Systémové upozornění
Hlavní informace
total-recall-po-31-letech

Součástí nabídky kin bývají i obnovené premiéry starších snímků. Za takové jsme přitom donedávna považovali filmy ze zlatých 60. let nebo něco černobílého, vyloženě archivního, každopádně velmi uměleckého. Nyní jsou za formativní klasiky považovány již filmy z 90. let, které nezařadíme mezi vysoké umění. Před časem to byl třeba Terminátor 2: Soudný den (1991), což byl první akční snímek, který si pro věčné uchování pro jeho výjimečnou kulturní hodnotu vybrala i Americká národní knihovna. Nyní se můžeme po letech podívat i na jiný film s Arnoldem Schwarzeneggerem, sci-fi Total Recall z roku 1990.

Pamatuji si poměrně přesně, že jsem tento snímek jako desetiletý viděl na pirátské videokazetě. Arnold Schwarzenegger byl můj velký idol, který pro mě svými svaly symbolizoval samotnou touhu vyrůst a být dospělý, podmanit si svět silou. Vzpomínám si na scénu, v níž hlavní hrdina snímku prchá před svými pronásledovateli v metru a při přestřelce na eskalátorech se kryje tělem nevinného okolostojícího, jehož zkrvavené torzo pak hodí na zem. Na další mrtvé proděravené tělo pak jeden z pronásledovatelů ještě šlápne, až z něj vystříkne krvavý gejzír. V tuto chvíli přiskočil můj otec k ovladači videa a film vypnul, neboť usoudil, že podobný snímek pro mě a mého mladšího bratra není vhodný. Nevím už, zda jsme ho přemluvili, aby nám děj pustil dál, nebo jsme film natajno zhlédli sami. Rozhodně si z filmu dále pamatuji, že Arnold si vytahuje speciálním nástrojem štěnici z mozku přes nosní dírku, že se před ním na Marsu odhalí prostitutka se třemi ňadry a jinému mutantovi leze z břicha další menší mutant se slizkýma ručičkama a telepatickými schopnostmi. A pak, samozřejmě, i když jsme to nepočítali, těch 77 lidí, které Arnold zabije – včetně jeho manželky, již hrála Sharon Stone –, se slovy: „Tohle ber jako rozvod.“ Vedlejšímu padouchovi udělá díru do břicha sbíječkou, tomu hlavnímu nechá utrhnout ruce výtahem a nejvyšší zemře tak, že mu z nedostatku atmosféry na Marsu explodují oční důlky.

total recall 4k 04

Líčím děj záměrně takto barvitě, protože úroveň násilí ve filmu byla naprosto absurdní. Režiséra Paula Verhoevena dokonce nechali první verzi sestříhat, protože jinak by měl stejnou nepřístupnost jako porno, ostatně tu podobně mocně čvachtalo a létalo vzduchem stejné množství tekutin, byť jiného druhu. Total Recall v jistém ohledu odpovídal tomu, před čím nás socialistická média v 80. letech neustále varovala – Západ je dekadentní, filmy kazí děti a ty pak vraždí, loupí a berou drogy. V 90. letech o tom opakovaně psali moralistické sloupky třeba spisovatel Ludvík Vaculík nebo režisér Jiří Menzel a bylo z nich patrné, že mnoho amerických filmů neviděli. Paradoxně jim nejvíc vadily ty, které byly i odbornou kritikou velmi ceněné, jako třeba horor Vymítač ďábla nebo krimi Poslední skaut s Brucem Willisem, dokonce kvůli nim psali stížnosti do mediální rad. Na Total Recallu, jenž se dočkal i odkazu v parodii Žhavé výstřely 2, kde hlavní hrdina má „počitadlo mrtvol“, jež oznamuje, že právě překonal rekord v počtu zabitých, je významné právě to, že se svou brutalitou zacházel sebeuvědoměle a ironicky.

Byl to film, který dával všemožně najevo, že počítá s tradicí akčních filmů 80. let, jež se často braly vážně a byly krvavé proto, aby šokovaly nebo se mezi sebou triumfálně přebíjely. Právě Schwarzenegger a Sylvester Stallone spolu hráli hru, kdo dostane větší honorář, bude mít větší tržby a zabije více lidí na plátně spektakulární smrtí. Nějakou dobu dominoval Stallone s Rambem, Rockym a Cobrou, zatímco Schwarzenegger dotahoval Komandem nebo Predátorem. Ale právě Total Recall byl jakousi tečkou za osmdesátkami. Již předchozí snímek původem holandského režiséra Paula Verhoevena Robocop, v němž Schwarzenegger chtěl hrát, ale nakonec selhaly kostýmové návrhy policejního kyborga (a roli vzal subtilní Peter Weller), proslul extrémní násilností. Hlavního hrdinu na začátku doslova rozstřílí na kousky banda gangsterů a on musí projít futuristickou operací, jenž z něj udělá napůl stroj. Jeden z hlavních padouchů se na konci rozpustí v kyselině, respektive jeho kyselinou roztékající se tělo rozšmelcuje projíždějící auto a další padouch skončí proděravělý desítkami střel.

020PHOTO

Verhoeven jako by se vysmíval americké potřebě násilí a zároveň puritánské neochotě zobrazovat ve filmech erotiku. Ve svých holandských filmech byl známý sexuální provokatér, ale v USA se pustil do karikování akčních filmů. Jsou to parodie téměř neznatelné, bizarní excesy, které nám naznačují spíše cosi o našich skrytých touhách, než že by měly motivaci v racionálně vysvětlitelném ději. Total Recall přitom používá motivaci skrytou, snovou. Hlavní hrdina, obyčejný dělník v blízké budoucnosti, jde do virtuální cestovní kanceláře a vybere si dovolenou, v níž má být tajným agentem na Marsu a vést povstání mutantů. Většina děje pak vypadá právě jako sen, z nějž se nejde probrat, ani nejde úplně poznat, co je realita. Verhoeven nám tu říká – Hollywood dělá fantaskní podívané, v nichž se diváci chtějí identifikovat s hrdinou, jenž zachrání svět. Toto je o hrdinovi, který chce totéž.

Uvnitř jeho hlavy hraje film, jenž je ještě divočejší a drsnější než všechny filmy, co jste dosud viděli; je to film poháněný horečnatou snovou fantazií dospívajících kluků, spíše než film je to počítačová hra či virtuální realita. Možná právě taková budoucnost nás čeká, toto je možná budoucnost kina – zápletka se soukromě nadefinovanými parametry, která se vypravěčsky rozvíjí díky aktivitě našeho podvědomí; prvotní kontrola se postupně rozplývá ve snové logice.

Total Recall je adaptací povídky Philipa K. Dicka z roku 1974. Režie se měl původně ujmout David Cronenberg – film by jistě nebyl tak akční a nejspíš by byl ještě bizarnější a surrealističtější. Zatímco Cronenberg se chtěl soustředit na hlavní postavu jako na obyčejného člověka zmítaného traumaty, Verhoeven vyhověl Schwarzeneggerovu přání, aby namísto šedivě nenápadného úředníka šlo o fyzicky zdatného stavebního dělníka. Film se tak posunul od kafkovsky či burroughseovsky temné estetiky směrem k tomu, jak vypadaly tehdejší reklamy. Samotný film byl jakousi obří reklamou na různé produkty budoucnosti – samořídící taxíky, telestěny v obývácích či cestovní kanceláře a komerční lety na Mars. Film spíše sliboval hojnost, než že by nás strašil tím, že se bojíme o svou vlastní identitu v hi-tech světě. Odhalení, že hlavní hrdina má své dřívější zlé já, které jen zosnovalo plán, aby se stal falešně kladným hrdinou se ztrátou paměti, může působit jako lehce šokující, nicméně nový hrdina nezaváhá. Nechce být padouchem a svému starému programu se vzepře; sám si totiž naprogramoval jiný osud.

Film je jistě možné chápat dvojznačně – Douglas Quaid možná Mars skutečně osvobodí od korporační nadvlády a z nedostatkového kyslíku učiní komoditu přístupnou pro všechny. Tato komunistická utopie, v níž se rudá planeta stává modrou, ale naráží na fyzikální fakt, že skutečný Mars má nedostatečnou hmotnost, aby si udržel atmosféru. Pouze párminutová terramorfizace také proběhne příliš rychle a jde o typickou fikční záchranu na poslední chvíli. Právě modrá obloha, jež působí až příliš kýčovitě, nám napovídá, že jde o sen, z nějž se hrdina, dle vlastních slov, nechce probudit.
Total Recall svou virtualitou, která se manifestuje nejen v příběhu, ale i v podivně umělém gumovém designu masek, znamenal přestoupení Hollywoodu k modelu kinematografie, která se na rozdíl od kinematografie 80. let postavené na tělech a jejich fyzických schopnostech stává kinematografií čisté mysli, nikoli ale čistého rozumu.

bodytest

 

datova zurnalistika

Cookies nám pomáhají poskytovat naše služby.

Budete-li i nadále používat naše služby, souhlasíte s naším používáním cookies.

Rozumím
Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account