Systémové upozornění
Hlavní informace
slavik-2021-nebo-1984

Karel Janeček pro Českého slavíka 2021 natočil propagační klip, kopírující reklamu Applu z roku 1984, kterou režíroval Ridley Scott, tehdy relativně čerstvě autor sci-fi Blade Runner. Někdo by to mohl nazvat „poctou“, ale v tom bychom měli být opatrní, protože není jasné, kdo má být vlastně poctěn. Orwell ani Scott určitě ne, možná jen paměť některých lidí, kteří onen odkaz rozpoznají. A těm z toho bude spíš úzko. Nakládá se tu totiž tak bezmyšlenkovitě s mnoha symboly, až není jasné, zda jde o pouhou patetickou trapnost, nebo o úplně vykloubenou frašku. Udělat totiž z Českého Slavíka symbol svobody vyžaduje ztrátu historické paměti.

Vezměme si ale nejprve samotný minutový spot a porovnejme ho s tím původním. Vypadá to zdánlivě sofistikovaně, ve skutečnosti Janečkovo video vůbec nefunguje a hroutí se pod vahou jeho velikášství. Scottova reklama mluvila o „osvobození“, protože budete mít osobní počítač a nebudete podléhat činnosti velkých sálových počítačů, které vlastní stát nebo korporace. Byla to rovněž obrana proti monopolu IBM (přezdívanému také Big Blue - proto je spot zabarven do modra). Navíc tyto počítače tehdy nebyly napojené na žádnou velkou globální síť, takže to opravdu posilovalo dojem, že vás nebude nikdo kontrolovat. Zvláštně neosobní technika se stala osobní, soukromou, domáckou, estetickou a v podstatě jsme tím z éry totalitních antiutopií přešli do mnohem komplikovanějšího kyberpunku. Reklama naznačovala zlom epoch i preferovaných žánrů.

V antiutopiích jsme technice zcela podřízeni, jsme jí vyprázdněni, redukuje naši lidskost na bezduché stroje. V kyberpunku mají alespoň někteří inteligentní, duchem nezávislí jedinci šanci techniku ovládnout, doslova se s ní propojit a pozvednout ji na vyšší evoluční úroveň, vítězit v prostředí brutálního sociálního darwinismu. V kyberpunku už nejde o politiku delegovanou shora, prostý a brutální útlak, kdy utlačovaní nemají žádné nástroje odporu ani vůli k němu, ale nabízí obraz „rozptýlené moci“.

V kybepunku není silný (socialistický či fašistický) stát, ale globalizovaný svět kapitalistických korporací, které nemůžou mít absolutní vliv. Proti masově produkovaným výrobkům jde bojovat vlastní tvorbou, sestavováním vlastních konfigurací, softwarových, hardwarových i wetwarových (našich vlastních těl), vládne heslo Do It Yourself, udělej si sám. Není tu žádná ideologie, která dělá z vašich těl poslušné stroje, ale vy sami se zabudováváním strojových součástek do vašeho těla (či v reklamě Applu jen domova) se stáváte svobodnější, samostatnější, kreativnější.

Kdo je tady budovatel?

Druhým zásadním motivem Scottovy reklamy je pro něj klasicky silná ženská hrdinka, která paradoxně připomíná něco mezi aktérkou olympiády od nacistické režisérky Leni Riefenstahl a socialistickou nadopovanou sportovkyní v úboru s výraznými prvky červené barvy. Ta kontrastně působí k šedi a modři celého světa. Vrhá kladivo (socialistický symbol) na obrazovku, na níž září obraz Velkého bratra. (Zatímco politický systém v 1984 připomíná nejvíce stalinistický Sovětský svaz, samotný Velký bratr je modelován více podle nacisty Hitlera a fašisty Mussoliniho.)

Scottova reklama nám slibovala tento přechod, ostatně právě v roce 1984 vyšla kniha Neuromancer od Williama Gibsona, která celý kyberpunkový žánr prakticky založila nebo spíš stvrdila. Právě v tomto roce už přestalo mít smysl věřit ve velké totality, proto i reklama říká: „Ukážeme vám, že rok 1984 nebude jako román 1984“. (Nutno dodat, že samozřejmě existovala železná opona a za ní panovala totalita sovětského bloku. Jenomže Orwellovo 1984 bylo o tom, že by totalita mohla hrozit anglosaskému světu.)

1984 1600x900 c default

V reklamě tak kvůli stylizaci hlavní aktérky zůstává cosi prapodivně budovatelského, ale je jasné, že se propaguje západní komerční firma, a navíc se zdůrazňuje, že přichází doba, kdy se na trhu budou více uplatňovat ženy. Obecně jde o typ ženy, která má zároveň dokonalý účes a trikot a tělo vypracované z posilovny, všechny tyto prvky souvisí s konzumní, ale už výrazně individualizovanou kulturou. Nejde o někoho, kdo byl drilován povinně, ale kdo na sobě pracoval a sám do sebe investoval, aby naopak překonal dosud daná omezení. Změna z mužské kultury na ženskou byla tehdy brána jako něco individuálně osvobodivého, feministický podtón nebyl spojený s žádnou kolektivistickou ideologií. (To se za 37 let zcela změnilo.)

Co vidíme ve spotu na Slavíka 2021? Kromě záběrů kopírujících originál 1:1 především samotného Karla Janečka, v jehož tváři není vidět urputné odhodlání a agresivní tvrdost hrdinky z kopírované reklamy, ale jakýsi zasněný optimismus, sebeuspokojení nad vlastním dobrem. Minutový spot však ve výstavbě fikčního světa postrádá základní logiku. Ovládané masy nemají uniformní mundúry, ale jsou oblečeny normálně, diferencovaně, pestrobarevně, „casual“. Muži dokonce mají dlouhé vousy a nejsou povinně oholeni. Lidé tu nejsou hypnotizováni jako masa centrálním obrazem Velkého bratra. Každý kouká do svého mobilu, kde sleduje nejspíš zcela soukromý tok zpráv, fake news a debilizujícho infotainmentu. Není jasné, jak by na ně mohl působit projev Velkého bratra, když jsou zabráni do svých displejů. Namísto vize indoktrinace, kdy jsou lidé nucení dívat se na velkou obrazovku a propojí se do masy, vidíme výjev rozptýleného vnímání či izolace ve svých soukromých bublinách. Před čím nás Karel Janeček chce zachraňovat? Nedává to nejmenší smysl. Jistě si můžeme představit i variantu, že mobily nabízejí zcela monolitický obsah, který se kryje s obsahem projevu Velkého bratra, ale i tato duplicita by byla k ničemu.

Zabít Velkého bratra a přinést Demokracii 21

Projev Velkého bratra je pochopitelně oproti „originálu“ (myšleno originálu reklamy) změněn. V české verzi zní takto: „Ve jménu vašeho dobra nařizujeme vám: musíte poslouchat pokyny! Muži i děti i celé rodiny. Nařizujeme vám z vůle lidu: nesmí se zpívat a nesmí se hrát! Děti se nesmí smát! Určujeme a vyžadujeme přesná pravidla a tvrdě trestáme jakékoli jejich porušení! Každý přestupek musíte ihned hlásit! Je to v zájmu nás všech! Pro vaši bezpečnost a vaše jistoty! To vše pro vaše dobro!“

Karel Janeček se snáší seshora ze svého soukromého letadla na padáku jako bůh, deus ex machina, duch ze stroje, který rozbíjí jiný stroj a nabízí nám nový nástroj demokratického hlasování, Demokracii 21. Poté, co hozené kladivo, jež při seskoku nejspíš schovával v kapse tepláků, rozbíjí velkou obrazovku, pokládají lidé své mobily a ukazují na explozi, jako by si teprve teď všimli, že na ně někdo mluví. Vytváří se tu i jakési magické spojení, že moc velké obrazovky udržuje moc malých displejů, jako by tok informací byl zcela homogenní. Rozjařený ženský hlas na konci spotu říká: „Nedopusťme návrat doby, kdy se nesmí zpívat. Karel Janeček, hrdý partner ankety Český slavík 2021,“ tónem, jímž se obvykle prodávají prací prášky a menstruační vložky. (Hlas v reklamě Applu je mužský, výrazně pochmurnější, vážný, i když zvěstuje optimistickou vizi.)

253767527 435824694577201 2252729730000916244 n a27c621e5e 660x371

Porozumět poselství spotu jde na té nejpovrchnější úrovni snadno – existuje tu stav, kdy nám zakazují mnoho věcí včetně zábavy a lidé chtějí hlasovat pro oblíbené pěvecké interprety. Na jakékoli jiné úrovni je ale poselství dokonale matoucí. Český slavík byla vždy především anketa, která symbolizovala otupění davů, krmení mas spotřební, průměrnou a oblbující hudbou, která existovala v zásadě jenom proto, abychom se nebouřili proti socialistickému režimu. Český slavík byla naše forma totality, která připomínala od 70. let mnohem spíš jinou antiutopii, Brave New World (Krásný nový svět) od Aldouse Huxleyho, kterou pak v krátkosti popsal mediální analytik Neil Postman v knize Ubavit se k smrti.

Z režimu mizí strach a násilí, lidé ani netouží po ničem jiném, jsou ukolébáni pohodou, nekonfliktností a proslulým „klidem na práci“. Vzpoura je nezajímá a ti, již myslí samostatně, jsou označeni za divné, určené k převýchově a nápravné kalibraci hormonů v mozku. V reálném socialismu tento stav apatie a drogového rauše nefungoval dokonale, disidenti a kdokoli lišící se zažívali tvrdou perzekuci. Neexistovala ona dokonalá droga, soma, kterou lidé užívají dobrovolně, aby jim pomohla se uvolnit a na nic nemyslet. Naší nedokonalou somou byl líbezný hlas Karla Gotta a dalších. Jak napsal Milan Kundera: „Prezident zapomnění (Gustav Husák) i idiot hudby (Karel Gott) patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být.“ (Historická realita byla složitější, Husák nepsal Gottovi, aby se vrátil z emigrace, ale naopak se doprošoval Gott, nicméně jejich součinnost na udržování klidu ve společnosti tu byla.)

Spíše Smutná princezna než Orwell

Anketa Zlatý Slavík zdánlivě vyjadřovala autentický hlas lidu, ale ve skutečnosti lidé hlasovali jen pro ty povolené a prověřené prorežimní umělce, kteří podepsali Antichartu. Víme o několika případech, kdy byla anketa zfalšovaná a nemohl se do ní dostat nikdo skutečně výjimečný a „svůj“. Zlatý slavík byl závanem či spíše šidítkem svobody úplně na počátku 60. let, kdy lidem poskytoval iluzi volby. Nemůžete si volit politiky podle vašeho rozumu, k politickým volbám chodíte pouze formálně, ale můžete si zvolit hudebníky podle vašeho srdce v celonárodní anketě. Podvratnost hudby zde měla velmi omezený dosah, podařilo se pouze to, že zpěváci a zpěvačky nestáli strnule u mikrofonu a měli méně „způsobné“ účesy.

Tato pachuť je se Slavíky svázaná navždy, bez ohledu na to, jakou mají i dnešní hlasující historickou paměť či zda se dokonce narodili až po listopadu 1989. Slavík je symbolem monopolizovaného systému, který reálnou volbu znemožňuje a poskytuje pouze falešné přesvědčení, že jsme si vybrali podle sebe. Samozřejmě, že Slavík zažil i podvratné momenty, kdy se na vrchol dostali antisystémoví umělci jako Daniel Landa, skupina Ortel nebo rapper Řezník – ale právě jejich přítomnost ukázala, na co Slavíci nejsou stavění. Anketu neproměnili, ale její status stvrdili. Landa ani Řezník už se jí navíc dále účastnit nechtějí.

brave new world 1 1024x587

Vraťme se k Janečkovu spotu. Jistě proběhl různými mediálními kanály jenom krátce a řada lidí ho vůbec nemusela zaznamenat, natožpak nad ním jakkoli přemýšlet. Stačí rozpoznat spasitelský komplex, zasmát se a jdeme dál. Lze dokonce připustit, že i ze strany Karla Janečka jde o druh žertovné nadsázky. Přece jenom mi ale přijde, že zneužívání Orwella zašlo až příliš daleko.

Karel Janeček skutečně varuje, že se můžeme vrátit do doby, kdy nám „bude zakázáno zpívat a smát se“, což je paradoxně zdejší národní folklor založený socialistickou pohádkou Pyšná princezna. Ta sice líčí kontrast temného západního a prosluněného východního království a aristokratického panovníka promění v „muže z lidu“, ale nejvíc se v době pandemie covidu ujal „zákaz zpívat“. Sice je zcela pragmatický a vědecky ověřený jako způsob nejrychlejšího šíření viru, ale stejně jsme stát, který většina návštěvníků ze Západu líčí jako zemi, kde se lidé neusmívají a chovají se k sobě poměrně hrubě; ovšem ne, najednou jsme ti, kteří svou radost vyjadřují každodenně zpěvem a někdo zlý nám to zakazuje.

Totalita v nedohlednu, anomie bez konce

Věty z Janečkova spotu jsou v přímém protikladu k tomu, co se zde po dva roky děje (a nejspíš už příští rok dít nebude a všechny řeči o 1984 utichnou). „Nařizujeme vám z vůle lidu!“ Vůbec. Lid si tu dělá, co chce, a nikdo jeho jménem nemluví. Je tu naopak naprostý rozkol mezi vládou a lidem. „Určujeme a vyžadujeme jasná pravidla a tvrdě trestáme jakékoli jejich porušení!“ Přesně naopak, celá táhlá krize v Česku je způsobena tím, že pravidla jsou nejasná, matoucí, neustále se měnící, nejsou vyžadována důsledně a chaos vládne na všech stranách. Naopak se nyní daří žalovat stát, pokud porušoval ústavu, což by bylo v totalitě nemožné. A státní zaměstnance hygienických stanic tu šikanují davy zfanatizované kouzelníkem Žitolandou.

Problém covidové pandemie není v tom, že se propadáme do temné totality, kde se nesmíme smát. Skutečně bolestný problém je, že žijeme ve státě, kde lidé (poměrně oprávněně) nevěří svým institucím, že se lidé vysmívají i nebezpečí smrti, vysmívají se expertům, vláda experty neposlouchá a populisticky uvolňovala omezení tak, že se pandemie rozhořela znovu a znovu. Selhala média, která zpovídala pseudoexperty, nechala o novém neprozkoumaném viru vykládat zubaře, kardiochirurgy, anesteziology a onkology a vytvořila informační chaos. Problém je, že se u nikoho nenašlo dost odvahy zavést opravdu tvrdá a účinná omezení na krátkou dobu a místo toho žijeme v prodlužování agónie.

Un mundo feliz Brave New World Serie de TV 949562709 large

Toto není žádná totalita, ale její opak: anomie, bezvládí, které prožíváme hmatatelně právě ve chvílích předávání vlády. Totalita vyžaduje ideologii a plán. Jaká tu přitom vládla ideologie? Andrej Babiš nikdy žádnou neměl a jasně říkal, že není ani pravice, ani levice, a řídil se každý týden něčím jiným podle toho, jaký vyšel průzkum veřejného mínění a co mu nakukali jeho marketingoví guruové. Jaký plán má nastupující pravicová vláda? Zjevně žádný, kromě toho, že tvrdila, jak nebudou další lockdowny, ale předem musela vědět, že jde o lež.

Covid tu není proto, aby vyhladil populaci, na to je příliš málo smrtící. Není tu proto, aby někdo finančně ovládnul jiné, protože ekonomika je globálně propojená a poškozením jedné oblasti se zhroutí systém jako celek. Už teď zaznamenává průmysl nedostatek čipů, papíru a dalších materiálů, přičemž je nemožné, aby jeden hráč vydělával na všem. Nejtěžší je pro většinu lidí přijmout, že globální pohromy se nedějí s žádným účelem, ale samy od sebe jako nezamýšlené externality.

Zlo zabalené v dobru, patos zabalený v zábavě

Karel Janeček vybudoval své jmění na obchodování s finančními deriváty, což jsou zjednodušeně řečeno finanční produkty, v nichž je zabalena spousta toxických prvků, ale na první pohled je nedovedou odhalit ani odborníci. Finanční deriváty byly nástrojem zkázy v době ekonomické krize 2008. Základem podnikání Karla Janečka je to, že na burze o sekundu vyhrává oproti těm, již nedovedou tak rychle odhadovat, jak je „zlo zabaleno v dobru“, kdybychom začali používat jeho patetický jazyk, který uplatňuje všude jinde než u svého podnikání.

Stejně tak jeho dobročinnost v sobě zabalí i to, že podporuje anketu, která je symbolem minulého režimu a nemožnosti svobodné volby a ve svém spotu se prezentuje jako hrdina, který nám svobodu přináší. Tato svoboda přitom neexistuje ani dnes, kdy lidé mají údajně rádi to, co má největší marketing a nenapadne je hledat alternativy. Velké politické poselství je nám přinášeno zabalené v reklamě na apolitickou zábavu. Janečkův volební systém Demokracie 21 přistupuje k politice jako k počítačové hře a úplně jí uniká její lidská dimenze. (Je velmi snadné vygooglovat si velmi kompetentní kritiky tohoto systému, včetně bakalářské práce z katedry politologie.)

Jsou to fascinující paradoxy systému, v němž žijeme. Neexistuje žádná jednoduchá pravda, že Karla Janečka odhalíme jako padoucha, který si hraje na hrdinu. Klidně si můžeme představovat, že ve spotu prchá před zřízenci psychiatrického zařízení a podaří se mu maximálně hodit kladivem po obrazovce a herci, kterého si sám zaplatil. Je to cringe, z něhož se kroutí palce u nohou.

To poslední, co potřebujeme, je další miliardář, který si kupuje média či licence pořadů, aby pomocí nich spouštěl své politické kampaně. Komentovat jakkoli déle Janečkův projev přímo na Slavících, kdy hýkavou dikcí Luďka Soboty mluvil o tom, že prioritou je chránění našich dětí, jako by nechápal, že prioritou je chránění starších občanů, jiných zdravotně ohrožených skupin obyvatelstva a nepřetížení nemocnic, už nemá cenu. (Za listopad 2021 také skončilo v nemocnicích 27 dětí, včetně těch nejmenších v těžkém stavu.) 

Za sebe můžu jen říct: nechte už Orwella na pokoji a začněte číst i jiné autory, kteří naši dobu popisují lépe, ať už je to Gilles Lipovetsky, Zygmunt Bauman, Fredric Jameson, Shoshana Zuboff, Naomi Klein, Radka Denemarková, Mark Fischer, James Bridle a další a další. I tady by volba měla být pestřejší než se omezovat na jednoho autora či autorku a jednu knihu a hledat k nim krkolomné analogie s dneškem.

bodytest

 

datova zurnalistika



Facebook komentáře

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account