly, samostatnosti a emancipace, obavu z toho, že „na tuhle holku nemám“. Stejně jako třeba horory o sériových vrazích, kteří honí a zabíjejí mladé panenské dívky, zobrazují hluboko ukrytý strach dívek ze sexuálního kontaktu, tak Star Wars rozechvívají strach opačným způsobem. Kylo Ren není špatně napsaná postava, není to žádná ubrečená Disneyovská princezna, není to žádné náhodné emo ve vesmíru, kde jsou všichni nad věcí. Kylo Ren je výborně vymyšlená postava, která říká mužskému publiku, že dospět v muže je těžké, obzvlášť ve světě, který stále více a správně prosazuje rovnoprávnost. A těžko ho mohl někdo ztvárnit lépe než Adam Driver, ikonický rozervanec ze seriálu Girls. Ano, jeho projev je iritující, ale přesný.

Zesměšňováním Kyla se z nás větší chlapáci nestanou, spíše tím odhalujeme něco z vlastní nejistoty. 

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account