Roccova penetrace emocemi
- 10.06.2017
- Komentář
Umělecký dokument o pornohvězdě Roccovi Siffredim? Dá se vůbec něco takového natočit? Nebude to vždy jen senzacechtivá rádobyartová hloupost? Každopádně chodit do kina na pornografii není na Západě zvykem od 70. let a na Východě jsme to nedělali nikdy. A nelze než dát za pravdu pamětníkům, že když se určité věci na plátně zvětší, vytvářejí v pozorovatelích až magický zážitek. Možná nejde ani tak o to, oddat se individuální slasti na základě vizuálních podnětů, ale překvapeně sdílet s ostatními, že opravdu vidíme společně totéž.
Přitom není nic sobě vzdálenějšího než umění a porno. Umění má vést k hlubšímu pochopení lidských vztahů, rozvíjet fantazii a duchovní stránky člověka. Porno sice nabízí jisté hlubší ponory, ale jen do fyzického nitra, fantazii úplně neguje a slouží k přímé potěše smyslů. Porno se – s výjimkou čistě sadomasochistických filmů – nikdy nedostane za smyslovou stránku. Paradoxně sice ukazuje nahotu a sugeruje, že vidíme víc než obvykle, ale lidské bytosti přitom redukuje.
Často natrefíme na hraniční díla, kdy nevíme, jestli jde o umění, či pornografii, přičemž dělicí čára je vždy jasná. Nespočívá v tom, co se zobrazuje, ale co v nás má daný film vyvolávat, zda má ještě – kromě vzrušení – nějaký jiný účel. Řada uměleckých děl, obviňovaných z pornografičnosti, vzrušení spíš zabíjí, neboť ukazuje ošklivou, deziluzivní stránku sexu.
Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.
Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.
Facebook komentáře