Anna a Besson
- 28.08.2019
- Recenze
Šedesátiletý francouzský filmař Luc Besson patří už čtvrtou dekádu mezi nejproduktivnější evropské i světové tvůrce. Má na svém kontě absolutní klasiky jako Magická hlubina (1988), Brutální Nikita (1990), Leon (1994) či Pátý element (1997) a zároveň se po roce 2000 stal synonymem nejen pro pásovou výrobu spotřebních akčních filmu typu Taxi 1–5, Kurýr 1–4 s Jasonem Stathamem, 96 hodin 1–3 s Liamem Neesonem či solidních mlátiček Polibek draka a Utržený ze řetězu s Jetem Li, ale taky zbytečností, jako je remake Fanfána Tulipána či ženský western Sexy Pistols.
U spousty těchto totálně výplachových snímků, které nerežíroval, si z pozice všemocného producenta v titulcích připsal roli scenáristy, i když panují pochyby, zda dotyčná díla napsal. V posledních dvou letech byl také v devíti případech obviněn ze sexuálního obtěžování, napadení a znásilnění – a jednalo se zřejmě o největší rybu v evropském filmovém průmyslu v rámci vlny MeToo. V únoru 2019 byl ovšem všech obvinění soudně zproštěn pro nedostatek důkazů. Sedm žen – asistentky, castingové režisérky a studentky herectví – odmítlo vystoupit z anonymity a vypovídat veřejně, další, modelka Karin Isambert, nechtěla podat oznámení na policii, a u poslední z nich, herečky Sand Van Roy, jež Bessona obvinila z opakovaných útoků a pokusů o znásilnění, policie nepodpořila její výpověď dostatečnými fyzickými důkazy. Besson je tedy nyní oficiálně nevinný a jeho případ zavdává důvod myslet si, že podobná obvinění bývají často falešná, což ve větším statistickém měřítku ovšem není pravda.
Následující část článku je viditelná pouze pro uživatele s předplatným.
Přihlaste se prosím, nebo pro pořízení předplatného pokračujte sem.
Další články z této rubriky
-
Nomadland na nekončícím rozcestí
Letošní Oscaři znamenali průlom pro asijské tvůrkyně. Po loňském triumfu jihokorejského snímku Parazit ocenění putovalo k čínské imigrantce Chloé Zhao natáčející v angličtině. Čína o své rodačce v tamních médiích neinformuje, což se nedělo ani u nás za minulého režimu, kdy Oscary dvakrát vyhrál Miloš Forman. Film Nomadland však nemá s Čínou jako takovou nic společného. Naopak se zdá být jakousi splátkou nové zemi či hledáním místa v ní.
-
Mortal Kombat kloktá vombat
Jedná se o jednu z nejúspěšnějších videoherních sérií, jíž se oficiálně prodalo přes 53 milionů kusů, ale hrály ji mnohem spíše stamiliony lidí. Od roku 1992 se dočkala už jedenácti samostatných dílů, z nichž téměř každý znamenal technickou revoluci v předvádění pohybu postav. Zároveň je Mortal Kombat spojený především s fenoménem „fatalit“ – finálních zneškodnění protivníka, které už nerozchodí. Vytrhávání srdce či páteře z těla, všelijaké půlení, čtvrcení, drcení, pálení, zkrátka excesy bolesti, jimiž na nás autoři hry pomrkávají: „Chcete brutalitu? Myslíte si, že hry kazí děti? Tak tady vše dostanete tak přehnané, až to nebudete moct brát vážně.“ Skutečně, hra působila jako chyták na moralisty a zábava pro ironiky či cyniky, kteří si tím pěstují svou otrlost.
Mortal Kombat byla i první komerčně úspěšná adaptace videohry na filmové plátno v roce 1995, k čemuž napomohla brakově pravověrná režie Paula W. S. Andersona, velice dobrý casting a zběsilý elektronický soundtrack. Uplynulo více než čtvrt století a přichází ambiciózně pojatý restart. Jaký typ hry s námi teď tvůrci hrají?
-
Mistryně v zachycení nudy mění styl
Má cenu v dospělosti znovu navazovat vztah k otcem? Na to se ptá sama sebe hrdinka snímku V úskalí (On the Rocks), který lze zhlédnout na streamovací službě Apple TV, jež je zdarma k dispozici i v Česku pro majitele počítačů značky Apple. Tento kanál si už zabral hororového režiséra M. Nighta Shyamalana a nyní i jednu z nejoblíbenějších režisérek Generace X a mileniálů Sofii Coppolu.
-
Pinocchio digitální i syrový
Víceméně každá generace dětí dostává klasické pohádky v novém balení. Stačí zhruba deset patnáct let a přijde impulz oprášit tradiční příběh, protože filmová technika jde stále kupředu a i tempo vyprávění se dynamizuje. Pinocchio se takto dočkává již téměř třicáté verze, přičemž ta poslední, animovaná, tu byla v roce 2012 a poslední hraná v roce 2002, obě italské. A hned příští rok se chystá další animovaná tohoto příběhu podoba, tentokrát v angličtině, od mexického režiséra Guillerma Del Tora.
Momentální Pinocchio z roku 2019 – u nás uváděný s malým zpožděním – je dílem 51letého režiséra Mattea Garroneho, jenž má za sebou pozoruhodně pestrou kariéru a patří k nejvýraznějším současným italským filmařům.
Facebook komentáře