Privatizační komedie 90. let
- 15.02.2020
- Komentář
V české kinematografii uplynulých třiceti let lze najít asi jenom tři „lokální žánrové vynálezy“. První se objevila kategorie „chcípáckých filmů“ ve druhé polovině devadesátých let, jak ji ve společné diskusi v časopise Tamto definovali Petra Hanáková a Jaromír Blažejovský. Hlavním hrdinou bývá osamocený bloumající muž (alter-ego režiséra), který se cítí být ubitý kapitalismem a nedoceněný coby svého druhu mesiáš a vizionář. Jeho utrpení má vyvolávat identifikaci u podobně stavěných mužů.
V poslední dekádě, zhruba od Žen v pokušení (2010), se mluví o tzv. lifestylových komediích, kde se jedná jak o produkční (nepojmenovanou) formulku, tak o divácky a kriticky identifikovaný žánr, který je komerčně úspěšný. Děj se točí kolem vícegeneračních rodin či skupiny kamarádů či kamarádek a hlavní zápletkou bývá komplikované párování a trávení volných chvil na dovolené či idylickém venkově. Žánr má široký zásah, chodí na něj páry i samostatné dámské jízdy, často babičky a matky s dcerami či vnučkami.
Posledním subžánrem specifickým pro domácí polistopadovou kinematografii jsou „privatizační komedie“ raných 90. let. Jedná se o zhruba dvacet snímků, které vznikaly převážně mezi lety 1991 až 1995, přičemž některé ozvuky přetrvávají až do roku 1999. Éra barevných sak, podnikatelského baroka, všudypřítomných obálek pornočasopisů, falešných léčitelů a pocitů, že nyní je možné vše a svoboda znamená urvat si, co můžu, nalezla svůj poněkud hořký výraz ve filmech, které ani nevědely, co vlastně chtějí sdělit.
Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.
Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.
Další články z této rubriky
-
Novinky Standy Dvořáka
Způsob, jakým redaktor Novinek.cz Stanislav Dvořák informuje o nových filmech, nehledě na jeho recenze, má přímý vliv na vyvolávání veřejného zmatení a samonaštvávání.
-
Mansonovy mimikry
Zní to jako zdánlivě nepřekvapivé zprávy. 52letý hudebník Marilyn Manson měl zneužívat a týrat třináct svých bývalých partnerek a počet obvinění rozhodně nemusí být konečný. Vše spustilo oznámení nyní 33leté herečky Evan Rachel Wood, která s ním žila přes tři roky a po deseti letech od rozchodu jej označila za mučitele, jenž jí vymýval mozek a nutil ji k totální podřízenosti.
Mansonova image se přitom už od první půlky 90. let zakládala na tom, že působí hrozivě, dekadentně a démonicky. Byl ztělesněním představy životního stylu sex, drogy a rokenrol, hlásil se k satanismu a jeho videoklipy vždy obsahovaly prvky násilí a podivné sexuality. Svou mediální personu a obchodní značku vystavěl na tom, že vypadá jako monstrum z hororu a děsí strážce tradiční křesťanské morálky – ostatně jednu svou desku nazval Antichrist Superstar. Není zase až tak nepochopitelné, že část veřejnosti na zprávy o tom, že se měl v soukromí chovat ke svým partnerkám odporně, reaguje až s jistým posměchem: „A co jste vlastně čekaly, že bude romantický chlapec zahrnující vás květinami?“ Přidruží se k tomu často i pochyby: „A proč si vzpomněly až po deseti či kolika letech? “ Samozřejmě s dovětkem, že „za tím budou určitě peníze“.
Jenomže toto myšlení v sobě skrývá řadu chyb. Co si vlastně kdo nalhával?
-
Blockbustery možná skončily
Následující rozhovor, který se mnou vedl Miloš Krekovič, vznikl pro slovenský Děník N.
-
Vánoční filmy jako fašistická propaganda
Nabídka televizních kanálů ve vánočním čase neobsahuje zdaleka jenom pohádky a biblické příběhy, ale i civilní romantické snímky ze současnosti odehrávající se v období a v kulisách Vánoc. Právě nabídka americké televizní stanice Hallmark a jejích filmů, v nichž vystupují naklonovaní Kenové a Barbie, vyvolává v médiích již několik let po sobě silnou reakci.
Facebook komentáře