Roccova penetrace emocemi
- 10.06.2017
- Komentář
Umělecký dokument o pornohvězdě Roccovi Siffredim? Dá se vůbec něco takového natočit? Nebude to vždy jen senzacechtivá rádobyartová hloupost? Každopádně chodit do kina na pornografii není na Západě zvykem od 70. let a na Východě jsme to nedělali nikdy. A nelze než dát za pravdu pamětníkům, že když se určité věci na plátně zvětší, vytvářejí v pozorovatelích až magický zážitek. Možná nejde ani tak o to, oddat se individuální slasti na základě vizuálních podnětů, ale překvapeně sdílet s ostatními, že opravdu vidíme společně totéž.
Přitom není nic sobě vzdálenějšího než umění a porno. Umění má vést k hlubšímu pochopení lidských vztahů, rozvíjet fantazii a duchovní stránky člověka. Porno sice nabízí jisté hlubší ponory, ale jen do fyzického nitra, fantazii úplně neguje a slouží k přímé potěše smyslů. Porno se – s výjimkou čistě sadomasochistických filmů – nikdy nedostane za smyslovou stránku. Paradoxně sice ukazuje nahotu a sugeruje, že vidíme víc než obvykle, ale lidské bytosti přitom redukuje.
Často natrefíme na hraniční díla, kdy nevíme, jestli jde o umění, či pornografii, přičemž dělicí čára je vždy jasná. Nespočívá v tom, co se zobrazuje, ale co v nás má daný film vyvolávat, zda má ještě – kromě vzrušení – nějaký jiný účel. Řada uměleckých děl, obviňovaných z pornografičnosti, vzrušení spíš zabíjí, neboť ukazuje ošklivou, deziluzivní stránku sexu.
Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.
Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.
Další články z této rubriky
-
Utopit se ve varu filmů
Tento text jsem se pokusil napsat pro ty, co nikdy na žádném filmovém festivalu nebyli, a zároveň jím neurazit zkušené matadory.
Po loňské covidové pauze bylo filmové publikum řádně vyhládlé, takže i o téměř dva měsíce posunutý festival v Karlových Varech, jenž obvykle startuje na přelomu června a července, byl lákadlem pro 9267 akreditovaných návštěvníků a návštěvnic. Z toho 7851 se standardními festivalovými pasy, 338 filmových tvůrců, 601 akreditovaných filmových profesionálů a 477 novinářů. V průběhu festivalu se uskutečnilo 456 filmových představení a bylo prodáno celkem 111 203 vstupenek, z čehož vyplývá, že průměrně viděl každý účastník nebo účastnice dvanáct filmů. (Mnohem pravděpodobnější je, že hosté trávící na festivalu jeden dva dny vidí filmů velmi málo a možná i žádný, zatímco lačný „baťůžkář“ jich za celou dobu trvání akce zvládne mezi 25 až 40.)
Uvedeno bylo celkem 144 titulů: 122 hraných a 22 dokumentárních. Z toho 29 mělo na festivalu světovou, dvanáct mezinárodní a dva evropskou premiéru. (Právě světovými premiérami v soutěži si festival zasluhuje kategorii A a patří mezi zhruba deset nejvýraznějších filmových akcí na světě.) Tolik základní statistiky.
-
Belmondo byl největší frajer
Byl nejspíš největší evropskou filmovou hvězdou všech dob. Co do počtu filmů, množství hlavních rolí i mezinárodní obliby. Připadal nám až nesmrtelný. Snad také proto, že jeho filmy pořád běžely v televizi, i když už zhruba třicet let skoro nic nenatáčel. Hvězdnou slávu zažíval od pozdních dvaceti do pozdních padesáti. V nich si prošel proměnou od bezstarostného hejska po lehce zachmuřeného tvrďáka. Prakticky hrál vždy sám sebe, s nenapodobitelnou lehkostí a bezprostředností. Milovali ho stejně muži i ženy, děti i dospělí.
-
Co se urodilo ve Varech
Letošní karlovarský festival nabídl opět nespočet filmů; na některé jsem se těšil a stály za to, některé dost překvapily a jiné zase zklamaly. V tomto článku proto shrnu hodnocení toho, co jsem měl možnost vidět.
-
Kde jsou chyby v Chybách?
Chyby jsou asi nejméně povedeným filmem etablovaného režiséra Jana Prušinovského, který si zaručil svou pevnou pozici v české kultuře pomocí seriálů Okresní přebor, Trpaslík a Most či celovečerním filmem Kobry a užovky. Označit film za povedený či nepovedený je samozřejmě subjektivní, ale řekněme, že povedenost se snadněji určuje u žánrových filmů s jasně definovaným cílovým publikem. Umělecké filmy mohou dráždit, vydávat se netušenými cestami a posunovat estetické normy. U žánrového filmu bychom ale měli vědět, na čem zhruba jsme a mělo by z něj být odhadnutelné, komu je určený a jaký efekt má vyvolávat.
Facebook komentáře