• Teorie terorismu s Janžurkou

    Recenze
    teror-ospravedlneni-nasili-pocesku

    V roce 2016 uváděla česká kina komedii Teorie tygra, jež přilákala početné publikum, které obvykle sleduje filmy už jen v televizi. Unikátní bylo rovněž to, že zatímco většina nových snímků vydrží v kinech zhruba dva až tři měsíce, Teorie tygra se držela v žebříčku dvaceti nejnavštěvovanějších filmů více než tři čtvrtě roku.

    Navíc se jednalo o přelom ve zdejší komediální tvorbě. Tento snímek jako první – při zachování jisté divácké atraktivity – tvrdil, že lidé ve středním a pokročilejším věku mají právo na uklidnění. Zatímco Marie Poledňáková nás do té doby vytrvale zásobila komediemi, v nichž lidé nad padesát let stále podléhají vášnivé lásce s trochou sexu, a Jiří Vejdělek nás přesvědčoval, že ideálně šedesátníci a šedesátnice se oddávají sexu naplno, aniž by k tomu potřebovali lásku, a že můžou své volnomyšlenkářství hlásat do světa.

    Tehdy debutující Radek Bajgar, bývalý psychiatr a šéfredaktor Reflexu, nám poprvé řekl, že generace dnešních babiček a dědečků už nechtějí ani sex, ani lásku, ale jenom klid jeden od druhého. Samozřejmě, že primárně potřebují klid muži od žen, co se je pořád snaží vychovávat a omezovat. A protože muži v jeho sebeomluvném pojetí neumějí, nechtějí a nemusejí umět komunikovat, je pro ně lepší předstírat bláznovství. (Důkladný rozbor oné perverzní tygří teorie si můžete přečíst zde.)

    Po necelých třech letech přichází Radek Bajgar s další „komedií ze života“ nazvanou Teroristka. Hlavní role byla prý psána na tělo Ivě Janžurové a jejím tématem je boj obyčejného člověka proti zlu. Bývalá učitelka češtiny Marie tráví důchod v zahrádkářské kolonii poblíž Prahy, kde pečuje o svou nemohoucí umírající kolegyni Evu. Klid jim však kazí aktivity místního mafiánského podnikatele Macha, který provozuje hlučnou noční diskotéku a nově začíná podporovat domobranu složenou z myslivců na motorkách. (Ano, čtete správně.) Po sérií příkoří, završenou tím, že jeden z myslivců zastřelí druhé pančelce psa, se první, mobilní pančelka rozhodne, že podnikatele sprovodí ze světa, aby „z malého fašouna nemohl vyrůst velký fašoun“. Od svého bývalého žáka, nyní propuštěného recidivisty a automechanika, si opatří zbraň a začne se učit střílet.

    Zní to skoro zajímavě, až na to, že téma mstivé důchodkyně postrádá čitelnou stylizaci. Teroristka ani náznakem není crazy komedie, v níž by postavy napadaly ztřeštěné věci, jež by se na sebe absurdně kupily. Není to ani důsledná černá komedie, v níž by postavy měly posunuté základní morální hodnoty a kde by se pracovalo s cynickým pohledem na svět. Je to jakýsi téměř nepopsatelný patvar, který šalamounsky nabízí lidovou či spíše populistickou verzi spravedlnosti a pouze naprázdno se ohání komediálním laděním. Stejně jako u Teorie tygra ani zde nejde primárně o vyprávění něčeho napínavého či zábavného, ale o traktát o tom, jak je svět špatný a jak ho učinit lepším.

  • Svůdnost filmových robotek, fembotek a gynoidek

    Komentář
    svudnost-filmovych-robotek-fembotek-a-gynoidek

    Chápání technologií se ubírá po mnohoznačných trajektoriích. V něčem jsou zcela neosobní, prázdné, bezpohlavní a nelidské. Můžeme je ale také chápat jako prodloužení lidských orgánů. A to nejenom tak, že vám internet nabízí reklamy na prodloužení penisu. Databáze slouží coby rozšíření aktuální paměti mozku, pistole předčí jakékoli bojové umění, automobil zase rychlé nohy nebo koně, rentgenové paprsky nám umožní vidět věci a těla nejen na povrchu, ale i uvnitř. Zároveň ale máme sklony technologie polidšťovat, uspořádávat mediální rozhraní podobně jako naši domácnost, proto máme třeba v počítači koš, kam odhazujeme smazané soubory.

    Dlouho jsme se báli, že čím více techniky vstoupí do našich životů, tím odlidštěnější budeme. Možná se to děje, ale vedle toho jsme začali polidšťovat a vyloženě antropomorfizovat (tvarovat dle lidského vzoru) nejmodernější vynálezy kybernetiky. Kdo má iPhone, tak si občas popovídá s velmi milou Siri, která umí odpovědět skoro na všechny otázky. Čtyřletá robotka Sophie, vyrobená v Hongkongu, má lidskou tvář, umí rozpoznávat lidské obličeje a konverzovat na předem stanovená témata. Předloni získala občanství v Saudské Arábii a stala se tak první umělou bytostí se státní příslušností.

    Ve stejné době Matt McMullen uvedl na trh hyperrealistickou silikonovou sexuální pannu nazvanou Harmony, která se umí smát, mrkat, vést konverzaci a pamatovat si nejen vaše jídelní a sexuální preference, ale i třeba jména vašich sourozenců. Stojí pouhých 15 tisíc dolarů. V Praze si zatím můžete zajít do podniku Naughty Harbor, kde na vás čekají tři němé panny Rebecca, Yasmine a Lucy, jež jsou nikoli na pohled, ale na dotek zvenčí i zevnitř téměř nerozeznatelné od živých žen a musíte do patřičných poloh si je musíte nastavit sami. Letos si v Hongkongu 42letý amatér Ricky Ma sestavil za 35 tisíc liber robotickou ženu, jež vypadá přesně jako Scarlett Johansson.

    Ani jeden z těchto případů zatím neodpovídá tomu, jak si filmoví tvůrci představovali budoucnost sexu, ale blížíme se tomu pomalými a nezvratnými krůčky; někde softwarem, někde materiálem, někde tvarem. Virtuální sexchatování ani dotýkání se na dálku přes digitální rukavice lidstvu zjevně nebude stačit. Možná vás až udiví, kolik umělých žen sloužících k uspokojení pudů v kinematografii najdeme. Určitě si vzpomínáte aspoň na několik dílů seriálů Zóna soumraku, Krajní meze, Dr. Who, Futurama nebo Star Trek. Čím filmaře tolik fascinují? Proč chce tolik mužů umělé ženy a proč je ve filmech i v realitě tak málo mužských sexrobotů, kromě robotického gigola ve Spielbergově A.I. umělé inteligenci?

  • Dny evropského filmu 2019

    Tip
    dny-evropskeho-filmu

    Sedm snímků z distribuce Film Europe se představí na právě startujícím festivalu Dny evropského filmu, který se koná od 4. do 21. dubna v Praze a dalších městech ČR. Nejnovějším titulem z nabídky Film Europe bude snímek TRANZIT, uváděný v distribuční předpremiéře. Film oceňovaného německého režiséra Christiana Petzolda byl zařazen do hlavní soutěže loňského berlínského festivalu a poté se v Česku představil na přehlídce Be2Can. Do širší distribuce zamíří až letos 11. května.

Systémové upozornění
Hlavní informace
glosa-1

Proč se neposmívat novému padouchovi ze Star Wars za jeho nevyrovnanost?

Sedmý díl Star Wars je momentálně třetím nejúspěšnějším filmem všech dob (měřeno alespoň bez započítání inflace). 

Není divu, že se k němu vyjadřuje tolik lidí a jakýkoli motiv děje se může stát předmětem diskuse. Ostatně, druhý Titanic a první Avatar patří rovněž k nejkritizovanějším filmům všech dob. Je tak lákavé vysmát se jejich sladkobolnosti a poukazovat na to, co všechno taková díla připomínají. Avatar je zároveň Tanec s vlky i Pocahontas či Šmoulové, a Titanic dnes slouží jako nekonečná zásobárna memů – především na téma, že Leonardo DiCaprio nedostane Oscara a že lásku nejlépe vyjádříte rozpětím paží na přídi lodi.

Ke Star Wars: Síla se probouzí si každý rád přisadí, že to není vlastně žádné pokračování, ale star-wars-7-kylo-ren-unmasked-picspíš remake nebo reboot (dějově) čtvrté (a historicky první) epizody. Sice to není moc pravda, protože na to je tu příliš mnoho změn a vývoje, ale dobře se to poslouchá. Kdo by nechtěl komerčnímu produktu vytknout, že hraje moc na jistotu, že?

V první vlně reakcí, jen co se zjevily trailery, patřilo pozdvižení, že jednu z hlavních rolí bude mít černoch. Pravda, v Americe nebo Evropě to až tak šokující nebylo, ale v Asii třeba ano, a postava zběhlého stormtroopera Finna se třeba v Číně ani neobjevila na plakátech.

Druhá vlna smíšeným reakcí se týkala toho, že tou nejhlavnější hrdinkou je žena, dívka Rey. Vypadalo to, že fanboyům, jejichž hlavní masu tvoří mladí bílí muži, někdo vzal snadnou možnost se identifikovat s někým na plátně. Pak vadilo, že Rey bez vysvětlení ovládá vesmírnou Sílu lépe než kdyby měla několikaletý výcvik od nějakého mistra Jedi. Bylo jasné, že podtitul Síla se probouzí, je rovněž metaforou pro probuzení ženské síly v rámci daného žánru space opery. Doteď ale není nijak vyloučeno, že všechny Reyiny schopnosti budou dodatečně osvětleny a zapadnou hladce do dosavadní mytologie.

Ať to bude pokračovat jakkoli, opravdu hluboce nenávidět Finna ani Rey (tak jako třeba Jar Jara Binkse) nejde. Oba jsou sympaťáci, Finn ve své nedokonalosti a Rey ve své samostatnosti, ale každopádně jsou oba výborně sehraní. Jejich vztah je rozehraný tak dobře, že mohou být navždy pouze přáteli, ale taky se z nich mohou stát milenci.

Hlavní nenávist fanoušků i haterů ságy se tak musí zaměřit jinam. Těžko na Hana Sola, který je pořád výborný hláškař, a navíc skoro každého dojme jeho tragická smrt. (Ups, spoiler!? Anebo vlastně teď už ne, když to všichni viděli…)

Skutečným otloukánkem nových Star Wars se tedy stává Kylo Ren, odrodilý syn Hana Sola a Leiy Organy a vnuk Dartha Vadera. Tento vnitřně nejistý padouch v sobě nemá 12654102 1567973170159275 8388781104621464251 ndémoničnost jiných temných lordů ságy. Chová se jako pouhá nápodoba Dartha Vadera, dokonce nosí podobnou masku, i když ji nepotřebuje k dýchání. V jistém ohledu je nefunkční, prázdná skořápka jak jeho maska, tak on sám. Přitom do chvíle, než masku sundá při výslechu Rey, vyzařuje Kylo auru moci a nebezpečí. Dovede dokonce zastavit v letu laserový paprsek. Ale jakmile uvidíme jeho tvář, stává se lidským, příliš lidským. Stejně jako když si masku sundá Finn a my konečně chápeme, že i stormtroopeři jsou lidé. Jenomže, zatímco u Finna jde o vítanou změnu, neboť se z anonymizované masy vyloupne individualita, u Kylo Rena je jeho „polidštění“ zásadním problémem.

Mnoha divákům a jde opravdu hlavně o diváky a ne divačky, vadí Kylo natolik, že se mu posmívají, že je „Disneyho princezna“, čímž trefují dvě mouchy jednou ranou – říkají, že Kylo není pořádná chlap, ale holčička (případně „pussy“), ale taky se tím míří k tomu, že ságu Star Wars od George Lucase odkoupila společnost Disney. Zvláštní je, že Disney přitom zbavil Hvězdné války cukrkandlovosti (leckoho dodnes straší vzpomínka na romanci v Klonech útočí) a přinesl do ságy zpět více fyzického realismu a špíny.

Problém s Kylem Renem spočívá v tom, že publikum totiž v zásadě chce, aby Star Wars byly jednoduchý příběh o souboji dobra a zla, v jakémsi až metafyzicky a manichejsky čistém stavu. Nevím, kolikrát jsem v poslední době zaslechl nebo četl, že v nových Star Wars není dost zla, a tudíž i dost strachu, který by bylo třeba překonávat.

Troufám si ale říct, že autoři posunuli ságu na novou vyspělejší úroveň. Star Wars fakticky, pokud se na ně díváme pořádně, nikdy nebyly žádná „pohádka“. Kdo tohle ještě někdy zopakuje, tomu by měla huba upadnout. Star Wars byl odjakživa příběh o tom, že okolo nás Kylo-Ren-goes-undercover-to-spy-on-stormtroopers-in-hilarious-Saturday-Night-Live-skitve vesmíru proudí určitá energie (Síla), kterou ti, co se na ni dovedou napojit a naslouchat jí, mohou využít k čemukoli – dobrému i zlému. Síla sama o sobě není dobrá ani zlá, ale v každém z nás se sváří jako jin a jang (klidně bychom mohli použít i jiné koncepty, ostatně, celá psychoanalýza je také hodně „energetická“.) Z Anakina Skywalkera se mohl stát nejlepší rytíř Jedi, ale stal se z něho nejstrašlivější Sith a přece se na konci života dokázal vzepřít svému temnému mistrovi. Nic není definitivně dáno, nejsme Silou ovládáni a můžeme jí dávat různý průchod.

Nový díl Star Wars nemohl mít lepší podtitul. Síla se tu probouzí na obou stranách. U Rey ta světlá, a u Kyla temná. Oba jsou možná již teď silnější než byly některé postavy ve starších dílech, ale to neznamená, že tuto sílu mají pod kontrolou. U Rey se zdá, že by za jistých okolností mohla být i poměrně nebezpečná. U Kyla to zase chvilinku vypadalo, že ho otcovská domluva přiměje k tomu, aby přehodnotil svou dosavadní cestu.

Na Kylu Renovi dráždí to, že má potíže být důstojným padouchem, který má vždy zásadně navrch. Kylo podléhá svému vzteku, tak jako nezvedený malý spratek či pubertální výrostek nebo kluk, co nezvládá steroidovou kůru. Přitom právě hněv a nenávist je to, co člověka přeměňuje v rytíře z Renu (či dříve Sitha). Kylo Ren bere fanouškům ságy možnost vidět někoho, kdo je již hotový badass, kdo svou nenávist přetavil v nadvládu, kdo se tak dlouho nechal nenávistí a zlobou sžírat, až přišel o emoce.

Obzvlášť nepříjemné je i to, že Kylo je jediný mladý běloch mezi hlavními postavami. Příslušníkům jedné z hlavních cílových skupin se tak na takový příběh nedívá dobře. Ten, kdo je jim nejbližší, je na straně Zla, není vyrovnaný, a proboha, ještě se bojí holky a prohraje v souboji s holkou. Neomlouvá ho ani to, že je těžce zraněný a vyzbrojil se nebezpečným, špatně ovladatelným mečem.

Není nijak nadnesené tvrdit, že Star Wars: Síla se probouzí zobrazuje základní obavu dospívajících mladých mužů z žen, nedospělý strach z ženské síly, samostatnosti a emancipace, obavu z toho, že „na tuhle holku nemám“. Stejně jako třeba horory o sériových vrazích, kteří honí a zabíjejí mladé panenské dívky, zobrazují hluboko ukrytý strach dívek ze sexuálního kontaktu, tak Star Wars rozechvívají strach opačným způsobem. Kylo Ren není špatně napsaná postava, není to žádná ubrečená Disneyovská princezna, není to žádné náhodné emo ve vesmíru, kde jsou všichni nad věcí. Kylo Ren je výborně vymyšlená postava, která říká mužskému publiku, že dospět v muže je těžké, obzvlášť ve světě, který stále více a správně prosazuje rovnoprávnost. A těžko ho mohl někdo ztvárnit lépe než Adam Driver, ikonický rozervanec ze seriálu Girls. Ano, jeho projev je iritující, ale přesný.

Zesměšňováním Kyla se z nás větší chlapáci nestanou, spíše tím odhalujeme něco z vlastní nejistoty. 

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account